Lucie Ferová | Články / Recenze | 05.12.2014
1349 jsou po čtyřech letech od vydání Demonoir zpátky s další dávkou, zove se Massive Claudron of Chaos. Tentokrát doručili řádně chytlavý mor. Žádny riff nepadl na zmar, žádná sypačka nevalí samoúčelně. V black metalu se dají hrát posluchačcky zajímavé finesy i bez přebírání postrockových schémat, dreampopových melodií nebo vymýšlení moderních nekoherentních pičovin. V oldschoolovém pojetí stačí primitivní kostra skladeb, arogantní vokál bez ambicí ohromovat, celková zručnost a lehké, nenucené experimentování v mezích umění černé magie.
Massive Claudron of Chaos je natrashovaná deska jak prase. Pověst neumětelství provázející černý kov je klišé a pasé od dob Enslaved. Z každého riffu jsou slyšet hbité pavoučí pohyby prstů, zmítající se až v nezvykle, pro tento žánr, komplikovaných, nestatických riffech. Rozhodně pro kapelu kráčející od počátků pod kohortou „zběsile rychle přímo vpřed“. Hbité včelíny, nehrané přes všechny struny naráz jako akordy, ale přes jednotlivé struny, trashmetalové breaky a hlavně, trochu kacířství, kytarová sóla. To ve skladbě Exorcism zní jak featuring od Allena Westa, svého času borec z Obituary. Rychlé, ale srozumitelně členité stupnice, trochu delaye, jen zběsilá dvojzvratná páka chybí.
Frost je pověstný svým rychlým, přesným hraním. Jeho poslední náklepy pro 1349 zní nelidsky přesně a zkurveně chladně, plynutí desky ani její zvuk nedusí bubeníkovu chuť exhibovat, i když jeho hraní je statement sám o sobě. Komplikovanost kytar nespočívá v matematické progresivitě. Riffy jsou svým způsobem přímočaré, nezmítají se v křečovité snaze znít nevšedně, jen je v nich spousta rychlých změn a jsou zahrané s pečlivým důrazem na přesnost a chytlavost. Rozhodně ne kvality, které by se běžně kladly do včelínů. Komplexnost tkví v drobnostech, jako jsou flažolety, plynulé návaznosti mezi riffy a v čitelném zvuku. Protože.
Nekrosound je hovno. Tohle nasekané inferno nemá nic společného s nehybnými scenériemi přírody. Rytmické změny, kulometné bicí a nevídaně vysoká přítomnost sólíček evokují živě hrající kapelu. Žádná blackmetalová deska předtím nezněla tak organicky, zúčastněně a z žádné nečišela absolutní chuť/radost hrát. Co také mnohé potěší, frontman Seidemann to má v hlavě srovnané, jak říká v letošním rozhovoru pro Pařát: „NSBM? Co to kurva je? Nazi black metal? FUCK OFF!“
1349 – Massive Claudron of Chaos (Season of Mist, 2014)
www.legion1349.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.