Články / Reporty

Mura Masa a Bonzai navíc

Mura Masa a Bonzai navíc

Jiří Mališ | Články / Reporty | 02.11.2017

Zatímco centru Kodaně vládly dýně, pavouci a jiná halloweenská monstra, v největším sálu hudebního domu Vega si před sebe postavil velký úkol Alex Crossan. DJ a producent známý pod jménem Mura Masa se pokusil v předlistopadovém depresivním počasí rozdivočet dánskou omladinu. Na evropském turné ho jako předskokan podpořil projekt Goss, ten ale výhodu domácího hřiště nevyužil.

Kromě hypu ohledně spolupráce s Mø se o dánském sólistovi moc neví. Naživo se představil v doprovodu dvou spoluhráčů a set začali až příliš klidně, publikum natěšené na rádiové hitovky se těžko smiřovalo s pomalým rytmem prvních skladeb a roztančila ho až předposlední Soo Bad. Zbytek písní se pohyboval někde mezi r’n’b a elektropopem a výsledkem byl nevýrazný alternativní pop. Lehce kulhající vokál nedokázal zaujmout a frontman zahalený v melancholické mlze nebyl zrovna pastvou pro oči.

Mura Masa tak měl před sebou ještě těžší práci, než se na první pohled zdálo. Za mixážní pult se ale postavil jako spasitel a set načal skladbou Messy Love. Hned se uvedl jako zkušený multiinstrumentalista a ujal se kláves, bicích i mikrofonu. Milý, lehce stydlivý začátek letěl rychle do kouta, na pódium nakráčela irská rapperka Bonzai se skladbou Nuggets a po hodině se konečně dalo mluvit o pořádné party. V následující I’ve Never Felt So Good se naposledy zpomalilo, diváci nabrali dech, na pódium se vrátila Bonzai a pomohla Crossanovi se zbytkem koncertu. Hitovky 1 Night a All Around the World měly publikum v hrsti, ale i starší Lotus Eater nebo Hell rozproudily taneční šílenství. Mura Masa střídal nástroje jako boty, zahrál si na kytaru i basu, a vystoupení tak rozhodně nepůsobilo dojmem předpřipraveného setu. Bonzai s přehledem kontrolovala publikum a místy to až vypadalo, že se jedná o její představení. Mura Masa za sebe nechal mluvit hudbu a k publiku se obrátil až ke konci, se srdečnými díky.

Závěr koncertu přinesl stupňování tempa. První vlaštovkou grandiózního finále byl remix Night Swimmers od Foals, k amoku pak diváky přivedly What If I Go? a Love$ick. Po krátké pauze se nám dostalo přídavku v podobě Blu, jejíž pomalé tempo až mrazilo. Vše skončilo pořádnou skákačkou do rytmu nejznámější skladby Firefly. Vega plná úsměvů se vyprazdňovala pomalu, většina sálu se vydýchávala a užívala si řinčení v uších. Nakonec jsme dostali to, pro co jsme přišli. A Bonzai navíc.

Info

Mura Masa (uk) + Goss (dk)
31. 10. 2017, Store VEGA, Kodaň

foto: Martin Høyer Poulsen

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.