Články / Reporty

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 26.03.2019

Už po deváté se s příchodem jara uskutečnil městský festival Žižkovská Noc. Třídenní toulky po pražské čtvrti s údajně největší koncentrací klubů a hospod na metr čtvereční obsáhly více jak pět set vystoupení a šedesát scén od hudebních koncertů po divadelní představení. Co rok, to nová místa, a tak když se v roce 2015 posunuly festivalové hranice z žižkovských sklepů do holešovického klubu Cross, začala nová etapa do té doby lokální, převážně undergroundové akce.

Letošní novinkou byl program v čerstvě otevřeném prostoru Fuchs2 na pražské Štvanici, napojeném na kyvadlový autobus jezdící do té doby mezi kluby Storm a Cross. Rozlehlé, oprýskané doupě, dvě stage a skvělý zvuk, který se předvedl hlavně v pátek, kdy na hlavním podiu vystoupil největší tahák festivalu a dubstepová hvězda The Bug s Miss Red na „majku“. Temné wobble basy kombinující dancehallové rytmy s prvky UK Bass a industriálního hip hopu nemohly dostat lepší místo. Klubu ale slušely i jiné věci než ty elektronické. Čtvrteční špinavé kytary posthardcorových Illegal Illusion představily nové fláky z nedávno vydané desky Dried Blood Syndrome, se kterou se však syrovost a urputnost živého vystoupení nedala srovnávat. Kytary pod pasem, pár střídmých světel a krutá bicí, kterým po náporu bubeníka Boty hrozilo, že se každou chvíli rozpadnou. Zvuk jako když drhneš hubou o štěrk a chceš pořád dál, vzpoura grungeové letargie s vypjatým zpěvem. A to byl teprve začátek.

Dalším zajímavým prostorem bylo komunitní centru Žižkostel v husitské modlitebně na Náměstí barikád. V kruhovém divadle proběhl v pátek akustický koncert křehkých a éterických Kalle, kterým zvukové vlastnosti kostela více než sedly. Hranice „klubu“ však řádně otestovala až sobotní, nekompromisní a osobitá rychta zhýralých chlapů z Povodí Ohře. „Ještě pořád se vám stejská?!“ řval s šíleným výrazem v obličeji Sisi, zatímco se publikum zmítalo v extázi. Prostor umocňoval drsný zvuk už tak razantních kytar, které se prodaly hlavně v songu Ulice za Moskvou, u skladby Propaganda šel pak už tradičně mikrofon do pléna. Ty Sudety tam pořád jsou, tohle jen tak neomrzí. Do rozžhaveného kotle přiložil i spastický nářez italské trojice Zu, spojující avantgardní jazz s noise rockem. Burácivé tóny baryton saxofonu se zarývaly do bubínků i paměťových drážek, nečekané vpády bortily předvídatelnost. Živelný rytmus, na němž je kapela postavena, vybočoval z klasických schémat, chytit nit nebo spíš liánu (dis)harmonických spletenců nebylo jednoduché. Organizovaný chaos, jako když puká země.

V Paláci Akropolis odstartovala večer bizarní kapela Bert and Friends s magickou show plnou ikonických převleků, psychedelických kytar, barvitých syntezátorových melodií i křišťálový vokálem zpěváka Alberta Romanuttiho. Promyšlená hra na všetečný chytrý pop, vtip i umění. Nespoutaný jam na konci potvrdil, že jde o mnohem víc než o komický soubor. Nesmrtelné frutti di mare a sólo na rybu.

Sobotní večer končil hiphopovou dramaturgií v industriálním Crossu. Asap Jarda přijel se se svými kumpány z Opak Dissu, aby připomenul, co je to Dirty Morava. Zaútočil vesnickým trapem, na druhou stranu burcování publika, které se nestačilo rozkoukat, působilo nedočkavě, až komicky. Šrumec nastal až s nástupem britské rapperky Bobbie Johnson, která si svou rychlopalnou flow, svébytným přízvukem a energickým grimem podmanila celý klub. Kromě grimeových bangerů došlo i na jemnější boom bap nebo skočný drum and bass, „You have to book me, if you want more,“ loučila se s úsměvem.

Multižánrový festival nabídl nekonečný výběr hudebních i nehudebních představení, ze kterého si vybere každý. Od noisových experimentů a postklubovou hudbu v malém Punctu přes world music a folk-punk v pověstné hospodě U Vystřelenýho oka až po indie psychedelii v útulném baru Bike Jesus. Bohužel ani relativně malé vzdálenosti mezi kluby nestačily na předimenzovaný třídenní maraton, fronty se tvořily takřka před každým festivalovým místem. Plánování divokých přesunů ztrácelo smysl a jediným rozumný východiskem zůstávalo zvolit maximálně dva kluby na večer. Každý si mohl vybrat svou cestu městem, ale proč vybírat, když lze objevovat nové a nepoznané? O čem jiném je vlastně tenhle festival?

Noc je jako pečlivě vybraná skrumáž žižkovských tagů, uspořádaná do černožluté mapy, kterou si musíte osahat sami. MLÍKO, BUŘTY, SARDINKY, MARS ÚTOČÍ nebo NÁBOR, ZLO I LOVE. Všechny hesla světa, i to mé.

Info

Žižkovská noc
21. - 23.3. 2019 Praha

foto © Mária Karľaková (Illegal Illusion na fotografii)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Square: Pojď dál a zeptej se

Michal Pařízek 10.02.2025

„Omlouvám se, pane, ale musíte okamžitě odejít.” První lok kafe při první snídani a rovnou skandál...

Souznění s tichem (Van Wissem & Šimanský)

Klára Šajtarová 06.02.2025

V polovině večera se k loutně přidává hlas, hluboký, nenucený, téměř mluvený. Neslouží k vyprávění příběhu, spíš k rozšíření hypnotické nálady.

CTM III: Hledání blízkosti

Vojta Chmelík 06.02.2025

Komorní amfiteátr sice poskytuje skvělý zvuk a možnost se plně soustředit a vychutnat komplexnost díla, v rychlejších rytmických pasážích by si však člověk přál být na parketu.

Křičet, brečet, skákat (Touché Amoré)

Marek Hadrbolec 05.02.2025

Hodinové vystoupení je plné temných mraků. Jeremy křičí a plní vzduch černými obláčky – větami o bolesti, ztrátách, smutku a každodenní nespokojenosti.

CTM II.: Berghain trochu jinak

Vojta Chmelík 03.02.2025

Před Berghainem jsme si ale všichni rovni. Není to tak dávno, co skrz jeho dveře nebylo dopřáno projít ani nejbohatšímu muži světa.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: To, co léčí (Sonic Herbalism)

Alžběta Sadílková 31.01.2025

Nový projekt Václava Havelky se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být zvýšení povědomí o potenciálu bylin a výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu…

CTM I: Večery v krematoriu

Vojta Chmelík 29.01.2025

Přelom ledna a února je v Berlíně spjatý s depresí, s počasím, které lavíruje na škále od šedé mlhy a deště po bílou mlhu… a déšť.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Návrat k primárním pudům (AfrikaBurn)

Kristina Kratochvilová 29.01.2025

Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Venite a casa! (Hudební scéna v Buenos Aires)

Krištof Budke 27.01.2025

Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Děti, které nesměly dospět (Disneyho dětské hvězdy)

Julia Pátá 27.01.2025

Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace