Michal Smrčina | Články / Reporty | 10.05.2017
První květnová sobota nepřinesla jen letní počasí, ale taky koncert uctívaného, žánry i mozky narušujícího tělesa Dälek. Že bude o co stát, bylo mnohým jasné už dopředu – řada návštěvníků už s nimi měla tu čest v našich končinách, zbytek přilákala pověst nekompromisní hudební události, na kterou se vzpomíná. Prostor modřanského Mayapur pokojíčku pak byl dalším z lákadel – ke špinavému a drtivému noise rapu Dälek tahle méně známá industriální lokace seděla a stagi dominovaly mohutné stěny reproduktorů. Je jen dobře, že se „pokojíček“ pravidelně otevírá nejrůznějším žánrům – ať už jde o techno, black metal nebo hip hop, jde o místo nabité autenticitou.
Padla tma, cestu do pokojíčku už tradičně značil drát se světýlky a dvorek před objektem se začínal plnit. Stejně tak i interiér, do kterého začal tepat beaty Sifon, vybaven svým krabičkovým arzenálem. Ve vzduchu viselo bouřkové napětí. Energická hudební selekce halu sice příliš nerozhýbala, ale postarala se o poctivé mentální vzrušení. Pak přišli na řadu Vídeňáci theclosing. Čas se zpomalil, ambientní plochy obsadily scénu. Duo svůj set rozjelo vyklidněně, což po Sifonově seanci mohlo působit ospalým dojmem a značná část publika se uklidila na venkovní lavičky. Postupem času skladby začaly gradovat, potemněly a předkládaly tanečnější paletu zvuků. Vhodný základ pro headlinery večera. Snové vizuály naznačovaly, že se chystá cosi mystického.
fotogalerie z koncertu právě tady
Dav zhoustl, na pódiu se začaly rýsovat tři postavy. MC Dälek si vyhradil chvilku na zamyšlené soustředění a pak to vypuklo. Sonická vlna, skvělý zvuk, uhrančivá flow a mimořádná technická zručnost. Rapový kolos se rozjel, pokojíčkem otřásaly industriální podmazy doplněné o dystopické přednášky vedené v naléhavém, ale srozumitelném tónu. Will Brooks byl ve svém živlu. K tomu přidejme trochu turntablismu, něco audio hrátek a stejně bude stále unikat, že tento rituál byl něčím, co se nesmazatelně vrylo do všech přítomných. Nejen že bylo rozumět takřka každému verši, i hladina zvuku byla tak akorát – hluk byl cítit ve vnitřnostech, apelující rap mrazil, ale v uších nepískalo. To ještě málokdo věděl, že v mezičase vzniká za rohem graffiti piece věnovaný přímo Dälek. Jestli byli Dälek se svojí show „jen“ spokojení, pak se vybuzené obecenstvo do modřanské tmy vymotávalo v silném okouzlení, nakrmeno syrovou energií, příjemně traumatizované.
Dälek (us) + theclosing (at) + Sifon
6. 5. 2017 Mayapur pokojíček, Praha
foto © Romana Kovácsová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.