Zelenej | Články / Recenze | 13.03.2014
Současná královna prog/art rocku sedí na růžovém plastovém trůnu, a ačkoliv její čtyřicetiminutová řeč působí sebevědomě, nesnaží se nám nic vnutit nebo nastolit. Annie Clark alias St. Vincent k nám promlouvá o svých pocitech, zážitcích a obavách. S novým albem se postarala i o novou vizáž - bílofialové natočené vlasy trčící geometricky do prostoru. Vše dohromady to dává smysl: "I like taking things that are conventional and then just bending them slightly."
Což zároveň vysvětluje, proč je taková pruda snažit se St. Vincent někam zařadit. Ať se rozhodnu jakkoliv, vím, že nepůjde úhledně složit do žádné škatulky, aniž by jí kus nevyčníval. Noise-popový song Huey Newton se po epickém intru zvrhne do synth-kytarového chaosu a gradujících zkreslených chórů. Stabilnější Prince Johnny a I Prefer Your Love mohou zas na chvíli evokovat Lanu Del Ray nebo Madonnu. Testosteronové drásavé skřípění kytar sice působí anarchisticky, ve skutečnosti za nimi stojí profesionalita a léta zkušeností. St. Vincent dál staví na mistrně zvládnutém řemeslu (čti znásilňování strun). Živě je to ještě zajímavější, obzvlášť s nápaditou divno-choreografií sehranou s Toko Yasuda.
Nabízí se předloňská spolupráce s Davidem Byrnem (Love This Giant, 2012), takový zářez dokáže člověka ovlivnit, a Talking Heads tak zavanou z různých směrů: robotická image, motiv loutky, reakce na ožehavé téma odcizení v digitálním světě. Nesklouzne ale k patosu, zejména díky sarkasmu a sklonu k bagatelizování. St. Vincent vydává své texty za přepsané osobní zážitky a verše jsou občas až překvapivě doslovné.
Annie Clark se po letech odpoutala od labelu 4AD a zároveň jako by prošla jakousi dozrávací kúrou. Ve srovnání s předchozí sólovou deskou Strange Mercy (2011) je eponymní St. Vincent dospělejší a uspořádanější, což se odráží i ve skromnější paletě nástrojů. Na Strange Mercy sice byly nekompromisní hity, nové album zase překvapí jednolitou tváří a zajímavými melodickými nápady bez zdlouhavých momentů. Je tu důraz na rytmus, je to tanečnější, fajnové. Zároveň nejde o nic inovativního nebo přelomového. Všude je cítit autorský rukopis, typickými vysokými vokály počínaje a kostrbatými kytarovými riffy konče.
Oh what an ordinary day
take out the garbage, masturbate.
St. Vincent – st (Loma Vista/Republic, 2014)
http://ilovestvincent.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.