Články / Reporty

Mistrovství jen tak mimochodem (Alfa Mist)

Mistrovství jen tak mimochodem (Alfa Mist)

Václav Valtr | Články / Reporty | 25.10.2022

Před koncerty bývám nervózní. Snažím se nemít přílišná očekávání a přijít do sálu s prázdnou hlavou připravenou na vše, ale náznak neklidu z toho, že umělec nedostojí svému jménu, často zůstává. A když se zadaří hektický den, kdy se do Prahy řítím na poslední chvíli a vyskakuji z auta asi minutu před začátkem, klidu to nepřidá.

Naštěstí vstup do sálu Paláce Akropolis je jako brána do jiného světa. Zahajují pomalé meditativní tóny, publikum je uvolněné a vnímavé a začínají předskokani, kteří něžně rozeženou roztěkanost. Slovinská formace Birds of Unknown ve složení tenor saxofon, zpěv + looper a basa představila zasněný výlet do světa zpěvu i šepotu, do klidu i rafinované a decentní excitace. Navíc šlo o dobrou volbu předskokanů. Ačkoliv je s headlinerem nepojí úzké žánrové sepětí, jejich výraz a technika byly skvělým úvodem, který sál perfektně naladil, a diváctvo je odměnilo upřímným potleskem.

Mimochodem je to dobrý pocit přijít na zajímavého interpreta a seznat, že sál je vyprodán. Jistě, fronty u baru a u šaten nejsou nic příjemného, ale vidět davy lidí nalákané skvělou hudbou je vždy potěšující. Řada diváků si na koncert musela počkat víc jak rok, protože byl z důvodu protipandemických opatření přesunut. Odtud zřejmě i atmosféra napjatého očekávání.

Hudba Alfy Mista je v některých ohledech nenápadná. Pod fasádou uhlazeného jazzu, který se místy přelévá v hiphopové beaty a neosoulový výraz, se ale ukrývá propracovaná struktura a spousta skvělých nápadů. Na rozdíl od jiných jazzových umělců jeho hudba není bombastická – neexploduje, nesnaží se prvoplánově zaujmout, ale rozprostírá se taková, jaká je. Když se člověk snaží vystihnout jeho tvorbu jedním slovem, dere se mu na jazyk slovo upřímná. A přesně takový byl i koncert.

Alfa Mist zaujal místo mezi dvěma klávesovými sety, obklopen kapelou ve složení kytara, basa, bicí a trumpeta. I přes projekci, která vytrvale hlásala klávesistovo jméno, koncert nebudil dojem, že jde o hvězdu a její doprovod; spíš jako by šlo o nezávazný koncert pár přátel, kteří srší nápady a spíše než před publikem předvádí své dovednosti jeden před druhým. Mist v průběhu celého vystoupení s úsměvem a nadšením sledoval své kolegy.

Ostatně bylo o co stát, protože do Prahy přivezl mladou, nadupanou sestavu, přičemž zdaleka ne všichni se řadí k jeho letitým spolupracovníkům. A tak jsme měli možnost slyšet dechberoucí skladbu Breath se zpěvem Kayi Thomas-Dyke – baskytaristky, která si „jen tak mimochodem“ střihla jednu z nejemotivnějších skladeb večera. Střídavě na trubku a křídlovku exceloval James Coups (mj. spolupracoval s Jacobem Collierem nebo Jorjou Smith).

fotogalerii z koncertu najdete tady

Prostor dostal i kytarista Jamie Leeming, jehož album Resynthesis vydal Alfa Mist letos na svém labelu Sekito. Z této desky jsme dostali i ochutnávku v podobě tracku Zen Garden, což jistě nejednoho diváka nalákalo k poslechu celé desky. Nejvýraznějším členem kapely byl bezesporu bubeník Nathan Shingler. Ať již šlo o jeho sóla nebo komunikaci s celou kapelou, pokaždé předvedl neskutečný a precizní výkon, kterým si získal celý sál - a neprošlo bez povšimnutí, že průběžně dopoval čokoládou. Ačkoliv na pohled mohl působit jako „hvězda na vzestupu“ či „nadějný mladý bubeník“, jeho výkony by spíš seděly k o poznání staršímu jazzovému matadorovi a výkřiky nadšení při jeho divokých sólech byly stejně časté jako nevěřícné kroucení hlavou.

Celkově to byl koncert nebývale vyrovnaný – žádná hluchá místa, žádné zbytečné skoky, žádná nejistota či škobrtnutí. Alfa Mist a plejáda fenomenálních hudebníků představili průřez jeho dosavadní tvorbou, ovšem zdaleka se necítili být limitováni studiovou podobou skladeb. Nejedna se dočkala zcela jiného střihu, zdynamizování struktury či změny v nástrojovém obsazení. Zmíněný žánrový mix se přeléval s lehkostí a nenuceností, a to, co může nepozornému posluchači znít jako takový „pohodový jazz“, se rozvilo s plnou razancí, např. ve skladbě Organic Rust nebo třeba v závěrečné Brian. Alfa Mist dostál své pověsti a ukázal, že v rámci živoucí britské jazzové scény má své právoplatné místo.

Info

Alfa Mist (uk) + Birds of Unknown (sl)
23. 10. 2022 Palác Akropolis, Praha

foto © Zuzana Jelínková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace