Články / Recenze

My Bloody Valentine a hlučné vzpomínky na budoucnost

My Bloody Valentine a hlučné vzpomínky na budoucnost

Tereza Posturová | Články / Recenze | 11.02.2013

První únorový sobotní večer. Noví My Bloody Valentine na netu. Ježišitonenímožnýhonemtostáhni! Pavlovův reflex na vlastní kůži. Až na ty sliny. Prsty se třesou, když se snaží namířit na tlačítko play. V duchu si udělejte print screen aktuálního obrazu světa a založte do dlouhodobé paměti. Pár dní se neuvidíte. Tenhle vztah totiž trvá už dost dlouho na to, aby snesl označení stabilní. V nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí...

Celých 22 let se Kevinu Shieldsovi válel na fochu zaprášený polozapomenutý matroš. Těžko říct, jestli se s tím tak dlouho piplal nebo si na něj vzpomněl až v posledních letech, kdy My Bloody Valentine obnovili činnost. Doteď byli vnímáni jako vyhaslá kapela čerpající poslední zbytky energie z upadnuvší slávy objížděním větších festivalů. Poslední rok s sebou ale přinesl pár Shieldsových výroků - indicií, které sice naznačily kýžené nové album, ale ve vzduchu pořád viselo kdy a kde. A tak se stalo, že devět songů, jednoduše označených „m b v“, bylo zčistajasna venku ještě dřív, než jste stačili říct shoegaze. A skalním zvlhly kapesníky.

Úvodní She Found Now si autoritativně značkuje své teritorium. Téměř instantní návrat do doby, kdy mnozí tahali kačera a zbytek si ještě nestihl podělat život jediným unáhleným rozhodnutím. Vítejte v post-lovelessovské době! Nahoďte ofinu přes oči a pohlídejte si sluchové aparáty, jinak to bude bolet. Only Tomorrow s Who Sees You – líné, vrstvené kytary, vábivý hlas Bilindy Butcher zahalený v lascivním mlžném oparu ozvěn, nahuštěný kravál od začátku do konce. Svatá trojice. Esenciální shoegaze bez smrdutého odéru uplynulého času. Nastavený prostředník všem současným kapelám s předponou „dream-“ či zakončením „-gaze“.

Elektronická Is This And Yes je na tyhle hlukaře až podezřele zvukově skoupá a umožňuje první nádech čistého vzduchu po sice volném, ale hutném rozjezdu. S If I Am a New You následuje opětovné ponoření do příjemně teplého žánrového blátíčka. In Another Way je asi nejrozvernějším kouskem z celé desky. Když se mimické svaly stahují do typicky mimoňovsky shoegazeového výrazu a vy z té euforie stále nevěřícně hledíte doblba, přijde tupá rána do hlavy. To nic, to si jenom Shields krotí fanoušky a ukazuje, kdo tady vládne nad všemi krabičkami s pedály. Chytne vás za krkem jako neposlušného psa a nechá vás řádně si poráchat čumák v kaluži provinění za to, že jste si dovolili pochybovat, jestli vůbec někdy přijde s něčím novým... Poslední dva zářezy totiž jako by patřily na jiné album. Rychlejší, naléhavější, odvážnější. Vydržíte tři a půl minuty poslouchat krátkou zvukovou smyčku v Nothing Is? Ano? Pokud se tedy dostanete až k závěrečné Wonder 2, slavit ještě není zdaleka co. Agresivní samply a tremola sestavená do doutnající bomby čekají na konečný a nevyhnutelný odpal. Noisová exploze, kterou si může dovolit jen fanatický perfekcionista a magor Shieldsova formátu. Posbírejte se ze země, máte to za sebou, šup zpátky do reality. Společnost vám bude v hlavě nějakou dobu dělat tinnitus.

My Bloody Valentine dokázali důstojně a hlavně přirozeně navázat přesně tam, kde před skoro čtvrt stoletím přestali. Kdo z jiných, momentálně resuscitovaných a kdysi kultovních kapel to ještě může říct?! Leda tak Swans nebo Afghan Whigs. Soundgarden doteď těžce rozdýchávám a pořád přemýšlím, jestli jim toho loňského nedomrlce odpustím. Billymu Corganovi by měl někdo udělit doživotní zákaz další hudební tvorby nebo přinejmenším uštědřit morální políček pro chybějící sebereflexi. Aktuální trendy velí – čím víc nečekaných comebacků, tím více se máme mít rádi. A jestli už teď máte ze všech navrátivších se počinů plné gaťky, pak vězte, že z devadesátek ještě pořád někde v temnotě číhá na svou (ne)vhodnou chvíli sprosté slovo „eurodance“...

Info

My Bloody Valentine – m b v (self-released, 2013)
www.mybloodyvalentine.org

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace