Články / Reporty

Mraky ve dvoře

Mraky ve dvoře

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 04.05.2014

O své rodině toho dokážeme říct mraky, taky nám toho po rodičích i prarodičích většinou mraky zůstane. Veronice Švábové třeba recept na mraky. Handa Gote research & development v Alfredovi ve dvoře s představením Mraky z roku 2011. Stále proklatě dobré Mraky.

Každá rodina má svoje a dle Tolstého okřídlené věty je každá rodina nešťastná po svém. Vyprávíme-li někomu staré rodinné historky, začíná to většinou jako nevinná legrace, ale někdy při bližším zkoumání toho, co za humorným vyprávěním stojí, úsměv tuhne. Ne každá rodina má tak pohnutou historii zahrnující zkušenosti s vězením, koncentračními tábory či trestem smrti ve vykonstruovaných procesech (dědečkem Veroniky Švábové byl Karel Šváb, odsouzený k trestu smrti v procesu se Slánským). Časem se ale i z takových tragédií stávají abstraktní pojmy, které neroztřesou toho, kdo je neprožil. Veronika skrze rodinné vyprávění rekapituluje národní historii, což je chvályhodné, zvlášť je-li to provedeno tak vkusně a poeticky. V mnoha rodinách číhají v nevymetených koutech tajemství, o kterých se prostě nemluví. Na provinilce, nesoucího na hrbu staré zrady, už pak nestačí ukázat prstem, ale rovnou megafonem.

V souvislosti s tématem rodiny se také často mluví o projekcích. Někdo se projektuje do sourozenců, někdo se vidí v dětech, jiný se zrcadlí v prarodičích. Veronika Švábová vstupuje za pomoci kamer do projekcí s fotografiemi příbuzných, na chvíli setrvává v jejich přítomnosti a splývá s nimi v rozfázovaných pohybech nebo se přímo stává jimi samými, obléká si jejich šaty, mundury či tváře. Na chvilku zastaví čas.

Handa Gote pracují se stejnou samozřejmostí s novými mediálními technologiemi jako s běžnými předměty denní potřeby, čímž působivě dokazují, že pro ně technika není prodlouženou rukou talentu, ale že si vystačí i s lepenkou a pekáčem. Sami sebe – v případě potřeby k definování – umisťují do škatulky post-spektakulárního divadla, kde mají ještě dostatek místa k pohybu. A to je dobře, omezení by jim mohlo uškodit, hranice překračují ještě předtím, než by se je někdo pokusil vymezit. Na jevišti přiznávají vše, teatrální skrývání nebo předstírání je jim cizí. A když už neskrývají nic v divadle, netají ani to, co mají v rodině.

A co u vás? Taky se doma nic nevyhodí? A co pečete? Pečete na to?
Až se zase příště přeženou Mraky nad Prahou, buďte tam.

Info

Handa Gote research & development
24. 4. 2014, Alfred ve dvoře, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...