Články / Reporty

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 26.03.2019

Už po deváté se s příchodem jara uskutečnil městský festival Žižkovská Noc. Třídenní toulky po pražské čtvrti s údajně největší koncentrací klubů a hospod na metr čtvereční obsáhly více jak pět set vystoupení a šedesát scén od hudebních koncertů po divadelní představení. Co rok, to nová místa, a tak když se v roce 2015 posunuly festivalové hranice z žižkovských sklepů do holešovického klubu Cross, začala nová etapa do té doby lokální, převážně undergroundové akce.

Letošní novinkou byl program v čerstvě otevřeném prostoru Fuchs2 na pražské Štvanici, napojeném na kyvadlový autobus jezdící do té doby mezi kluby Storm a Cross. Rozlehlé, oprýskané doupě, dvě stage a skvělý zvuk, který se předvedl hlavně v pátek, kdy na hlavním podiu vystoupil největší tahák festivalu a dubstepová hvězda The Bug s Miss Red na „majku“. Temné wobble basy kombinující dancehallové rytmy s prvky UK Bass a industriálního hip hopu nemohly dostat lepší místo. Klubu ale slušely i jiné věci než ty elektronické. Čtvrteční špinavé kytary posthardcorových Illegal Illusion představily nové fláky z nedávno vydané desky Dried Blood Syndrome, se kterou se však syrovost a urputnost živého vystoupení nedala srovnávat. Kytary pod pasem, pár střídmých světel a krutá bicí, kterým po náporu bubeníka Boty hrozilo, že se každou chvíli rozpadnou. Zvuk jako když drhneš hubou o štěrk a chceš pořád dál, vzpoura grungeové letargie s vypjatým zpěvem. A to byl teprve začátek.

Dalším zajímavým prostorem bylo komunitní centru Žižkostel v husitské modlitebně na Náměstí barikád. V kruhovém divadle proběhl v pátek akustický koncert křehkých a éterických Kalle, kterým zvukové vlastnosti kostela více než sedly. Hranice „klubu“ však řádně otestovala až sobotní, nekompromisní a osobitá rychta zhýralých chlapů z Povodí Ohře. „Ještě pořád se vám stejská?!“ řval s šíleným výrazem v obličeji Sisi, zatímco se publikum zmítalo v extázi. Prostor umocňoval drsný zvuk už tak razantních kytar, které se prodaly hlavně v songu Ulice za Moskvou, u skladby Propaganda šel pak už tradičně mikrofon do pléna. Ty Sudety tam pořád jsou, tohle jen tak neomrzí. Do rozžhaveného kotle přiložil i spastický nářez italské trojice Zu, spojující avantgardní jazz s noise rockem. Burácivé tóny baryton saxofonu se zarývaly do bubínků i paměťových drážek, nečekané vpády bortily předvídatelnost. Živelný rytmus, na němž je kapela postavena, vybočoval z klasických schémat, chytit nit nebo spíš liánu (dis)harmonických spletenců nebylo jednoduché. Organizovaný chaos, jako když puká země.

V Paláci Akropolis odstartovala večer bizarní kapela Bert and Friends s magickou show plnou ikonických převleků, psychedelických kytar, barvitých syntezátorových melodií i křišťálový vokálem zpěváka Alberta Romanuttiho. Promyšlená hra na všetečný chytrý pop, vtip i umění. Nespoutaný jam na konci potvrdil, že jde o mnohem víc než o komický soubor. Nesmrtelné frutti di mare a sólo na rybu.

Sobotní večer končil hiphopovou dramaturgií v industriálním Crossu. Asap Jarda přijel se se svými kumpány z Opak Dissu, aby připomenul, co je to Dirty Morava. Zaútočil vesnickým trapem, na druhou stranu burcování publika, které se nestačilo rozkoukat, působilo nedočkavě, až komicky. Šrumec nastal až s nástupem britské rapperky Bobbie Johnson, která si svou rychlopalnou flow, svébytným přízvukem a energickým grimem podmanila celý klub. Kromě grimeových bangerů došlo i na jemnější boom bap nebo skočný drum and bass, „You have to book me, if you want more,“ loučila se s úsměvem.

Multižánrový festival nabídl nekonečný výběr hudebních i nehudebních představení, ze kterého si vybere každý. Od noisových experimentů a postklubovou hudbu v malém Punctu přes world music a folk-punk v pověstné hospodě U Vystřelenýho oka až po indie psychedelii v útulném baru Bike Jesus. Bohužel ani relativně malé vzdálenosti mezi kluby nestačily na předimenzovaný třídenní maraton, fronty se tvořily takřka před každým festivalovým místem. Plánování divokých přesunů ztrácelo smysl a jediným rozumný východiskem zůstávalo zvolit maximálně dva kluby na večer. Každý si mohl vybrat svou cestu městem, ale proč vybírat, když lze objevovat nové a nepoznané? O čem jiném je vlastně tenhle festival?

Noc je jako pečlivě vybraná skrumáž žižkovských tagů, uspořádaná do černožluté mapy, kterou si musíte osahat sami. MLÍKO, BUŘTY, SARDINKY, MARS ÚTOČÍ nebo NÁBOR, ZLO I LOVE. Všechny hesla světa, i to mé.

Info

Žižkovská noc
21. - 23.3. 2019 Praha

foto © Mária Karľaková (Illegal Illusion na fotografii)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hip Hop Kemp 2019: Trueschoolová orientace

redakce 19.08.2019

Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.

Dobrš bylo (Dobršská brána 2019)

redakce 19.08.2019

Moje předsevzetí bylo jasné: jet někam, kde jsem ještě nebyla. Ideálně na malý festival s netradičním line-upem, buď v horách nebo u vody. Výběr se tím dramaticky zúžil...

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…

Zralá jako víno (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 05.08.2019

Pokud jde něco Besedě skvěle, je to výběr kapel v perfektní koncertní kondici. Zatímco loni předvedli omračující výkon Pacino, letos...