Články / Reporty

Mudhoney: Touch Me I’m Sick a všechno jde do hajzlu

Mudhoney: Touch Me I’m Sick a všechno jde do hajzlu

David Vo Tien | Články / Reporty | 16.05.2015

Hacker 1 rapuje na posledním mixtapu „Sme fakin legendy...“ a jakkoli nechci jeho pozici znevažovat, co mají říkat takoví Mudhoney? Pamatují časy, kdy se Sub Pop ještě nerozhlížel po experimentálních zajímavostech mimo kytarové hájemství, v půlnočních kinech pouštěli filmy Russe Meyera a okamžik, kdy zemřeli rockové hvězdy. Kapela, co v dnešní době jede turné bez nového alba a s otvírákem, se kterým hrábnou strunami k roku 1992.

Barton Carrol zahájil večer takovým způsobem, že mu celý začátek patřil. Znal své místo, čas i pozici a role „předkapely“ se zhostil se skromností, leč sebevědomě. Hodiny ukázaly dvacet minut po osmé a rodák ze Severní Karoliny přišel na pódium, zapojil kytaru, zkontroloval bryndák na harmoniku, zkusil mikrofon, vše rozvážnými klidnými pohyby. Pozdravil a začal na kytaru hrát s naprostou lehkostí a samozřejmostí, skoro by se dalo říct, že čím komplikovaněji hrál, tím samozřejměji to vypadlo. Vybrnkával trsátkem i prsty, někdy i obojím najednou, do toho zpíval a foukal do harmoniky. Mezi tím jedním dechem prohazoval krátké a trefné průpovídky, dalek trapným vtipům, kterým se nikdo nesměje. Ačkoli jsou Carrollovy zpívané příběhy rozené pro intimní půlkruh, kde tváře nejsou schované ve tmě (nebo u baru), jak sám poznamenal: dneska na vás vidím, připadám si, jako bych hrál u vás v obýváku.

O White Hills se asi bude mluvit jako „o kapele z Jarmuschova filmu“, dokud nenatočí nějaký další, ve kterém se mihne jiná kapela. Vzhledem k jejich image extravagantních upírů to zas až tolik nevadí, vtipné by to bylo říct o Iggym Popovi nebo Tomu Waitsovi. Ve scénáři Only Lovers Left Alive stojí „visually striking band playing wild music in a Detroit club“ a lépe vystihnout White Hills nejde. Praha, Berlín ani Paříž není Detroit, ale ve chvíli, kdy hrají White Hills, to je docela jedno, protože čas a prostor je to poslední, co budete vnímat. Snad jen projekce občas rušila, nejspíš asi proto, že na ní člověk sledoval tváře těch, kteří před ním zrovna hráli.

Po dvou letech se vrátili Mudhoney. S trochu jiným setem, Guy Maddison se stejně nadšeným úsměvem, se kterým chodí snad i spát, a Mark Arm stále vypadá jako Saul Goodman, který se letos dočkal vlastní série. Vanishing Point už znají všichni zpaměti a čtveřice ze Seattlu sahá hned zkraje do archivu, playlist je celkově oproti minulé štaci průřezovější. Stačí chvíle a v kotli to vře. Není se čemu divit, když padají takové vály jako F.D.K., Mudride, Where the Flavor Is... Vyloženě v hajzlu to je s náletem Touch Me I’m Sick - potom jsou jak kapela, tak fanoušci k nezastavení. Tak moc, že dvacet skladeb a téměř dvouhodinový set je málo. Mudhoney jsou fakin legendy.

Info

Mudhoney (us) + White Hills (us) + Barton Carroll (us)
13. 5. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Vlastimil Vojáček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace