Články / Recenze

My stále hledáme štěstí (U nás v garáži)

My stále hledáme štěstí (U nás v garáži)

maxim | Články / Recenze | 04.04.2016

Když mi bylo čtrnáct, poslouchal jsem Hrdiny nové fronty, Psí vojáky, Dybbuk, Garáž, sehnal skvělý pokoutní „bootleg“ Majklova strýčka, ještě než se přejmenovali na Michael’s Uncle, ještě než Monitor začal ždímat dobové záchvěvy. Rozuměl jsem tomu sotva půl, rozuměl jsem tomu sotva vůbec, ale na něčem vyrůstáte, s něčím rezonujete. Pak jsem pár let žil v domnění, že kapely se přežily, stejně jako jejich písničky, že už neosloví nikoho kromě pivních mániček a zavile šťastných nostalgiků. S uchvácením jsem sledoval manickou vlnu zájmu o Psí vojáky pár let předtím, než Filip Topol zemřel, ale už předtím se většina formací začala dávat zpátky dohromady. Nová deska „dívčích“ Zuby nehty, která bezprostředně navazovala na Dybbuk, vyšla před pár dny. Písničkový soundtrack k filmu Listopad Garryho Keitha Griffina (premiéra v listopadu) vychází z českého undergroundu, nové vlny a punku, které reinterpretuje dvojice Václav Havelka (Please the Trees) a Martin Tvrdý (Bonus), nedávno spolupracující na projektu Were Mute. Znalost původních verzí vám může zamotat hlavu, ale není vůbec nutná, abyste plně docenili jejich kouzlo. Pokud nebudete trvat na tom, že bufetky, které jste nosili v té době, mají svou vzpomínkovou hodnotu, že fungují jako mentální artefakt. A pokud vám není přes třicet, ještě lepší. Prizmatem mládí.

Co by mohlo mást a zavádět, je celkový pocit, který je emocionálně neveselý, ale nikdy nemůže být řeč o nostalgii nebo sentimentu, na tuhle vlnu nenaskočíte. Staromilci neprominou a nesrovnají se ani se změnou tempa, v němž se většina skladeb odehrává, pro novou generaci by to mohl být nový pocit, průhled do minulosti, sklíčko, které neznají. Ale hlavně skvělé, originální songy. Srovnání s původními verzemi není na místě, garáž Tvrdý-Havelka pracuje na jiné oběžnici. Doufám, že se objeví i hlasy, které budou tvrdit, že jejich krásné nové stroje mají jinou duši, že punkově nihilistická agrese HNF je daleko silnější v křehkém pootočení, že Sny jsou ještě somnambulnější než od Fiction nebo že Žiletky působí s novou, netušenou silou. Ale o to ani nejde.


Jde o to, že texty pevně ukotvené v jiném režimu, v jiné době se vynořují s nečekaně aktuálním vyzněním. Některé skladby se vyjevují jako existenciální, nadčasové, když přišly o svůj „taneční“ potenciál (Garáž), punkový nátlak (HNF) nebo baladickou hymničnost (Psí vojáci), i když právě u Žiletek tenhle fakt nepřekvapí, daleko dráždivější je krystalická verze s nezvykle volenými klávesami/syntezátory a chvějivou fistulkou. Hudební tvar je to, co vám promne oči do jiného rána, ať už je to drum’n’bassové lo-fi Ale čert to vem (Dybbuk), dirty country s foukací harmonikou a hutnými syntetickými basy v případě Co ty jsi zač (Dr. Max?!?), nebo dream-popový minimal pražské klukoviny Brixton (Panika; zároveň předělávka clashovské klasiky Guns of Brixton, cover na druhou). Soudobě platný je jak pouliční vztek, tak všeobecné odmítání „jiného“, nemluvě o utopických představách. Pak už záleží, k čemu máte nejblíže.

Protože valcha Svět se posral je song-bumerang a právě mě dohnal. V patnácti jsem si chtěl vymlátit mozek o zeď, protože tlačil a ani za nic nešel namačkat do záhybů hlavy, moc malý, moc velký, adolescentní nevíra v cokoliv a psychosomatické rozčarování hledalo důvod a smrt všeho. Ve čtyřiceti je to tu znova, síla písně i síla doby, důvody se mění, ale jen zdánlivě. Existenciální marnost je jako trvanlivé mléko, v krabici lidského těla má svoji věkovitou platnost, společnost se mění jen podle nasvícení mince a všechno ostatní je stejné jako jiné, ať už máte děti nebo hledáte práci, ať už máte pochybnou důvěru k životu jako takovému. Jsem Tvrdý, jsem Havelka, sedím v garáži, v lodně mezi nohama se cukaj vnitřní orgány, nikde živé duše, jen myšlenky narážejí do plechových dveří. Za nima není nikdo, vím to, díval jsem se. Už před dvaceti lety. Jsem v garáži, hned vedle je dům, za ním potok a potom město. Čas je mýtus a chronologie zdání. Buším na vrata.

Info

Tvrdý/Havelka - U nás v garáži (Polí 5/Indies Happy Trails, 2014)
www.facebook.com/unasvgarazialbum

Live: 5+5 let Polí5 (Benefiční festival)
8. 4. 2016 19:00
Malostranská Beseda, Praha
www.facebook.com/events/457105317815103

Text vyšel v magazínu Full Moon #43.

foto © Dušan Tománek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.