Články

Music Is Science - AFO hudba v bodech

Music Is Science - AFO hudba v bodech

Veronika Mrázková | Články | 21.04.2014

Něco se povedlo, něco ne. Těžko posuzovat jen podle krátké návštěvy, nicméně některé věci jsou jasné: semináře Sonifikace vesmíru byly úchvatné, večerní pokusy o párty špatné. Hudební dramaturgie AFO by měla lépe zvážit kvalitativní standard.

Na papíře to vypadalo skvěle. Každý pes, jiná ves, dokumentární hodnota hudby má různé tváře. A hudba je skutečně věda, ovšem porozumět hudební dramaturgii festivalu taktéž. Plánuje se zřejmě podle hesla "každému trochu". Na start silnou kapelu, na kterou se zaručeně chodí - Bratři Orffové udělali v bývalé jezuitské kapli pochopitelně dojem. O Katarzii už byla řeč, ta byla určena fanouškům akustiky. Po večerech se mělo trsat v atriu, kde na to ale není ani místo, ani úplně férové klima. Taneční atmosféru tak nevzbudili Kreaton DJs, ani kostrbatý Kosmospiel. Ambiciózní elektronika uvízlá na půli cesty scházela dvojím: slabou schopností pobavit publikum a otřesným zvukem v atriu. Mohl se s tím vyrovnat aspoň mladý a nadějný HOLY, jenže je stižen stejným zlozvykem jako žánrově blízký Jamie Lidell - zpívá i tam, kde nemusí. Tyhle poslechovky/neposlechovky bych si na AFO klidně odpustila. Skóre pravděpodobně zachránil producent SOPHIE a jeho horlivě se rozpínající crazy-dance-pop z Anglie, AFO mě ale nepřesvědčilo. Stejně tak jsem se nedočkala konce speciálního vydání cyklu Symphony of Science, především kvůli zahuhlanému zvuku. Projekt internetových videí Johna D. Boswella, které zhudebňují autorské dokumentární koláže krátkého formátu, je světově unikátní. Proč byla videa pouštěna na neodpovídající aparatuře, malém plátně a zároveň přerušovaná reklamou? Jaká je to pocta tak zásadnímu popularizačnímu počinu?

Že je snadnější kritizovat, to pro mne nikdy neplatilo. Jako filmový festival má AFO neochvějnou a výsostnou pozici, doprovodný program byl ale tentokrát rozpačitý. Naštěstí mu slouží ku cti dva body: světová premiéra SimulTime/Současí a výstup Roberta Alexandra. SimulTime je kombinací DIY projekce, live elektroniky a komorního orchestru s cílem vyjádřit zánik a zrod hvězdy (více zde). A Robert Alexandr je specialista na ozvučování dat a jeho práce bere dech. Sonifikace vesmíru si zaslouží samostatný report.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Kam na rajz s Ricardem Delfinem

redakce 05.12.2019

Ricardo Delfino působí povětšinou v Karlovarském kraji jako dramaturg komunitního festivalu Top RoofTop, co doporučí?

10 + 1 = Kiki Hitomi (King Midas Sound, WaqWaq Kingdom)

Jan Starý 04.12.2019

Japonská hudebnice Kiki Hitomi prezentuje výběr ze soundtracků k animé, které formovaly její zvláštní svět.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Douška vydavatelská: Phobia Records

redakce 29.11.2019

Label a distro Phobia Records se soustřeďuje na temné odnože všech mutací hardcoru a metalu, ať už jde o zemitý sludge nebo zběsilý crust.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...