Články / Reporty

Mura Masa a Bonzai navíc

Mura Masa a Bonzai navíc

Jiří Mališ | Články / Reporty | 02.11.2017

Zatímco centru Kodaně vládly dýně, pavouci a jiná halloweenská monstra, v největším sálu hudebního domu Vega si před sebe postavil velký úkol Alex Crossan. DJ a producent známý pod jménem Mura Masa se pokusil v předlistopadovém depresivním počasí rozdivočet dánskou omladinu. Na evropském turné ho jako předskokan podpořil projekt Goss, ten ale výhodu domácího hřiště nevyužil.

Kromě hypu ohledně spolupráce s Mø se o dánském sólistovi moc neví. Naživo se představil v doprovodu dvou spoluhráčů a set začali až příliš klidně, publikum natěšené na rádiové hitovky se těžko smiřovalo s pomalým rytmem prvních skladeb a roztančila ho až předposlední Soo Bad. Zbytek písní se pohyboval někde mezi r’n’b a elektropopem a výsledkem byl nevýrazný alternativní pop. Lehce kulhající vokál nedokázal zaujmout a frontman zahalený v melancholické mlze nebyl zrovna pastvou pro oči.

Mura Masa tak měl před sebou ještě těžší práci, než se na první pohled zdálo. Za mixážní pult se ale postavil jako spasitel a set načal skladbou Messy Love. Hned se uvedl jako zkušený multiinstrumentalista a ujal se kláves, bicích i mikrofonu. Milý, lehce stydlivý začátek letěl rychle do kouta, na pódium nakráčela irská rapperka Bonzai se skladbou Nuggets a po hodině se konečně dalo mluvit o pořádné party. V následující I’ve Never Felt So Good se naposledy zpomalilo, diváci nabrali dech, na pódium se vrátila Bonzai a pomohla Crossanovi se zbytkem koncertu. Hitovky 1 Night a All Around the World měly publikum v hrsti, ale i starší Lotus Eater nebo Hell rozproudily taneční šílenství. Mura Masa střídal nástroje jako boty, zahrál si na kytaru i basu, a vystoupení tak rozhodně nepůsobilo dojmem předpřipraveného setu. Bonzai s přehledem kontrolovala publikum a místy to až vypadalo, že se jedná o její představení. Mura Masa za sebe nechal mluvit hudbu a k publiku se obrátil až ke konci, se srdečnými díky.

Závěr koncertu přinesl stupňování tempa. První vlaštovkou grandiózního finále byl remix Night Swimmers od Foals, k amoku pak diváky přivedly What If I Go? a Love$ick. Po krátké pauze se nám dostalo přídavku v podobě Blu, jejíž pomalé tempo až mrazilo. Vše skončilo pořádnou skákačkou do rytmu nejznámější skladby Firefly. Vega plná úsměvů se vyprazdňovala pomalu, většina sálu se vydýchávala a užívala si řinčení v uších. Nakonec jsme dostali to, pro co jsme přišli. A Bonzai navíc.

Info

Mura Masa (uk) + Goss (dk)
31. 10. 2017, Store VEGA, Kodaň

foto: Martin Høyer Poulsen

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?