Články / Recenze

Mogwai stále ve vývoji

Mogwai stále ve vývoji

3DDI3 | Články / Recenze | 17.09.2018

OHODNOŤTE DESKU

Kin je jímavým filmem o afroamerickém chlapci a jeho první pistoli. O rodinných problémech, dospívání bez matky (otcovské rady rozdává Dennis Quaid) a sbližováním se s bráchou, kterého právě pustili z vězení. Premisa ovšem získá výrazně zábavnější podtóny, když do děje vstoupí vědeckofantastický rozměr. Kvér, velký téměř jako hlavní hrdina, dělá do stěn (a možná i do lidí) díry jako malé dělo. Vysoce pokročilá technologie s potenciálem zničit trezory a odstranit sprosté výrostky. Chce ho vláda, chtějí ho gangsteři, kterým chlapec nerozumně vyhrožoval, a možná i někdo jiný. Béčkové berličky táhne kupředu zajímavý špinavý vizuál, solidní herecké obsazení a hudební doprovod.

Postrockové uskupení Mogwai oslovil pro hudbu ke svému filmu začínající režisér Jonathan Baker, a to nepřekvapivě proto, že je velkým fanouškem kapely. Mogwai navíc mají se skládáním filmové hudby bohaté zkušenosti, i když dosud šlo především o dokumentární produkci: kopání pro Zidane: A 21st Century Portrait, přihrávání Trentu Reznorovi a Gustavu Santaolallovi pro Before the Flood, tiché atmosférické hučení k jadernému peklu v Atomic nebo seriálovému zombie skřípotu Les Revenants. Přesto je až Kin prvním celovečerním snímkem z americké hrané produkce, ke kterému se skotský kvintet rozhodl komponovat.

Skladby se táhnou jako mlžný kouř z doutnajících komínů obklopených elektrickým vedením. Hudba pro Kin stojí někde mezi řadovou produkcí Mogwai posledních let a jejich předchozí tvorbou pro pohyblivé obrázky. Hlavnímu motivu chlapce Eliho dominuje piano s temnými dešťovými tóny bouřlivého sobotního odpoledne. Celkově jde ale o postrock obalený v ambientu. Decentní, ale velice propracované bicí doplňují rafinované a úderné elektronické smyčky. Kytary zde plní podpůrnou roli a drží tak scifistickou depku ze smeťáku na požadované úrovni. Úlitba new age v pulsujících tónech Donuts přechází do zvukové symfonie plné krásy propracovaných kytar. Na rozdíl od spíše klidných Les Revenants soundtrack rychle odsýpá a skladby nabízí určitou katarzi. Melodická, písničková We're Not Done, podbarvující závěrečné titulky, je dokonce téměř popová, přikrmovaná trademarkovou podmanivou kytarou.

Rytmika dělá ze soundtracku výbornou pracovně poslechovou oddychovku a nahrávka ukazuje, že Mogwai jsou se svou tvorbou stále ve vývoji. Staví na komplexních perkusích a zajímavém zvuku kytar, ale nebojí se být tiší ani dát prostor elektronice. Snad jen aby nesklouzli do popového příkopu až příliš hluboko.

Info

Mogwai – Kin (Rock Action, 2018)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.