Články / Reporty

Mraky ve dvoře

Mraky ve dvoře

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 04.05.2014

O své rodině toho dokážeme říct mraky, taky nám toho po rodičích i prarodičích většinou mraky zůstane. Veronice Švábové třeba recept na mraky. Handa Gote research & development v Alfredovi ve dvoře s představením Mraky z roku 2011. Stále proklatě dobré Mraky.

Každá rodina má svoje a dle Tolstého okřídlené věty je každá rodina nešťastná po svém. Vyprávíme-li někomu staré rodinné historky, začíná to většinou jako nevinná legrace, ale někdy při bližším zkoumání toho, co za humorným vyprávěním stojí, úsměv tuhne. Ne každá rodina má tak pohnutou historii zahrnující zkušenosti s vězením, koncentračními tábory či trestem smrti ve vykonstruovaných procesech (dědečkem Veroniky Švábové byl Karel Šváb, odsouzený k trestu smrti v procesu se Slánským). Časem se ale i z takových tragédií stávají abstraktní pojmy, které neroztřesou toho, kdo je neprožil. Veronika skrze rodinné vyprávění rekapituluje národní historii, což je chvályhodné, zvlášť je-li to provedeno tak vkusně a poeticky. V mnoha rodinách číhají v nevymetených koutech tajemství, o kterých se prostě nemluví. Na provinilce, nesoucího na hrbu staré zrady, už pak nestačí ukázat prstem, ale rovnou megafonem.

V souvislosti s tématem rodiny se také často mluví o projekcích. Někdo se projektuje do sourozenců, někdo se vidí v dětech, jiný se zrcadlí v prarodičích. Veronika Švábová vstupuje za pomoci kamer do projekcí s fotografiemi příbuzných, na chvíli setrvává v jejich přítomnosti a splývá s nimi v rozfázovaných pohybech nebo se přímo stává jimi samými, obléká si jejich šaty, mundury či tváře. Na chvilku zastaví čas.

Handa Gote pracují se stejnou samozřejmostí s novými mediálními technologiemi jako s běžnými předměty denní potřeby, čímž působivě dokazují, že pro ně technika není prodlouženou rukou talentu, ale že si vystačí i s lepenkou a pekáčem. Sami sebe – v případě potřeby k definování – umisťují do škatulky post-spektakulárního divadla, kde mají ještě dostatek místa k pohybu. A to je dobře, omezení by jim mohlo uškodit, hranice překračují ještě předtím, než by se je někdo pokusil vymezit. Na jevišti přiznávají vše, teatrální skrývání nebo předstírání je jim cizí. A když už neskrývají nic v divadle, netají ani to, co mají v rodině.

A co u vás? Taky se doma nic nevyhodí? A co pečete? Pečete na to?
Až se zase příště přeženou Mraky nad Prahou, buďte tam.

Info

Handa Gote research & development
24. 4. 2014, Alfred ve dvoře, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.