Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 03.03.2017
Koncepce deklamovaného a nikoliv zpívaného textu má v českém undergroundu tradici hlubokou stejně jako ornice jeho dávného soka, komunistických úderníků. Enigmatické postuláty Pavla Zajíčka z DG307 (pro neznalé diagnóza, se kterou se kdysi chodilo do blázince), Mikoláš Chadima a jeho MCH Band s Ivanem Wernischem v ústech a vlastně i ten Skrytý půvab byrokracie, domovská toť kapela Josefa Jindráka, hlavy labelu Polí5, který nahrávku vydává. Jako by tu zpěv byl něco odporně normálního, programově líbivého, přináležejícího do světa mainstreamu. Děvka nakažená syflem, která jde s každým a jež z každého vážně míněného verše udělá jen laciný popěvek a jeho význam spláchne do kanálů morálního bahna.
A opravdu! Své existenciální verše pronáší Ivo Stefan intenzivně s dikcí akčních básníků. Vykřikuje je do světa a jindy je zas jen rezignovaně drmolí. Zatavuje je do hudebních nosičů, jako by měl strach, že zůstanou ležet zapadlé kdesi na zažloutlých stránkách knih zapomenutých v zaprášených policích antikvariátů. S hudebními podklady a klavírními variacemi Jakuba Novosada se pak šťastně potkává v zádumčivých atmosférách a zakouřených prostorách pochybných městských zákoutí, které se při poslechu doslova zhmotňují skrze kalné oči ztracených existencí.
Jednu polohu hlasu umně maskují různé studiové triky s efekty, delayem a vrstvené plochy. V několika písních bezútěšnou náladu protne hlas hostující Ivany Stanislavové z kapely Oswald Schneider. Samotný klavír zní krásně a připomene kompozice Filipa Topola, v doprovodu synteticky naprogramované kapely i Psí Vojáky. Básnické metafory bohužel občas z hudby osaměle ční, vytrženy z kontextu vypointované do mrazivého trapna.
Jakub Novosad předvádí skvělou skladatelskou i aranžérskou práci. Citlivě balancuje mezi šansonem, alternativou a ruchy industriálního ambientu. Přednes Ivo Stefana osciluje mezi patetickou rozmáchlostí a hospodským hejskovstvím, jeho bá/snění by potřebovalo několik editorských škrtů a možná i větší porci nadhledu. Nastolenou vážnost dokáže jedním slovem či veršem překotit do lascivně nejapného žertu, jako by celý epos strhl ze stolu, podpálil ho a spiklenecky na nás pomrkával, že to přeci byl jen trapný fórek.
Zakleti v meziprostorech tak tlakem obou stran možná destilují silný výluh z reality naložený ve vakuu nesmyslnosti bytí.
Lázně Kobalt - Lustry v zemětřesení (Polí5, 2016) www.poli5.bandcamp.com/album/lustry-v-zem-t-esen
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.