Články / Reporty

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 26.03.2019

Už po deváté se s příchodem jara uskutečnil městský festival Žižkovská Noc. Třídenní toulky po pražské čtvrti s údajně největší koncentrací klubů a hospod na metr čtvereční obsáhly více jak pět set vystoupení a šedesát scén od hudebních koncertů po divadelní představení. Co rok, to nová místa, a tak když se v roce 2015 posunuly festivalové hranice z žižkovských sklepů do holešovického klubu Cross, začala nová etapa do té doby lokální, převážně undergroundové akce.

Letošní novinkou byl program v čerstvě otevřeném prostoru Fuchs2 na pražské Štvanici, napojeném na kyvadlový autobus jezdící do té doby mezi kluby Storm a Cross. Rozlehlé, oprýskané doupě, dvě stage a skvělý zvuk, který se předvedl hlavně v pátek, kdy na hlavním podiu vystoupil největší tahák festivalu a dubstepová hvězda The Bug s Miss Red na „majku“. Temné wobble basy kombinující dancehallové rytmy s prvky UK Bass a industriálního hip hopu nemohly dostat lepší místo. Klubu ale slušely i jiné věci než ty elektronické. Čtvrteční špinavé kytary posthardcorových Illegal Illusion představily nové fláky z nedávno vydané desky Dried Blood Syndrome, se kterou se však syrovost a urputnost živého vystoupení nedala srovnávat. Kytary pod pasem, pár střídmých světel a krutá bicí, kterým po náporu bubeníka Boty hrozilo, že se každou chvíli rozpadnou. Zvuk jako když drhneš hubou o štěrk a chceš pořád dál, vzpoura grungeové letargie s vypjatým zpěvem. A to byl teprve začátek.

Dalším zajímavým prostorem bylo komunitní centru Žižkostel v husitské modlitebně na Náměstí barikád. V kruhovém divadle proběhl v pátek akustický koncert křehkých a éterických Kalle, kterým zvukové vlastnosti kostela více než sedly. Hranice „klubu“ však řádně otestovala až sobotní, nekompromisní a osobitá rychta zhýralých chlapů z Povodí Ohře. „Ještě pořád se vám stejská?!“ řval s šíleným výrazem v obličeji Sisi, zatímco se publikum zmítalo v extázi. Prostor umocňoval drsný zvuk už tak razantních kytar, které se prodaly hlavně v songu Ulice za Moskvou, u skladby Propaganda šel pak už tradičně mikrofon do pléna. Ty Sudety tam pořád jsou, tohle jen tak neomrzí. Do rozžhaveného kotle přiložil i spastický nářez italské trojice Zu, spojující avantgardní jazz s noise rockem. Burácivé tóny baryton saxofonu se zarývaly do bubínků i paměťových drážek, nečekané vpády bortily předvídatelnost. Živelný rytmus, na němž je kapela postavena, vybočoval z klasických schémat, chytit nit nebo spíš liánu (dis)harmonických spletenců nebylo jednoduché. Organizovaný chaos, jako když puká země.

V Paláci Akropolis odstartovala večer bizarní kapela Bert and Friends s magickou show plnou ikonických převleků, psychedelických kytar, barvitých syntezátorových melodií i křišťálový vokálem zpěváka Alberta Romanuttiho. Promyšlená hra na všetečný chytrý pop, vtip i umění. Nespoutaný jam na konci potvrdil, že jde o mnohem víc než o komický soubor. Nesmrtelné frutti di mare a sólo na rybu.

Sobotní večer končil hiphopovou dramaturgií v industriálním Crossu. Asap Jarda přijel se se svými kumpány z Opak Dissu, aby připomenul, co je to Dirty Morava. Zaútočil vesnickým trapem, na druhou stranu burcování publika, které se nestačilo rozkoukat, působilo nedočkavě, až komicky. Šrumec nastal až s nástupem britské rapperky Bobbie Johnson, která si svou rychlopalnou flow, svébytným přízvukem a energickým grimem podmanila celý klub. Kromě grimeových bangerů došlo i na jemnější boom bap nebo skočný drum and bass, „You have to book me, if you want more,“ loučila se s úsměvem.

Multižánrový festival nabídl nekonečný výběr hudebních i nehudebních představení, ze kterého si vybere každý. Od noisových experimentů a postklubovou hudbu v malém Punctu přes world music a folk-punk v pověstné hospodě U Vystřelenýho oka až po indie psychedelii v útulném baru Bike Jesus. Bohužel ani relativně malé vzdálenosti mezi kluby nestačily na předimenzovaný třídenní maraton, fronty se tvořily takřka před každým festivalovým místem. Plánování divokých přesunů ztrácelo smysl a jediným rozumný východiskem zůstávalo zvolit maximálně dva kluby na večer. Každý si mohl vybrat svou cestu městem, ale proč vybírat, když lze objevovat nové a nepoznané? O čem jiném je vlastně tenhle festival?

Noc je jako pečlivě vybraná skrumáž žižkovských tagů, uspořádaná do černožluté mapy, kterou si musíte osahat sami. MLÍKO, BUŘTY, SARDINKY, MARS ÚTOČÍ nebo NÁBOR, ZLO I LOVE. Všechny hesla světa, i to mé.

Info

Žižkovská noc
21. - 23.3. 2019 Praha

foto © Mária Karľaková (Illegal Illusion na fotografii)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Organizovaný pohyb časoprostorem (Berlin Atonal)

Natálie Zehnalová 25.10.2021

Berlínský festival Atonal se po dvouleté pauze navrátil v neobvyklém formátu kombinujícím měsíc trvající výstavu se sérií živých koncertních intervencí.

Hranice komplexnosti (Caroline Shaw + Attacca Quartet)

Jan Starý 21.10.2021

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky...

Přiškrtit, povolit, explodovat (Squid)

Akana 21.10.2021

Squid jsou neurotičtí a výbušní tak akorát, aby vám to nezačalo být nepohodlné, a soustředěně ukáznění jen do té míry, aby nebyl důvod k nařčení z hráčské exhibice.

Unsound 2021: To nejlepší

David Čajčík, Jan Starý 21.10.2021

Letošní Unsound se potýkal s méně viditelnými omezeními, v důsledku kterých byl kratší, skromnější a méně členitý. Ale měl svoje jasné, dynamické vrcholy.

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace