Články / Reporty

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Mlíko, Buřty, Sardinky (Žižkovská Noc 2019)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 26.03.2019

Už po deváté se s příchodem jara uskutečnil městský festival Žižkovská Noc. Třídenní toulky po pražské čtvrti s údajně největší koncentrací klubů a hospod na metr čtvereční obsáhly více jak pět set vystoupení a šedesát scén od hudebních koncertů po divadelní představení. Co rok, to nová místa, a tak když se v roce 2015 posunuly festivalové hranice z žižkovských sklepů do holešovického klubu Cross, začala nová etapa do té doby lokální, převážně undergroundové akce.

Letošní novinkou byl program v čerstvě otevřeném prostoru Fuchs2 na pražské Štvanici, napojeném na kyvadlový autobus jezdící do té doby mezi kluby Storm a Cross. Rozlehlé, oprýskané doupě, dvě stage a skvělý zvuk, který se předvedl hlavně v pátek, kdy na hlavním podiu vystoupil největší tahák festivalu a dubstepová hvězda The Bug s Miss Red na „majku“. Temné wobble basy kombinující dancehallové rytmy s prvky UK Bass a industriálního hip hopu nemohly dostat lepší místo. Klubu ale slušely i jiné věci než ty elektronické. Čtvrteční špinavé kytary posthardcorových Illegal Illusion představily nové fláky z nedávno vydané desky Dried Blood Syndrome, se kterou se však syrovost a urputnost živého vystoupení nedala srovnávat. Kytary pod pasem, pár střídmých světel a krutá bicí, kterým po náporu bubeníka Boty hrozilo, že se každou chvíli rozpadnou. Zvuk jako když drhneš hubou o štěrk a chceš pořád dál, vzpoura grungeové letargie s vypjatým zpěvem. A to byl teprve začátek.

Dalším zajímavým prostorem bylo komunitní centru Žižkostel v husitské modlitebně na Náměstí barikád. V kruhovém divadle proběhl v pátek akustický koncert křehkých a éterických Kalle, kterým zvukové vlastnosti kostela více než sedly. Hranice „klubu“ však řádně otestovala až sobotní, nekompromisní a osobitá rychta zhýralých chlapů z Povodí Ohře. „Ještě pořád se vám stejská?!“ řval s šíleným výrazem v obličeji Sisi, zatímco se publikum zmítalo v extázi. Prostor umocňoval drsný zvuk už tak razantních kytar, které se prodaly hlavně v songu Ulice za Moskvou, u skladby Propaganda šel pak už tradičně mikrofon do pléna. Ty Sudety tam pořád jsou, tohle jen tak neomrzí. Do rozžhaveného kotle přiložil i spastický nářez italské trojice Zu, spojující avantgardní jazz s noise rockem. Burácivé tóny baryton saxofonu se zarývaly do bubínků i paměťových drážek, nečekané vpády bortily předvídatelnost. Živelný rytmus, na němž je kapela postavena, vybočoval z klasických schémat, chytit nit nebo spíš liánu (dis)harmonických spletenců nebylo jednoduché. Organizovaný chaos, jako když puká země.

V Paláci Akropolis odstartovala večer bizarní kapela Bert and Friends s magickou show plnou ikonických převleků, psychedelických kytar, barvitých syntezátorových melodií i křišťálový vokálem zpěváka Alberta Romanuttiho. Promyšlená hra na všetečný chytrý pop, vtip i umění. Nespoutaný jam na konci potvrdil, že jde o mnohem víc než o komický soubor. Nesmrtelné frutti di mare a sólo na rybu.

Sobotní večer končil hiphopovou dramaturgií v industriálním Crossu. Asap Jarda přijel se se svými kumpány z Opak Dissu, aby připomenul, co je to Dirty Morava. Zaútočil vesnickým trapem, na druhou stranu burcování publika, které se nestačilo rozkoukat, působilo nedočkavě, až komicky. Šrumec nastal až s nástupem britské rapperky Bobbie Johnson, která si svou rychlopalnou flow, svébytným přízvukem a energickým grimem podmanila celý klub. Kromě grimeových bangerů došlo i na jemnější boom bap nebo skočný drum and bass, „You have to book me, if you want more,“ loučila se s úsměvem.

Multižánrový festival nabídl nekonečný výběr hudebních i nehudebních představení, ze kterého si vybere každý. Od noisových experimentů a postklubovou hudbu v malém Punctu přes world music a folk-punk v pověstné hospodě U Vystřelenýho oka až po indie psychedelii v útulném baru Bike Jesus. Bohužel ani relativně malé vzdálenosti mezi kluby nestačily na předimenzovaný třídenní maraton, fronty se tvořily takřka před každým festivalovým místem. Plánování divokých přesunů ztrácelo smysl a jediným rozumný východiskem zůstávalo zvolit maximálně dva kluby na večer. Každý si mohl vybrat svou cestu městem, ale proč vybírat, když lze objevovat nové a nepoznané? O čem jiném je vlastně tenhle festival?

Noc je jako pečlivě vybraná skrumáž žižkovských tagů, uspořádaná do černožluté mapy, kterou si musíte osahat sami. MLÍKO, BUŘTY, SARDINKY, MARS ÚTOČÍ nebo NÁBOR, ZLO I LOVE. Všechny hesla světa, i to mé.

Info

Žižkovská noc
21. - 23.3. 2019 Praha

foto © Mária Karľaková (Illegal Illusion na fotografii)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace