Články / Reporty

Mrazení v zádech a mrcha ošidná (Beth Hart)

Mrazení v zádech a mrcha ošidná (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 08.11.2017

Očekávání je pěkně ošidná mrcha. Často vytvoří v hlavě zkreslenou představu o tom, jak bude koncert kdovíjak geniální. Jindy jsou zase očekávání opačná, nebo spíše neutrální, což byl i můj případ stran americké zpěvačky Beth Hart. Na svém kontě má stabilně nadprůměrné desky a výjimečný hlas, od začátku bylo jasné, že to prostě bude dobré. Jenže – mrcha ošidná...

Od prvních momentů, po dvojitého začátku po směle přiznaném výpadku textu a sestupu mezi diváky, kde Beth Hart odzpívala první skladbu, bylo jasné, že jenom “dobré” to asi nebude. První chvíle nastolily atmosféru pevného propojení zpěvačky a vyprodaného Fora Karlín, atmosféru plnou oboustranného porozumění, emočního provázání a pověstné jízdy na jedné vlně.

fotogalerie z koncertu tady

Beth Hart se (v) Praze rozdala. Od rockovějších skladeb přes akustickou vsuvku až k intimním skladbám, kde pódium zpěvačka opanovala sama za klavírem, v každé vteřině dávala publiku duši obnaženou na stříbrném podnose. A to ani nedutalo. Dokonce ani těch mobilů moc nesvítilo. Každá píseň byla po zásluze oceňována dlouhým, v některých momentech až nekonečným potleskem, který byl dost možná překvapením i pro samotnou zpěvačku. Beth Hart převedla bezchybný výkon bez jediného zaváhání (výpadek textu byl spíše milý). Hutně znějící tříčlenná kapela - opulentnější aranže z desek byly redukovány na obligátní kytaru/basu/bicí - se nijak netloukla s vokálem, všechny nástroje byly čitelné, zpěvu bylo rozumět. Škoda jen možná volby prostoru, Forum Karlín je studené jako psí čumák. I tak se jej Beth Hart podařilo zahřát absolutně upřímným, za srdce beroucím vystoupením.

Není to tak dávno, co jsem byl na koncertě Nicka Cavea. To byl taky vyjímečný zážitek. Ale mrazení v zádech přinesla až Beth Hart.

Info

Beth Hart (us)
6. 11. 2017 Forum Karlín, Praha

foto © Romana Kovácsová

nově ohlášené vystoupení: Beth Hart (us)
29. 11. 2018 Forum Karlín, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.