Články / Rozhovory

My Name Is Ann!: připravit si vlastní krev

My Name Is Ann!: připravit si vlastní krev

Richard Kutěj | Články / Rozhovory | 24.06.2015

Naše elektronická guerilla My Name Is Ann! o sobě letos dává pořád vědět. V současnosti kapela jezdí letošní evropské tour, zároveň před pár dny dala ven nový klip z posledního alba Shelter EP. Více už poví leaderka My Name Is Ann! Knoflenka.

Nový klip je na song Forest. Podle jakého klíče jste vybírali vhodnou píseň?
Klip ke skladbě Forest jsem měla v plánu vlastně už od vydání alba Shelter EP. Shodla jsem se i s dalšími lidmi, že je to skladba, která může oslovit širší množství publika, je hudebně nejpřístupnější, ale zároveň temná a subverzivní v příběhu. Takže na počátku byl jasný kalkul. K tomu pro mě byla a stále je tahle píseň nejsilnější a nejintimnější z celé desky, jediná, u níž jsem měla už od počátku jasnou příběhovou linku. Vznikla z reálné situace – autentický příběh blízkého člověka, který v pubertě trpěl silnými depresemi, jež byly k nevydržení, a aby je přežil, začal chodit do lesa a tam se řezal do kůže, různě po těle, přebíjel psychickou bolest fyzickou. To vyprávění mě fascinovalo a s ním i všechny obrazy, které se mi vynořovaly. Začala jsem tím být trochu posedlá a kladla čím dál konkrétnější otázky, byly to skoro už výslechy… Tehdy se mi v hlavě budoval vizuál a až pak jsem na to téma udělala skladbu. Teď se cyklus natočením klipu uzavřel.


Kdo je autorem nápadu a jaký příběh tam má člověk najít?
Autorem nápadu i scénáře jsem já, sháněla jsem i lokace, team, peníze, herce, oblečení... Ten klip se měl točit už pětkrát - několikrát v Čechách a se dvěma teamy v Los Angeles -, ale vždycky z toho na poslední chvíli z různých důvodů sešlo. Už mi to připadalo úplně začarovaný. Nakonec jsem si řekla, že se to natočí buď teď, před evropským turné, nebo už to fakt nemá smysl. Na to jsme to hodně rychle dali dohromady s Michalem Kulhavým z Hardworkz, za jeden natáčecí den jsme to natočili a do týdne byl hotový střih a posprodukce. Bylo hardcore to zprodukovat, ale i sestříhat (za střih děkuju Radomírovi Ševců, který si s tím opravdu dal práci a řešil se mnou trpělivě každý střih), ale klaplo to. Při tomhle natáčení jsem měla od začátku jasno v jedné věci, a to, že tentokrát to nemá být lo-fi klip, který si natočím sama na foťák, ale chtěla jsem profesionální team a opravdu kvalitní obraz, slow motion, světla, koleje... jen jeřáb jsme nakonec škrtli. Díky Michalovi Kulhavému se nám podařilo sehnat naprosto profesionální techniku, v čele s kamerou Epic Dragon. V bývalých sklárnách v Lučanech nad Nisou, kde jsme natáčeli většinu obrazů, v místnosti s propadlým stropem a zvlněnou podlahou, kam jsme museli natahat elektriku od sousedů, se pak tahle technika vyjímala celkem absurdně.

Co se týká scénáře, ten se mi budoval v hlavě už dlouho a postupně jsem ho jen konkretizovala. Pro mě jen ten klip o vnitřním zoufalství a osamělosti, které se protrhne až do externí agrese vůči sobě nebo svému okolí. V klipu se postupně všechny "klidové" aktivity hroutí a nabírají na hysterii. Bylo docela zábavné, že většina "herců" je v běžném životě téměř flegmatická, naprostý pacifisti, a nám se podařilo je vyhecovat k velmi destruktivním akcím – legendární byla hádka staršího páru, kde muž neustále dokola řval "ta kočka pude z domu!" a my se za rohem všichni jen chechtali. Bubeník ničil blány od bicích a házel paličkama na stěnu, Šárka kopala do stěny a válela se po zemi, Václav, který hrál kluka v lese, si doma připravoval vlastní krev...

Jak je podle tebe v dnešní době u kapel všeobecně důležité řešit vizuál, tedy klipy, image, obaly desek...
Nevím, jak pro ostatní kapely, ale pro mě hodně. Od začátku mi nejde jen o hudbu, ale o komplexní celek, který se projevuje nejen v koncertní performance, ale i v textech, grafice a vizuálech, takové mentálně-zvukové prostředí, které tě zalije jako přílivová vlna. Navíc ne vždycky se povede držet vizuál a hudbu v jedné rovině – např. vizuální identita turné a nové desky Zoly Jesus je dobrá – od obalu, fotek přes instagram po oblečení, ale hudebně to je slabší. FKA twigs je taky zajímavá, i když na mě trochu megalomansky narcistní. Naopak tUnE-yArDs je skvělá hudebně, ale vizuálně mě ten roztomilý cirkus moc nebere.

