Články / Recenze

Monikino Kino mezi létem a podzimem

Monikino Kino mezi létem a podzimem

Jakub Koumar | Články / Recenze | 13.11.2014

Vydat album s názvem Prázdniny prvního září se může zdát jako zlomyslnost nejtěžšího kalibru. Po chvíli poslechu je ale jasné, že tenhle popík nebude žádné letní juchání.

Melancholický zlořád, který se Prázdninami táhne, je výsledkem fúze Petra Marka a Moniky Midriakové. A přestože se jejich práce (samozřejmě) doplňuje a kříží, jsou jejich role rámcově vymezeny. Petr s Moničinou korekcí obsadil texty, s hudbou to bylo naopak. Fakt, že má deska nádech nadcházejícího podzimu ale neznamená, že budeme poslouchat plačky. Její charakter je nenuceně upřímný, melancholie posmutnělá a radost bez zábran tančí skrze babí léto. Vzkazy na letních pohlednicích jsou psány čitelným a jasným rukopisem.

Monikino Kino se asi jen těžko bude vyhýbat komparaci s MIDI LIDI. Ačkoliv hudba převážně není Markova práce, místy jako by přemýšlela nad archetypy Hastrmans, Tatrmans and Bubáks. Monika je ale prostší, hlavní důraz míří na preciznost a čistotu zvuků. Žádné kudrlinky a žádné „navíc“, je znát, jak je každý tón pečlivě zvažován, a přitom netrpí sterilitou. Prázdniny nejsou fádní, ale jemné.

Navzdory dostatku pokory a komornosti se nebojí čas od času dupnout do rytmu, podstatnější je však opatrné kolorování. More v noci zní, jako když Dick Dale sedí u noční pláže a v prstech mu vibrují drobné a periodicky přicházející vlnky klidného oceánu. Tahle atmosféra začíná už v předchozí skladbě Desiatu noc pri mori, startující druhou třetinu desky. Jako by Petr a Monika využili hyperfokální vzdálenost a koncentrací do těchto míst proostřili i celý zbytek alba.

Díky tomu neuniká přirozený Moničin zpěv. Věcnost jazyka mu sluší a lyriku pro něj Marek sestříhal přesně na míru z všedních chvil malé velké duše. Hlas se nikde neztrácí, neutápí, ani na sebe nestrhává pozornost, chvíli se houpe na jímavých melodiích, pak odpočívá v elektro repeticích. Čas od času hudba zavrní nábojem tak, že se vám zvuk honí hlavou ještě dlouho po skončení, těžiště je ovšem v poetickém vyjádření a lehkosti.

Prázdniny jsou v kontextu tvorby Petra Marka odvážnější překvapivě díky klidnějšímu přístupu, navíc hudba Moniky Midriakové je z jiné dílny než jeho hlavní formace. Přívětivá, komorní, a přesto sebevědomá a důmyslná. Nabízí pocity melancholie nad něčím, co končí. Možná to není nic objevného, ale pocit je to pořád silný.

Info

Monikino kino – Prázdniny (Slnko Records, 2014)
www.monikinokino.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.