Davo Krstič | Články / Recenze | 04.11.2012
Znáte Josepha Gordona-Levitta? To je ten talentovaný herec, co hraje ve skvělých filmech, které nikdy nešly v našich kinech. 500 Days of Summer je IMHO nejlepší romantická komedie posledních minimálně deseti let, asi i proto, že to není až tak komedie a že vlastně nemá happy end. 50/50 pak zcela jasně poráží tematicky spřízněnou a tolik vyzdvihovanou „lidskou komedii“ Nedotknutelní. Summer u nás vyšla aspoň na videu, o 50/50 si zatím nechte zdát. Hlavně, že máme v kinech pátý Resident Evil a čtyřku Paranormal Activity. Ze dvou letních/podzimních filmů s Gordonem-Levittem (Premium Rush a Looper) se k nám dostal aspoň druhý jmenovaný. Inteligentní sci-fi o cestování v čase a přesně ten typ filmu, u kterého představení obsahu více než dvěma větami už hrozí spoilerováním.
Loopeři jsou nájemní zabijáci, kteří pracují pro zločineckou organizaci. Jejich úkol je tradiční: osoby, které jsou pro sdružení nějakým způsobem nepohodlné, jsou z budoucnosti strojem času přeneseni do současnosti, kde je looper zastřelí a zbaví se těla. Jednoho dne se ale před zbraní hlavního hrdiny, loopera Joea, objeví on sám, o třicet let starší.
Rian Johnson je režisér, kterého se určitě oplatí do budoucna sledovat. Vychází z osvědčených žánrů a schémat, ale přitom dokáže nabídnout originální výsledek. Jeho debut Brick (u nás na videu jako Zmizení) vychází z filmu noir a klasických gangsterek, ale posouvá je na středoškolské území a kápa tu hraje Lukas Haas (ano, ten malý kluk z Weirova Svědka, který by rozhodně nikomu hrůzu nenahnal). Také Looper je směsí už viděného – to, jak Willis postupně likviduje nositele stejného jména, protože neví, který z nich je ten hledaný, připomene Terminátora, malý chlapec se schopností ničit odkazuje k hororu Přichází satan, a dilema, zda je morálně ospravedlnitelné zabít dítě jen proto, že se z něj možná v budoucnu stane tyran/masový vrah, už zpracovala kniha a filmová adaptace Hoši z Brazílie. Takové jsou tedy ingredience, celek má podobu komorního dramatu, v němž nejlépe vycházejí dialogové scény mezi Gordonem-Levittem a Willisem (mladší verze konfrontovaná se svým starším já) a mezi Gordonem-Levittem a Emily Blunt (coby matkou zmíněného chlapce). Kupodivu nejméně zajímavé jsou povinné sci-fi propriety (létající dopravní prostředky atd.) a akční vsuvky – scéna, ve které Willis sám vystřílí tucet padouchů, sem snad spadla z osmdesátých let, ani ve Smrtonosné pasti to tak hloupě nevypadalo.
Jinak je ovšem Looper inteligentní žánrový kus, jakých v našich kinech k vidění moc není, a také další důkaz, že Gordon-Levitt má čich na zajímavé role v zajímavých filmech. Jen drobné upozornění – v Looperovi není téměř k poznání, maskéři se na něm vyřádili, aby vypadal víc jako Willis junior. Působí to docela rušivě. Když už divák přistoupí na fakt, že lze strojem času posílat lidi na popravu a že se v jeden okamžik na jednom místě mohou střetnout mladší a starší verze jedné bytosti, aniž by se zhroutil časoprostor, pak určitě přistoupí i na to, že Joseph bude i bez plastiky nosu jednou vypadat jako Bruce.
Looper
Režie Rian Johnson, 2012
www.loopermovie.com
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...
Filip Švantner 11.04.2022
Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.
Jiří V. Matýsek 02.04.2022
Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.
Jiří Přivřel 01.04.2022
Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.
Ema Klubisová 17.03.2022
Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.
Veronika Tichá 15.03.2022
VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.