Články / Reporty

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 12.04.2019

Příběh Dálavy zní trochu jako filmový scénář... Když začala zpěvačka Julia Ulehla pátrat po svých českých předcích, zjistila, že je pravnučkou vědce a etnografa Vladimíra Úlehly, který napsal knihu o lidových písních z oblasti moravské Strážnice Živá píseň. Jelikož kniha obsahuje i notové zápisy, seznámila se i s melodiemi, které ji zaujaly natolik, že se rozhodla přivést je k životu. Netrvalo dlouho a přišel první koncert v Česku, kde tento příběh pochopitelně rezonuje nejvíc.

Ulehla na začátku koncertu poznamenala, že koncerty u nás jsou pro ni velmi specifické. Zatímco v jiných zemích svá vystoupení doplňuje o překlady původních textů do angličtiny, tady by něco takové nebylo na místě. Na zpěvačce byla patrná i nervozita, kterou přisuzovala tomu, že tuzemské publikum textům skladeb rozumí, zatímco ona je musela složitě překládat a naučené je má vlastně foneticky. Po celou dobu se taky snažila mluvit aspoň v útržcích česky, čímž sama sebe rozesmávala. Stejný efekt to ovšem mělo na publikum, které si svým bezprostředním chování podmanila stejně dobře jako svým zpěvem.

Její silný vokál se klenul vysokým prostorem sálu a bylo snadné si představit, jak se rozléhá nad úrodnými lány moravského Slovácka. Hlas v jemných polohách pouze v doprovodu kytary nebo violoncella konejšil, v hlasitých momentech, kdy se rozezvučela celá kapela, sílil a nabýval kontur objemného sopránu. Pokaždé byl ale naplněný emocemi a plně prožitý. Prosté moravské texty se silným americkým přízvukem vytvářely jakousi zónu bezčasí a mimoprostoru.

fotogalerie z koncertu zde

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie v jeho rukou ožívaly rockovým feelingem, který zabředával do noisových a jazzových poloh. Jeho komplexní hra zahrnovala gradující sóla, hlukové plochy, perkusivní hru i jemné vybrnkávání; a v hlavě se tak vynořovala jména jako Jimmy Page, Jimi Hendrix nebo John Butler. V kombinaci se skvělou rytmikou využívající někdy spíše kmenové motivy dostávaly skladby opravdu zcela nový rámec.

Lidová píseň se v Česku (a obzvláště v Čechách) dostala z různých důvodů až na okraj pozornosti a kromě výjimek, jakými byly na přelomu tisíciletí kupříkladu Čechomor, nemá větší posluchačský dosah. Ani já nepatřím mezi nadšené vyznavače folklóru, nicméně jsou zážitky a kapely, které dokáží člověku změnit perspektivu a přinutí ho k zamyšlení, zda by tomu nemělo být jinak. Dálava.

Info

Dálava (us)
10. 4. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

redakce 01.04.2019

Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí.