Články / Reporty

Muzikální krev Dälek

Muzikální krev Dälek

Michal Smrčina | Články / Reporty | 10.05.2017

První květnová sobota nepřinesla jen letní počasí, ale taky koncert uctívaného, žánry i mozky narušujícího tělesa Dälek. Že bude o co stát, bylo mnohým jasné už dopředu – řada návštěvníků už s nimi měla tu čest v našich končinách, zbytek přilákala pověst nekompromisní hudební události, na kterou se vzpomíná. Prostor modřanského Mayapur pokojíčku pak byl dalším z lákadel – ke špinavému a drtivému noise rapu Dälek tahle méně známá industriální lokace seděla a stagi dominovaly mohutné stěny reproduktorů. Je jen dobře, že se „pokojíček“ pravidelně otevírá nejrůznějším žánrům – ať už jde o techno, black metal nebo hip hop, jde o místo nabité autenticitou.

Padla tma, cestu do pokojíčku už tradičně značil drát se světýlky a dvorek před objektem se začínal plnit. Stejně tak i interiér, do kterého začal tepat beaty Sifon, vybaven svým krabičkovým arzenálem. Ve vzduchu viselo bouřkové napětí. Energická hudební selekce halu sice příliš nerozhýbala, ale postarala se o poctivé mentální vzrušení. Pak přišli na řadu Vídeňáci theclosing. Čas se zpomalil, ambientní plochy obsadily scénu. Duo svůj set rozjelo vyklidněně, což po Sifonově seanci mohlo působit ospalým dojmem a značná část publika se uklidila na venkovní lavičky. Postupem času skladby začaly gradovat, potemněly a předkládaly tanečnější paletu zvuků. Vhodný základ pro headlinery večera. Snové vizuály naznačovaly, že se chystá cosi mystického.

fotogalerie z koncertu právě tady

Dav zhoustl, na pódiu se začaly rýsovat tři postavy. MC Dälek si vyhradil chvilku na zamyšlené soustředění a pak to vypuklo. Sonická vlna, skvělý zvuk, uhrančivá flow a mimořádná technická zručnost. Rapový kolos se rozjel, pokojíčkem otřásaly industriální podmazy doplněné o dystopické přednášky vedené v naléhavém, ale srozumitelném tónu. Will Brooks byl ve svém živlu. K tomu přidejme trochu turntablismu, něco audio hrátek a stejně bude stále unikat, že tento rituál byl něčím, co se nesmazatelně vrylo do všech přítomných. Nejen že bylo rozumět takřka každému verši, i hladina zvuku byla tak akorát – hluk byl cítit ve vnitřnostech, apelující rap mrazil, ale v uších nepískalo. To ještě málokdo věděl, že v mezičase vzniká za rohem graffiti piece věnovaný přímo Dälek. Jestli byli Dälek se svojí show „jen“ spokojení, pak se vybuzené obecenstvo do modřanské tmy vymotávalo v silném okouzlení, nakrmeno syrovou energií, příjemně traumatizované.

Info

Dälek (us) + theclosing (at) + Sifon
6. 5. 2017 Mayapur pokojíček, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.