Články / Recenze

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 16.12.2019

OHODNOŤTE DESKU

Záře města slitá do jedné nekončící šmouhy líně ubíhající za oknem auta, postavy mladých lidí procházejících jakoby zpomaleně barevnými světly neonových nápisů, neurčitý náznak děsu tu a tam vykukující ze tmy mezi domy, a nostalgie po starých časech, v nichž si kousek svého snu může najít každý. Takový je podmanivý svět synthpopových Chromatics. Kapely oživující mimo jiné kouzlo šedesátých a sedmdesátých let, doby, kdy se do populární hudby začala ve velkém dostávat elektronika v podobě syntezátorů.

Chromatics mají sice old school feeling, našli si tak třeba cestu na soundtrack seriálového prequelu Psycha nazvaného Batesův Motel, nezůstávají ale u pouhého kříšení desítky let starých žánrů. Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech. Snad proto jejich hudba zdobí i oceňovaný snímek Drive nebo obnovené Městečko Twin Peaks.

Closer to Grey přichází po dlouhých sedmi letech od Kill for Love z roku 2012. Album Dear Tommy původně ohlášené na 2014, nakonec nepřišlo. Johnny Jewel, tvůrčí postava Chromatics, údajně zničil ještě před vydáním všechny fyzické kopie, protože s ním zkrátka nebyl spokojený.

Zatímco minulé album otvíral cover My, My, Hey, Hey od Neila Younga, novinka začíná předělávkou The Sound of Silence. Ruth Radelet nechává působit slavnou píseň stejně odevzdaným hlasem jako tenkrát Simon a Garfunkel, a naznačuje tak, v jakém duchu se ponese celá deska. Closer to Grey je zřejmě nejmelancholičtějším albem, jaké Chromatics nahráli, aniž by tím však ztratilo na síle. Když v titulní a zřejmě nejsilnější skladbě Closer to Grey zazní

You say the Word is raining colors
I see you are standing close to grey
You say you’ll never kiss another
I see you’re running away

ztrácíte se v pocitu smutku, z něhož se vám paradoxně nechce ven. Nejspíš proto, že i na něm samotném je něco zvláštně slastného. Snad je to tajemství a v něm kdesi vzadu schovaná naděje.

Closer to Grey vypráví příběh o tom, jak není doopravdy možné odejít od osudových věcí a vztahů, ačkoli nás třeba ničí. Příliš opravdové naděje v něm tedy není, na rozdíl od destruktivního vztahu s ním však můžete bez obav zůstat, jak dlouho chcete.

Info

Chromatics (us)
Facebook skupiny

Chromatics - Closer to Grey (Italians Do It Better, 2019)
album na Spotify

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.