A česká scéna v tomhle ohledu?
Musím přiznat, že se českou scénou neprohrabuju – nevzpomenu si, že by mě opravdu zaujal nějaký videoklip. Když je nějaký zajímavý nápad, je často nekvalitně natočený. A kvalitně natočené klipy zase nemívají nápad. To už mě spíš pobaví záměrný diy fakáč ve stylu klipů a vizuálů kapely I Love 69 Popgeju. Ale když mám zmínit silný zážitek z klipu, tak si vždycky vzpomenu jen na jeden, a tím je podzemní klip ke klavírní instrumentálce od Chrise Clarka Black Stone. Ale jsem spíš filmový maniak, koukám aspoň na jeden film denně a celkem systematicky – teď jedu filmy ze Sundance rok po roce směrem dozadu a už jsem někde v roce 2009.


Každopádně klipy jsou podle mě stále ještě důležitý propagační produkt – jako MNIANN jsme nutně potřebovali další klip kvůli festivalum a turné, protože prezentovat se klipem několik let starým působí zvláštně. Za druhé je tahle nutnost dobrou výmluvou pro filmové zpracování nějaké vize, která mi neodbytně naskakuje u některých skladeb. Videoklip je pro mě opak ke koncertům – ty jsou instantním happeningem, který pokaždé dopadne jinak a nepředvídatelně, oproti tomu klip je zakonzervování ultimátního pocitu ze skladby na věčné časy. Kdybych nemohla dělat hudbu, asi by mi nevadilo psát scénaře a točit filmy. Takhle můžu dělat obojí.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nela Klajbanová (LITR): Nechceme suplovat existující formáty

Jarmo Diehl 24.09.2021

Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se na autorské a umělecké publikace a my se ptáme její šéfky.

Filip Kršiak (Elbe Dock): Ústí (do) Evropy

Viktor Palák 20.09.2021

Přijedou i Buchty, elita jódlování a tvůrci nejlepších domácích dokumentů. Rozhovor s ředitelem Filipem Kršiakem o cestě z velkoměsta do města – a do Evropy.

VickiKristinaBarcelona: Milujeme blešáky

Adéla Polka 17.09.2021

Skupina jako by se svým vzezřením přenášely při vystoupení do trochu jiné doby. Třicátá léta, New York, špinavé pajzly, vajgly a chlast. A Tom Waits.

Peter „Ryby“ Rybár: Pravý underground je charita

Richard Kutěj 07.09.2021

Jak funguje slovenský undergroundový label, kterému se daří držet krok se světem, jak vypadaly devadesátky na dark elektronické scéně? Nejen o tom je tento rozhovor.

Tomm Prochazka (Dirty Old Dogs): Umět nechat odejít to krásné

Jiří Přivřel 31.08.2021

O inspiracích a tvůrčím procesu, který vedl ke vzniku alba, jsme si povídali s frontmanem Tommem Prochazkou.

Filip Kubelka (Fraj): Absentuje tu tradícia navštevovať festival tohto typu

Jarmo Diehl 24.08.2021

Znáte slovenský region Gemer? Dobrá příležitost, jak ho poznat, se naskytne tento víkend, kdy se v Rimavské Sobotě odehraje festival Fraj.

February: Každá kapela si myslí, že je žánrově rozteklá

Michaela Šedinová 20.08.2021

Skupina February vydává své druhé album. Jejich hudba se pochopitelně vyvíjí – na nové desce si zkouší prvky math-rocku.

Pořadatelská: Pavel Trčka (Fujaré)

redakce 19.08.2021

Fujaré je dobrovolná občanská aktivita, Fujaré to baví, Fujaré se zajímá o svět, Fujaré nemá vlastní prostor, Fujaré je neziskovka.

Ivan Bierhanzl (Ostravské dny): Nejde o výdrž s dechem, ale sluchem

Jarmo Diehl 16.08.2021

Ostravské dny nejsou jistě tak masovou záležitostí, jako třeba Colours, ale jejich publikum je zasvěcené. O festivalu i dalších věcech promluvil Ivan Bierhanzl.

Milan Tesař (Radio Proglas): Naslouchat a reagovat

Michal Pařízek 02.08.2021

Centrum world music v Brně? Může být. S Milanem Tesařem o nové scéně Maratonu hudby, důležitosti hudebních cen i pozitivním efektu covidu na rádio.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace