Články / Recenze

My stále hledáme štěstí (U nás v garáži)

My stále hledáme štěstí (U nás v garáži)

mxm | Články / Recenze | 04.04.2016

Když mi bylo čtrnáct, poslouchal jsem Hrdiny nové fronty, Psí vojáky, Dybbuk, Garáž, sehnal skvělý pokoutní „bootleg“ Majklova strýčka, ještě než se přejmenovali na Michael’s Uncle, ještě než Monitor začal ždímat dobové záchvěvy. Rozuměl jsem tomu sotva půl, rozuměl jsem tomu sotva vůbec, ale na něčem vyrůstáte, s něčím rezonujete. Pak jsem pár let žil v domnění, že kapely se přežily, stejně jako jejich písničky, že už neosloví nikoho kromě pivních mániček a zavile šťastných nostalgiků. S uchvácením jsem sledoval manickou vlnu zájmu o Psí vojáky pár let předtím, než Filip Topol zemřel, ale už předtím se většina formací začala dávat zpátky dohromady. Nová deska „dívčích“ Zuby nehty, která bezprostředně navazovala na Dybbuk, vyšla před pár dny. Písničkový soundtrack k filmu Listopad Garryho Keitha Griffina (premiéra v listopadu) vychází z českého undergroundu, nové vlny a punku, které reinterpretuje dvojice Václav Havelka (Please the Trees) a Martin Tvrdý (Bonus), nedávno spolupracující na projektu Were Mute. Znalost původních verzí vám může zamotat hlavu, ale není vůbec nutná, abyste plně docenili jejich kouzlo. Pokud nebudete trvat na tom, že bufetky, které jste nosili v té době, mají svou vzpomínkovou hodnotu, že fungují jako mentální artefakt. A pokud vám není přes třicet, ještě lepší. Prizmatem mládí.

Co by mohlo mást a zavádět, je celkový pocit, který je emocionálně neveselý, ale nikdy nemůže být řeč o nostalgii nebo sentimentu, na tuhle vlnu nenaskočíte. Staromilci neprominou a nesrovnají se ani se změnou tempa, v němž se většina skladeb odehrává, pro novou generaci by to mohl být nový pocit, průhled do minulosti, sklíčko, které neznají. Ale hlavně skvělé, originální songy. Srovnání s původními verzemi není na místě, garáž Tvrdý-Havelka pracuje na jiné oběžnici. Doufám, že se objeví i hlasy, které budou tvrdit, že jejich krásné nové stroje mají jinou duši, že punkově nihilistická agrese HNF je daleko silnější v křehkém pootočení, že Sny jsou ještě somnambulnější než od Fiction nebo že Žiletky působí s novou, netušenou silou. Ale o to ani nejde.


Jde o to, že texty pevně ukotvené v jiném režimu, v jiné době se vynořují s nečekaně aktuálním vyzněním. Některé skladby se vyjevují jako existenciální, nadčasové, když přišly o svůj „taneční“ potenciál (Garáž), punkový nátlak (HNF) nebo baladickou hymničnost (Psí vojáci), i když právě u Žiletek tenhle fakt nepřekvapí, daleko dráždivější je krystalická verze s nezvykle volenými klávesami/syntezátory a chvějivou fistulkou. Hudební tvar je to, co vám promne oči do jiného rána, ať už je to drum’n’bassové lo-fi Ale čert to vem (Dybbuk), dirty country s foukací harmonikou a hutnými syntetickými basy v případě Co ty jsi zač (Dr. Max?!?), nebo dream-popový minimal pražské klukoviny Brixton (Panika; zároveň předělávka clashovské klasiky Guns of Brixton, cover na druhou). Soudobě platný je jak pouliční vztek, tak všeobecné odmítání „jiného“, nemluvě o utopických představách. Pak už záleží, k čemu máte nejblíže.

Protože valcha Svět se posral je song-bumerang a právě mě dohnal. V patnácti jsem si chtěl vymlátit mozek o zeď, protože tlačil a ani za nic nešel namačkat do záhybů hlavy, moc malý, moc velký, adolescentní nevíra v cokoliv a psychosomatické rozčarování hledalo důvod a smrt všeho. Ve čtyřiceti je to tu znova, síla písně i síla doby, důvody se mění, ale jen zdánlivě. Existenciální marnost je jako trvanlivé mléko, v krabici lidského těla má svoji věkovitou platnost, společnost se mění jen podle nasvícení mince a všechno ostatní je stejné jako jiné, ať už máte děti nebo hledáte práci, ať už máte pochybnou důvěru k životu jako takovému. Jsem Tvrdý, jsem Havelka, sedím v garáži, v lodně mezi nohama se cukaj vnitřní orgány, nikde živé duše, jen myšlenky narážejí do plechových dveří. Za nima není nikdo, vím to, díval jsem se. Už před dvaceti lety. Jsem v garáži, hned vedle je dům, za ním potok a potom město. Čas je mýtus a chronologie zdání. Buším na vrata.

Info

Tvrdý/Havelka - U nás v garáži (Polí 5/Indies Happy Trails, 2014)
www.facebook.com/unasvgarazialbum

Live: 5+5 let Polí5 (Benefiční festival)
8. 4. 2016 19:00
Malostranská Beseda, Praha
www.facebook.com/events/457105317815103

Text vyšel v magazínu Full Moon #43.

foto © Dušan Tománek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace