Články / Recenze

My stále hledáme štěstí (U nás v garáži)

My stále hledáme štěstí (U nás v garáži)

mxm | Články / Recenze | 04.04.2016

Když mi bylo čtrnáct, poslouchal jsem Hrdiny nové fronty, Psí vojáky, Dybbuk, Garáž, sehnal skvělý pokoutní „bootleg“ Majklova strýčka, ještě než se přejmenovali na Michael’s Uncle, ještě než Monitor začal ždímat dobové záchvěvy. Rozuměl jsem tomu sotva půl, rozuměl jsem tomu sotva vůbec, ale na něčem vyrůstáte, s něčím rezonujete. Pak jsem pár let žil v domnění, že kapely se přežily, stejně jako jejich písničky, že už neosloví nikoho kromě pivních mániček a zavile šťastných nostalgiků. S uchvácením jsem sledoval manickou vlnu zájmu o Psí vojáky pár let předtím, než Filip Topol zemřel, ale už předtím se většina formací začala dávat zpátky dohromady. Nová deska „dívčích“ Zuby nehty, která bezprostředně navazovala na Dybbuk, vyšla před pár dny. Písničkový soundtrack k filmu Listopad Garryho Keitha Griffina (premiéra v listopadu) vychází z českého undergroundu, nové vlny a punku, které reinterpretuje dvojice Václav Havelka (Please the Trees) a Martin Tvrdý (Bonus), nedávno spolupracující na projektu Were Mute. Znalost původních verzí vám může zamotat hlavu, ale není vůbec nutná, abyste plně docenili jejich kouzlo. Pokud nebudete trvat na tom, že bufetky, které jste nosili v té době, mají svou vzpomínkovou hodnotu, že fungují jako mentální artefakt. A pokud vám není přes třicet, ještě lepší. Prizmatem mládí.

Co by mohlo mást a zavádět, je celkový pocit, který je emocionálně neveselý, ale nikdy nemůže být řeč o nostalgii nebo sentimentu, na tuhle vlnu nenaskočíte. Staromilci neprominou a nesrovnají se ani se změnou tempa, v němž se většina skladeb odehrává, pro novou generaci by to mohl být nový pocit, průhled do minulosti, sklíčko, které neznají. Ale hlavně skvělé, originální songy. Srovnání s původními verzemi není na místě, garáž Tvrdý-Havelka pracuje na jiné oběžnici. Doufám, že se objeví i hlasy, které budou tvrdit, že jejich krásné nové stroje mají jinou duši, že punkově nihilistická agrese HNF je daleko silnější v křehkém pootočení, že Sny jsou ještě somnambulnější než od Fiction nebo že Žiletky působí s novou, netušenou silou. Ale o to ani nejde.


Jde o to, že texty pevně ukotvené v jiném režimu, v jiné době se vynořují s nečekaně aktuálním vyzněním. Některé skladby se vyjevují jako existenciální, nadčasové, když přišly o svůj „taneční“ potenciál (Garáž), punkový nátlak (HNF) nebo baladickou hymničnost (Psí vojáci), i když právě u Žiletek tenhle fakt nepřekvapí, daleko dráždivější je krystalická verze s nezvykle volenými klávesami/syntezátory a chvějivou fistulkou. Hudební tvar je to, co vám promne oči do jiného rána, ať už je to drum’n’bassové lo-fi Ale čert to vem (Dybbuk), dirty country s foukací harmonikou a hutnými syntetickými basy v případě Co ty jsi zač (Dr. Max?!?), nebo dream-popový minimal pražské klukoviny Brixton (Panika; zároveň předělávka clashovské klasiky Guns of Brixton, cover na druhou). Soudobě platný je jak pouliční vztek, tak všeobecné odmítání „jiného“, nemluvě o utopických představách. Pak už záleží, k čemu máte nejblíže.

