Články / Recenze

Moonrise Kingdom: Kdo si nevyčistil ešus, nesmí do kina...

Moonrise Kingdom: Kdo si nevyčistil ešus, nesmí do kina...

Matouš Hrdina | Články / Recenze | 22.10.2012

Až vyjde měsíc, ocitnete se v království Wese Andersona. Najednou je vám zase dvanáct, prosluněné dětství mizí v nenávratnu, končí prázdniny a na obzoru se sbírají mraky. Přichází něco nového a neznámého, budoucnost, co bude vzrušující jak zelené oční stíny holky ze sousedství, ale taky krutá jak nasraný skaut se sekerkou. Bojíte se toho, co přijde, ale zpátky byste se nevrátili ani za nic...

Miláček kritiků i hipsterů Anderson ve svém posledním snímku opět překonal sám sebe. Natočil film, který jednou budete rádi pouštět vnoučatům. Moonrise Kingdom (Až vyjde měsíc) ostatně působí jako zaprášené obrázkové leporelo, které jste našli na půdě u babičky a teď si ho prohlížíte za zvuku praskajícího vinylu od Supraphonu.

Je konec léta 1965 a na malém ospalém ostrůvku u pobřeží Nové Anglie propuká panika. Ze skautského tábora vzal roha dvanáctiletý obrýlený podivín Sam (Jared Gilman) a upjatému právnickému páru Bishopových (Bill Murray a Frances McDormand) zase zmizela problémová dcera Suzy (Kara Hayward). Zatímco se zamilovaná dvojice outsiderů vydává na naivní cestu za svobodou, k ostrovu se blíží bouře století a taky letadlo s paní ze sociálky (Tilda Swinton), která má sirotka Sama odvézt na převýchovu do děcáku.

Brzy se ukáže, že těmi nejrozumnějšími lidmi jsou tu Sam a Suzy. Dospělí obyvatelé ostrova se chovají jako nezvládnutí haranti. Vedoucí skautského tábora Ward (Edward Norton) je neschopný učitel matematiky vyžívající se v kontrolách latrín a uniforem, Suzin slabošský otec se topí v sebelítosti a jeho žena má poměr s místním policajtem (Bruce Willis). Zato Suzy má už ve dvanácti ledovou sebejistotu a pohled, co podlamuje kolena. Na útěk z domu si nezapomene vzít kufr knih, kočku a gramofon s poslední deskou od Françoise Hardy. Sam je zvyklý na život mezi idioty a dokáže se o sebe postarat jako málokdo. Holden Caulfield v pohorkách a mývalí čepici. Když zamžourá přes tlusté brýle, Woody Allen si brečí na rameni s Johnnym Deppem.

Blížící se bouře je symbolem neodvratného přechodu do dospělosti, ale také začínající generační vzpoury 60. let. Suzy se neustále kouká do budoucnosti dalekohledem, Sam utíká ze skautského oddílu, který svými nesmyslnými rituály přesně vystihuje zahnívající hodnoty středostavovské Ameriky. Staří si na život jen hrají, mladí ho opravdu žijí. A na konkrétní době vlastně ani nezáleží, protože Andersonův rok 1965 by se mohl odehrávat kdykoliv. Stačí, když to bude „kdysi“.

Moonrise Kingdom je perfektně zinscenovaná divadelní hra na scéně vymezené ostrovem a časem určeným blížícím se hurikánem, do detailů promyšlený živý obraz – kamera zabírá postavy jako v domečku pro panenky a dává nám jasně najevo, že tohle není realita, ale snový svět s trochu jinými pravidly. K divadlu odkazuje i scéna seznámení Sama a Suzy při operním představení v místním kostele a jen co se ponoříme do děje, vkráčí na plátno vypravěč (místní pošuk v podání Boba Balabana) a přímo do objektivu vyklopí, co se stane za chvíli. Za dokonalé středové kompozice záběrů by se nestyděl ani Kubrick, ostatně i neustálý hudební podkres připomíná hypnotické tempo Barryho Lyndona. Tuhle prázdninovou historku si můžeme prohlížet ze všech stran jako broušený diamant a vždycky narazíme jen na dokonalé sladění hudby a obrazu ve žlutozelených odstínech léta a vybledlého polaroidu.

Wes Anderson je žánrem sám o sobě a stejně jako jeho předchozí filmy (např. Rushmore, Darjeeling Limited, Life Aquatic nebo Fantastic Mr. Fox) i Moonrise Kingdom míchá prvky komedie s tragickými podtóny a všudypřítomnou melancholií. Moc opravdové pro děti, moc pohádkové pro dospělé. Ideální pro ty, co nikdy nezapadali do žádné z těchhle umělých kategorií, stejně jako Andersonovi hrdinové. Žádní zuřiví rebelové, spíš snílci a podivíni, co se vymykají průměru. Vědí, že je nakonec dostane tvrdá realita, ale stejně táboří v osamělé zátoce a budují si alespoň na chvíli svět jen pro sebe. Takový, jaký najdeme většinou už jen ve vzpomínkách na dětství. A nebo ve filmech Wese Andersona.

Info

Až vyjde měsíc / Moonrise Kingdom
Režie: Wes Anderson, 2012
www.moonrisekingdom.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace