Články / Reporty

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 26.03.2019

Už po deváté se s příchodem jara uskutečnil městský festival Žižkovská Noc. Třídenní toulky po pražské čtvrti s údajně největší koncentrací klubů a hospod na metr čtvereční obsáhly více jak pět set vystoupení a šedesát scén od hudebních koncertů po divadelní představení. Co rok, to nová místa, a tak když se v roce 2015 posunuly festivalové hranice z žižkovských sklepů do holešovického klubu Cross, začala nová etapa do té doby lokální, převážně undergroundové akce.

Letošní novinkou byl program v čerstvě otevřeném prostoru Fuchs2 na pražské Štvanici, napojeném na kyvadlový autobus jezdící do té doby mezi kluby Storm a Cross. Rozlehlé, oprýskané doupě, dvě stage a skvělý zvuk, který se předvedl hlavně v pátek, kdy na hlavním podiu vystoupil největší tahák festivalu a dubstepová hvězda The Bug s Miss Red na „majku“. Temné wobble basy kombinující dancehallové rytmy s prvky UK Bass a industriálního hip hopu nemohly dostat lepší místo. Klubu ale slušely i jiné věci než ty elektronické. Čtvrteční špinavé kytary posthardcorových Illegal Illusion představily nové fláky z nedávno vydané desky Dried Blood Syndrome, se kterou se však syrovost a urputnost živého vystoupení nedala srovnávat. Kytary pod pasem, pár střídmých světel a krutá bicí, kterým po náporu bubeníka Boty hrozilo, že se každou chvíli rozpadnou. Zvuk jako když drhneš hubou o štěrk a chceš pořád dál, vzpoura grungeové letargie s vypjatým zpěvem. A to byl teprve začátek.

Dalším zajímavým prostorem bylo komunitní centru Žižkostel v husitské modlitebně na Náměstí barikád. V kruhovém divadle proběhl v pátek akustický koncert křehkých a éterických Kalle, kterým zvukové vlastnosti kostela více než sedly. Hranice „klubu“ však řádně otestovala až sobotní, nekompromisní a osobitá rychta zhýralých chlapů z Povodí Ohře. „Ještě pořád se vám stejská?!“ řval s šíleným výrazem v obličeji Sisi, zatímco se publikum zmítalo v extázi. Prostor umocňoval drsný zvuk už tak razantních kytar, které se prodaly hlavně v songu Ulice za Moskvou, u skladby Propaganda šel pak už tradičně mikrofon do pléna. Ty Sudety tam pořád jsou, tohle jen tak neomrzí. Do rozžhaveného kotle přiložil i spastický nářez italské trojice Zu, spojující avantgardní jazz s noise rockem. Burácivé tóny baryton saxofonu se zarývaly do bubínků i paměťových drážek, nečekané vpády bortily předvídatelnost. Živelný rytmus, na němž je kapela postavena, vybočoval z klasických schémat, chytit nit nebo spíš liánu (dis)harmonických spletenců nebylo jednoduché. Organizovaný chaos, jako když puká země.

V Paláci Akropolis odstartovala večer bizarní kapela Bert and Friends s magickou show plnou ikonických převleků, psychedelických kytar, barvitých syntezátorových melodií i křišťálový vokálem zpěváka Alberta Romanuttiho. Promyšlená hra na všetečný chytrý pop, vtip i umění. Nespoutaný jam na konci potvrdil, že jde o mnohem víc než o komický soubor. Nesmrtelné frutti di mare a sólo na rybu.

Sobotní večer končil hiphopovou dramaturgií v industriálním Crossu. Asap Jarda přijel se se svými kumpány z Opak Dissu, aby připomenul, co je to Dirty Morava. Zaútočil vesnickým trapem, na druhou stranu burcování publika, které se nestačilo rozkoukat, působilo nedočkavě, až komicky. Šrumec nastal až s nástupem britské rapperky Bobbie Johnson, která si svou rychlopalnou flow, svébytným přízvukem a energickým grimem podmanila celý klub. Kromě grimeových bangerů došlo i na jemnější boom bap nebo skočný drum and bass, „You have to book me, if you want more,“ loučila se s úsměvem.

Multižánrový festival nabídl nekonečný výběr hudebních i nehudebních představení, ze kterého si vybere každý. Od noisových experimentů a postklubovou hudbu v malém Punctu přes world music a folk-punk v pověstné hospodě U Vystřelenýho oka až po indie psychedelii v útulném baru Bike Jesus. Bohužel ani relativně malé vzdálenosti mezi kluby nestačily na předimenzovaný třídenní maraton, fronty se tvořily takřka před každým festivalovým místem. Plánování divokých přesunů ztrácelo smysl a jediným rozumný východiskem zůstávalo zvolit maximálně dva kluby na večer. Každý si mohl vybrat svou cestu městem, ale proč vybírat, když lze objevovat nové a nepoznané? O čem jiném je vlastně tenhle festival?

Noc je jako pečlivě vybraná skrumáž žižkovských tagů, uspořádaná do černožluté mapy, kterou si musíte osahat sami. MLÍKO, BUŘTY, SARDINKY, MARS ÚTOČÍ nebo NÁBOR, ZLO I LOVE. Všechny hesla světa, i to mé.

Info

Žižkovská noc
21. - 23.3. 2019 Praha

foto © Mária Karľaková (Illegal Illusion na fotografii)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.