Václav Valtr | Články / Reporty | 25.10.2022
Před koncerty bývám nervózní. Snažím se nemít přílišná očekávání a přijít do sálu s prázdnou hlavou připravenou na vše, ale náznak neklidu z toho, že umělec nedostojí svému jménu, často zůstává. A když se zadaří hektický den, kdy se do Prahy řítím na poslední chvíli a vyskakuji z auta asi minutu před začátkem, klidu to nepřidá.
Naštěstí vstup do sálu Paláce Akropolis je jako brána do jiného světa. Zahajují pomalé meditativní tóny, publikum je uvolněné a vnímavé a začínají předskokani, kteří něžně rozeženou roztěkanost. Slovinská formace Birds of Unknown ve složení tenor saxofon, zpěv + looper a basa představila zasněný výlet do světa zpěvu i šepotu, do klidu i rafinované a decentní excitace. Navíc šlo o dobrou volbu předskokanů. Ačkoliv je s headlinerem nepojí úzké žánrové sepětí, jejich výraz a technika byly skvělým úvodem, který sál perfektně naladil, a diváctvo je odměnilo upřímným potleskem.
Mimochodem je to dobrý pocit přijít na zajímavého interpreta a seznat, že sál je vyprodán. Jistě, fronty u baru a u šaten nejsou nic příjemného, ale vidět davy lidí nalákané skvělou hudbou je vždy potěšující. Řada diváků si na koncert musela počkat víc jak rok, protože byl z důvodu protipandemických opatření přesunut. Odtud zřejmě i atmosféra napjatého očekávání.
Hudba Alfy Mista je v některých ohledech nenápadná. Pod fasádou uhlazeného jazzu, který se místy přelévá v hiphopové beaty a neosoulový výraz, se ale ukrývá propracovaná struktura a spousta skvělých nápadů. Na rozdíl od jiných jazzových umělců jeho hudba není bombastická – neexploduje, nesnaží se prvoplánově zaujmout, ale rozprostírá se taková, jaká je. Když se člověk snaží vystihnout jeho tvorbu jedním slovem, dere se mu na jazyk slovo upřímná. A přesně takový byl i koncert.
Alfa Mist zaujal místo mezi dvěma klávesovými sety, obklopen kapelou ve složení kytara, basa, bicí a trumpeta. I přes projekci, která vytrvale hlásala klávesistovo jméno, koncert nebudil dojem, že jde o hvězdu a její doprovod; spíš jako by šlo o nezávazný koncert pár přátel, kteří srší nápady a spíše než před publikem předvádí své dovednosti jeden před druhým. Mist v průběhu celého vystoupení s úsměvem a nadšením sledoval své kolegy.
Ostatně bylo o co stát, protože do Prahy přivezl mladou, nadupanou sestavu, přičemž zdaleka ne všichni se řadí k jeho letitým spolupracovníkům. A tak jsme měli možnost slyšet dechberoucí skladbu Breath se zpěvem Kayi Thomas-Dyke – baskytaristky, která si „jen tak mimochodem“ střihla jednu z nejemotivnějších skladeb večera. Střídavě na trubku a křídlovku exceloval James Coups (mj. spolupracoval s Jacobem Collierem nebo Jorjou Smith).
fotogalerii z koncertu najdete tady
Prostor dostal i kytarista Jamie Leeming, jehož album Resynthesis vydal Alfa Mist letos na svém labelu Sekito. Z této desky jsme dostali i ochutnávku v podobě tracku Zen Garden, což jistě nejednoho diváka nalákalo k poslechu celé desky. Nejvýraznějším členem kapely byl bezesporu bubeník Nathan Shingler. Ať již šlo o jeho sóla nebo komunikaci s celou kapelou, pokaždé předvedl neskutečný a precizní výkon, kterým si získal celý sál - a neprošlo bez povšimnutí, že průběžně dopoval čokoládou. Ačkoliv na pohled mohl působit jako „hvězda na vzestupu“ či „nadějný mladý bubeník“, jeho výkony by spíš seděly k o poznání staršímu jazzovému matadorovi a výkřiky nadšení při jeho divokých sólech byly stejně časté jako nevěřícné kroucení hlavou.
Celkově to byl koncert nebývale vyrovnaný – žádná hluchá místa, žádné zbytečné skoky, žádná nejistota či škobrtnutí. Alfa Mist a plejáda fenomenálních hudebníků představili průřez jeho dosavadní tvorbou, ovšem zdaleka se necítili být limitováni studiovou podobou skladeb. Nejedna se dočkala zcela jiného střihu, zdynamizování struktury či změny v nástrojovém obsazení. Zmíněný žánrový mix se přeléval s lehkostí a nenuceností, a to, co může nepozornému posluchači znít jako takový „pohodový jazz“, se rozvilo s plnou razancí, např. ve skladbě Organic Rust nebo třeba v závěrečné Brian. Alfa Mist dostál své pověsti a ukázal, že v rámci živoucí britské jazzové scény má své právoplatné místo.
Alfa Mist (uk) + Birds of Unknown (sl)
23. 10. 2022 Palác Akropolis, Praha
foto © Zuzana Jelínková
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.