Články

Music Is Science - AFO hudba v bodech

Music Is Science - AFO hudba v bodech

Veronika Mrázková | Články | 21.04.2014

Něco se povedlo, něco ne. Těžko posuzovat jen podle krátké návštěvy, nicméně některé věci jsou jasné: semináře Sonifikace vesmíru byly úchvatné, večerní pokusy o párty špatné. Hudební dramaturgie AFO by měla lépe zvážit kvalitativní standard.

Na papíře to vypadalo skvěle. Každý pes, jiná ves, dokumentární hodnota hudby má různé tváře. A hudba je skutečně věda, ovšem porozumět hudební dramaturgii festivalu taktéž. Plánuje se zřejmě podle hesla "každému trochu". Na start silnou kapelu, na kterou se zaručeně chodí - Bratři Orffové udělali v bývalé jezuitské kapli pochopitelně dojem. O Katarzii už byla řeč, ta byla určena fanouškům akustiky. Po večerech se mělo trsat v atriu, kde na to ale není ani místo, ani úplně férové klima. Taneční atmosféru tak nevzbudili Kreaton DJs, ani kostrbatý Kosmospiel. Ambiciózní elektronika uvízlá na půli cesty scházela dvojím: slabou schopností pobavit publikum a otřesným zvukem v atriu. Mohl se s tím vyrovnat aspoň mladý a nadějný HOLY, jenže je stižen stejným zlozvykem jako žánrově blízký Jamie Lidell - zpívá i tam, kde nemusí. Tyhle poslechovky/neposlechovky bych si na AFO klidně odpustila. Skóre pravděpodobně zachránil producent SOPHIE a jeho horlivě se rozpínající crazy-dance-pop z Anglie, AFO mě ale nepřesvědčilo. Stejně tak jsem se nedočkala konce speciálního vydání cyklu Symphony of Science, především kvůli zahuhlanému zvuku. Projekt internetových videí Johna D. Boswella, které zhudebňují autorské dokumentární koláže krátkého formátu, je světově unikátní. Proč byla videa pouštěna na neodpovídající aparatuře, malém plátně a zároveň přerušovaná reklamou? Jaká je to pocta tak zásadnímu popularizačnímu počinu?

Že je snadnější kritizovat, to pro mne nikdy neplatilo. Jako filmový festival má AFO neochvějnou a výsostnou pozici, doprovodný program byl ale tentokrát rozpačitý. Naštěstí mu slouží ku cti dva body: světová premiéra SimulTime/Současí a výstup Roberta Alexandra. SimulTime je kombinací DIY projekce, live elektroniky a komorního orchestru s cílem vyjádřit zánik a zrod hvězdy (více zde). A Robert Alexandr je specialista na ozvučování dat a jeho práce bere dech. Sonifikace vesmíru si zaslouží samostatný report.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Steffi: Nepotřebujeme pořád sedět jedna vedle druhé

redakce 20.09.2019

Steffi a Virginia, rezidentky berlínského Berghain/Panorama Baru o nadcházející desce Work a Change, která vychází na labelu Ostgun Ton.

Šejkr #43: „Ale dneska v noci, dneska budu pít šampaňské.“

redakce 19.09.2019

Výstava Roberta Franka Unseen byla jedním z důvodů výletu do Berlína, který se změnil v povinnost, když se minulý týden objevila zpráva, že jeden z nejvlivnějších fotografů zemřel.

10 + 1 = Alexis Fleisig (Soulside)

redakce 19.09.2019

Výběr deseti formativních skladeb tentokrát dostal jiný nádech: tady jsou nejoblíbenější bubenické party Alexise Fleisiga.

Zdeňka Morávková (V centru | Im Zentrum): Centrum je tam, kde si ho uděláš

redakce 18.09.2019

Jesenický umělecký festival svou dramaturgií poukazuje na česko-německou spolupráci, která v regionu po léta přirozeně probíhala. Rozhovor.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Radim Zbránek (Story): Jen vnímat, nechat mobil v kapse

redakce 16.09.2019

Večírku s názvem Story se po několik let dařilo odvážným propojením dvou zdánlivě neslučitelných světů vyvolat atmosféru, jakou široko daleko zažil málokdo... Rozhovor.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Wrekmeister Harmonies: Všetko má expiráciu, krása aj utrpenie

redakce 15.09.2019

Predo mnou zrazu sedeli dve vyrovnané a veľmi príjemné bytosti, hovoril najmä JR. A pokojným hlasom ma dôkladne vyškolil o kráse a šťastí, ktoré je všade okolo nás.

10 + 1 = Roberts Vanags (Carnival Youth)

redakce 14.09.2019

„Když lidi přestanou poslouchat smutnou hudbu, bude zle, protože to znamená, že se něčemu brání. Poznání něčeho hlubšího. Vypnou se.“ Zkusme to nedopustit!