Protože valcha Svět se posral je song-bumerang a právě mě dohnal. V patnácti jsem si chtěl vymlátit mozek o zeď, protože tlačil a ani za nic nešel namačkat do záhybů hlavy, moc malý, moc velký, adolescentní nevíra v cokoliv a psychosomatické rozčarování hledalo důvod a smrt všeho. Ve čtyřiceti je to tu znova, síla písně i síla doby, důvody se mění, ale jen zdánlivě. Existenciální marnost je jako trvanlivé mléko, v krabici lidského těla má svoji věkovitou platnost, společnost se mění jen podle nasvícení mince a všechno ostatní je stejné jako jiné, ať už máte děti nebo hledáte práci, ať už máte pochybnou důvěru k životu jako takovému. Jsem Tvrdý, jsem Havelka, sedím v garáži, v lodně mezi nohama se cukaj vnitřní orgány, nikde živé duše, jen myšlenky narážejí do plechových dveří. Za nima není nikdo, vím to, díval jsem se. Už před dvaceti lety. Jsem v garáži, hned vedle je dům, za ním potok a potom město. Čas je mýtus a chronologie zdání. Buším na vrata.

Info

Tvrdý/Havelka - U nás v garáži (Polí 5/Indies Happy Trails, 2014)
www.facebook.com/unasvgarazialbum

Live: 5+5 let Polí5 (Benefiční festival)
8. 4. 2016 19:00
Malostranská Beseda, Praha
www.facebook.com/events/457105317815103

Text vyšel v magazínu Full Moon #43.

foto © Dušan Tománek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Melancholie schovaná pod slunečníkem (Dark Tea)

Jiří Přivřel 25.06.2021

Gary Canino nabízí růžové brýle. Účinné homeopatikum bez předpisu.

Dokument doby, který platí i dnes (Charlie Soukup)

Jiří Vladimír Matýsek 05.06.2021

Charlie Soukup není hlubokomyslný lyrik ani intelektuální kritik nepravostí. Je spíše pronikavým glosátorem, svérázem, který se s ironickým odstupem dívá na své okolí.

Hlasy tří generací (Femi Kuti & Made Kuti)

Akana 03.06.2021

V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz.

Magie obnovených Plastiků

Jiří Vladimír Matýsek 29.05.2021

V kompletní, téměř osmdesátiminutové podobě zaznamenává koncert z Kopřivnice, který se konal v rámci prvního turné obnovených Plastiků.

Motorama: intimní postpunk o cestách i samotě

David Stoklas 27.05.2021

Nikdy se netajili zalíbením v minulosti, v soviet-wave hudbě, v šestnáctibitovém retru, ve vzpomínkách, které nikdy nezažili.

Temná ladění chladná i uhrančivá (Dark Tunes from Czech and Slovak Caves Vol II)

Dantez 20.05.2021

Pokračování Dark Tunes from Czech and Slovak Caves vybírá hudební projekty napříč žánry, produkčním umem i skladatalskými ostruhami.

Leonard Cohen v novom šate (First Aid Kit)

Mimi Filova 17.05.2021

V kategórii „tribute“ albumov patrí medzi tie kvalitnejšie – sestry sú skutočnými connoisseurs Cohenovej tvorby, a je to poznať.

Vedle mne jste všichni jenom básníci (Topinka vs. Rimbaud)

Valentýna Žišková 14.05.2021

Kniha představuje pozoruhodný případ díky své opoře v dobových textech a dokumentech i explicitně osobnímu a emocionálnímu pohledu na Rimabaudovu osobu.

Hledači věčné krásy (Kittchen)

Jiří Přivřel 13.05.2021

Kittchen se po šesti letech prodýchal k nové desce. Po čase stráveném ve vícehlavé smečce Zvíře jménem Podzim zase sólo.

Pornoučitelka a děti jako vězňové svých rodičů

Viktor Palák 13.05.2021

Smolný pich těží z pandemického období, během kterého byl natočen, nabízí ale víc než jen odraz neuróz, které tahle doba způsobila.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace