Články

Music Is Science - AFO hudba v bodech

Music Is Science - AFO hudba v bodech

Veronika Mrázková | Články | 21.04.2014

Něco se povedlo, něco ne. Těžko posuzovat jen podle krátké návštěvy, nicméně některé věci jsou jasné: semináře Sonifikace vesmíru byly úchvatné, večerní pokusy o párty špatné. Hudební dramaturgie AFO by měla lépe zvážit kvalitativní standard.

Na papíře to vypadalo skvěle. Každý pes, jiná ves, dokumentární hodnota hudby má různé tváře. A hudba je skutečně věda, ovšem porozumět hudební dramaturgii festivalu taktéž. Plánuje se zřejmě podle hesla "každému trochu". Na start silnou kapelu, na kterou se zaručeně chodí - Bratři Orffové udělali v bývalé jezuitské kapli pochopitelně dojem. O Katarzii už byla řeč, ta byla určena fanouškům akustiky. Po večerech se mělo trsat v atriu, kde na to ale není ani místo, ani úplně férové klima. Taneční atmosféru tak nevzbudili Kreaton DJs, ani kostrbatý Kosmospiel. Ambiciózní elektronika uvízlá na půli cesty scházela dvojím: slabou schopností pobavit publikum a otřesným zvukem v atriu. Mohl se s tím vyrovnat aspoň mladý a nadějný HOLY, jenže je stižen stejným zlozvykem jako žánrově blízký Jamie Lidell - zpívá i tam, kde nemusí. Tyhle poslechovky/neposlechovky bych si na AFO klidně odpustila. Skóre pravděpodobně zachránil producent SOPHIE a jeho horlivě se rozpínající crazy-dance-pop z Anglie, AFO mě ale nepřesvědčilo. Stejně tak jsem se nedočkala konce speciálního vydání cyklu Symphony of Science, především kvůli zahuhlanému zvuku. Projekt internetových videí Johna D. Boswella, které zhudebňují autorské dokumentární koláže krátkého formátu, je světově unikátní. Proč byla videa pouštěna na neodpovídající aparatuře, malém plátně a zároveň přerušovaná reklamou? Jaká je to pocta tak zásadnímu popularizačnímu počinu?

Že je snadnější kritizovat, to pro mne nikdy neplatilo. Jako filmový festival má AFO neochvějnou a výsostnou pozici, doprovodný program byl ale tentokrát rozpačitý. Naštěstí mu slouží ku cti dva body: světová premiéra SimulTime/Současí a výstup Roberta Alexandra. SimulTime je kombinací DIY projekce, live elektroniky a komorního orchestru s cílem vyjádřit zánik a zrod hvězdy (více zde). A Robert Alexandr je specialista na ozvučování dat a jeho práce bere dech. Sonifikace vesmíru si zaslouží samostatný report.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Vstupní prohlídka: Ima Teva

redakce 11.12.2019

Album nazvané Chant kombinuje minimalistickou elektroniku s niternými zpěvy a temnými ambientními plochami. Jaké další indicie nám k němu Petra Juráčková a Iva Procházková dají?

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Hail Steve! (Steve Rogers Captain America: Hail Hydra)

3DDI3 07.12.2019

Hajlující Captain America je obrázek, který před lety způsobil v americké komiksové komunitě pěkný poprask a scenárista Nick Spencer se dočkal spousty vzkazů...

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Kam na rajz s Ricardem Delfinem

redakce 05.12.2019

Ricardo Delfino působí povětšinou v Karlovarském kraji jako dramaturg komunitního festivalu Top RoofTop, co doporučí?