Články / Reporty

Muži v černém a žena s modrou (Amparo Sánchez)

Muži v černém a žena s modrou (Amparo Sánchez)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 14.02.2015

Jsou ženy, jejichž pouhý vzdech už něco znamená a vydá za deset slov. Španělská zpěvačka Amparo Sánchez patří mezi ně. Temperamentní čarodějka s hlasem hlubokým jako její oči. Skladatelka, zakladatelka kapely Amparanoia, držitelka ceny BBC World Music Award, hvězda mestizo rocku, která si zazpívala s legendami jako Omara Portuondo z Buena Vista Social Club nebo La Mona Jimenez z Cordoba-cuarteto, stylová jako její azurová kytara. Navíc z obou stran podpořená fešáckými a talentovanými muzikanty v černých oblecích. Pikantní směs bolera, mexických písní, flamenca i argentinského cuarteta, která rozproudí krev a skvěle dochutí nemastné i neslané. Příval energie a tepla, který přijde vhod nejen v únoru. Amparo Sánchez se svou kapelou roztančila celé česko-jižanské publikum beze zbytku, i když, jak už tomu bohužel v Akropoli bývá, mohlo být mnohem početnější. Po rozpačitém začátku, kdy se návštěvníci trousili skoro po jednom, se sál začal přece jen zaplňovat a Amparo si jedním mávnutím vyžádala zaplnění prvních řád pod pódiem a všichni přítomní udělali společný krok vpřed. Od této chvíle ledy pod sluncem Andalusie tály a při závěrečné kubánské rumbě už to vřelo jak mezi ženami, tak mezi muži. Bylo ale znát, že krajani z jihu si svou Amparo našli, a tak během koncertu přecházela do španělštiny i ve svých promluvách k nim. Všichni zpívali spolu s ní a bylo jasné, že španělské černovlásky vědí lépe než ty české, k čemu mají boky. Ač Amparo pobízela k tanci všechny kolem, sama strávila koncert na židli. V předvečer pražského vystoupení si během koncertu v Lublani pohmoždila kotník.

Z celého koncertu a především z Amparo a všech muzikantů bylo znát, jak je to sakramentsky baví. Smáli se, vtipkovali, ani na chvilku nezapomínali na diváky. Mezitím co kytarista Willy Fuego šel lidem naproti a hrál sólo na kraji podia, skvělý kubánský trumpetista Jose Alberto Varona Saavedra tančil, bubeník Ricard Parera a kontrabasista Jorge Mestres rozdávali úsměvy na všechny strany. A coby vokální ansámbl Boys Voice, jak je žertovně nazvala Amparo, ji v některých skladbách doprovodili i hlasem.

Repertoár byl poskládán ze všech tří desek, které má Amparo na kontě. Co se ale stalo předtím, než se vydala na podium sama za sebe? Nešťastná (ne)náhoda. Stačilo, aby pár muzikantů z kapely nestihlo letadlo, a Amparo Sánchez si musela na vyhlášeném jazzovém festivalu v Montrealu poradit jen s kontrabasem a bicími. Určující moment, který odstartoval největší proměnu v životě ženy, která hlasem následuje svou duši.

První sólovka Tuscon-Habana, která vznikla v roce 2010 v arizonské poušti a jehož producentem byl Joey Burns z vyhlášené indierockové kapely Calexico, bylo potvrzením proměny Amparo. Následující Alma de cantaora (2012) vychází ze zpěvaččiny duše, což symbolicky potvrzuje i její název. Nechyběly ale samozřejmě ani skladby z desky nové a zatím poslední Espíritu del Sol (2014), kvůli jejímuž nahrávání se Amparo vrátila do arizonské pouště. Nezkrotnou divokost výstřední Amparanoia vystřídala klidná síla ženy s nezaměnitelným nakřáplým hlasem a oduševnělým zpěvem, která v textech vychází jak jinak než z vlastního života. Otevřenou osobní zpověď pak představuje autobiografická kniha La niña y el lobo. Žena a vlk. Vlk, kterému není lehké se ubránit.

Amparo Sánchez věří v sílu žen a mnohé ženy zase v tu její. Ve svých skladbách se nevyhýbá angažovanosti, ale především je sytí odvahou. Žena pro ni představuje spojení s živly, protože, jak sama říká, příroda i Země jsou přece ženy. Zpívá ženám a od svých příznivkyň získává stejnou míru podpory, kterou jim sama nabízí. Amparo potřebuje být se svým publikem v kontaktu a to nejen na oko. Před koncem koncertu vřele přijala jednu z přítomných žen na pódiu, aby přeložila její slova na rozloučenou do češtiny, protože si tahák zapomněla v šatně. Děkuji, dobrý večer a tato žena je krásná. Pro Amparo to platí dvojnásob. Na viděnou na trutnovském Jazzinci.

Info

Amparo Sánchez (esp)
11. 2. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.