Články / Reporty

Mše (Leonarda Bernsteina) nadčasová i rozporuplná

Mše (Leonarda Bernsteina) nadčasová i rozporuplná

Martin Řezníček | Články / Reporty | 28.11.2018

Kněz tančící na oltáři či polonahé mužské postavy svévolně šplhající a věšící se na dřevěné kříže. To jsou scény, které v publiku při prvním uvedení Mše Leonarda Bernsteina v roce 1971 vzbuzovaly velké emoce, ba rozhořčení. Dnes, po téměř padesáti letech, už nemohou podobné výjevy šokovat, hra samotná ovšem stále dokáže vyvolat zjitřené pocity. A řečeno zcela upřímně, jsou to pocity nejednoznačné...

Spektakulární představení, které i přes zredukovaný ansámbl čítá kolem stovky účinkujících, je postaveno na propracovaných melodiích kombinujících klasickou hudbu, jazz a rock a velmi přesvědčivých výkonech Vojtěcha Dyka v hlavní roli Celebranta i ostatních sólistů a sborů. Libreto kombinuje angličtinu a latinu, občas také češtinu, což působí místy až úsměvně. Střídání jazyků jde ruku v ruce se střídáním stylů a nálad. Zábavné a strhující části přikovávají diváka k židli, pak ale děj zpomalí ve zdlouhavých a pro nezasvěceného také nesrozumitelných pasážích, kdy se dostavuje pocit, že mu v příběhu něco uniká. Do jisté míry je tím stupňováno napětí, do stejné míry je to frustrující. Přes velkolepé pojetí a obsazení pak nejsilněji působí části, kdy je Celebrant téměř sám, například když dává průchod svým pochybnostem stran víry a procítěným falzetem zpívá do ztichlého sálu otčenáš.

Zdrojem pohybností je mu přitom druhá nejvýraznější část obsazení "Street chorus", ztělesňující cynismus moderního světa; sbor je navíc doplňován, či dokonce zastiňován projekcemi promítanými na nesymetricky rozmístěných obrazovkách. Ty ukazují na problémy současné společnosti, a to ve velké šíři: konzum, plýtvaní, chamtivost, dětská práce, epidemie, devastace životního prostředí, kruté zacházeni se zvířaty, demagogie, násilí, fundamentalismus. Obrazů je takové množství, že téměř uniká podstata, zda je důležitější imprese, nebo sdělení. Není ani jasné, jestli se nám autoři inscenace snaží naznačit nějaké řešení nebo jen poukazují jinými prostředky na definovaný problém.

Mladý kněz nachází východisko ve víře v Boha, ve víře, která obrací hříšníky a učí milovat své bližní. Mezi řádky pak lze vyčíst, že řešením může být i hledání upřímnosti a lásky v sobě samém a k sobě samému, a především pak odmítnutí ignorance a přivírání očí nad problémy, které se nás zdánlivě netýkají. To je poselství, které do hry vložil už Bernstein. V inscenaci je díky naléhavým videoprojekcím uchopeno poněkud brutálněji, čímž je zastřen důraz na jednotlivce. Přes celkovou rozporuplnost však není zastřeno to, jak nadčasové, i když posluchačsky náročné veledílo Mše Leonarda Bernsteina představuje.

Info

Leonard Bernstein: Mass
26. 11. 2018, Forum Karlín, Praha

foto © Tino Kratochvil

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.