Barka Fabiánová | Články / Profily | 31.05.2013
„Kdo bude letos hrát na Habrovce?“ vyzvídám line-up oblíbeného pražského minifestivalu. „Lenka Dusilová, Jablkoň a hlavně Myshkin.“ Myshkin? To mi nic neříká… „Je to americká písničkářka, někde si našla Habrovku a rozhodla se, že přijede a zahraje.“ Doma mi to nedá a házím její jméno do vyhledávače. Nacházím její stránky, na kterých má pár alb k volnému poslechu. Vydávám se do světa, který vytvořila Myshkin, označená časopisem Songlines za jednu z nejlepších písničkářek současnosti.
O tom, co se dělo předtím, než se stala Myshkin, se toho moc nedozvíte. Jen to, že se narodila v Indianě holandským imigrantům, její dětství ovlivnila přísná náboženská výchova, ale i liberální politika, válečné příběhy a hudba. Zpívala odmalička, na kytaru začala hrát v pubertě, stejně jako skládat písničky. Po třech letech na divadelní škole se ale rozhodla všechno opustit a odjet. Touha po volnosti a svobodě zvítězila. Pojmenovala se po hrdinovi Dostojevského románu Idiot, potloukala se, jak se dalo, a procestovala Nové Mexiko, New York, Texas a Tennessee. Rok přebývala ve starém školním autobuse, až s ním dojela do New Orleans. Zaparkovala ho na dvorku a nechala zrezivět. V New Orleans zůstala devět let. Město, které žije jazzem, se jí dostalo pod kůži. Osudovým pro ni bylo setkání s Mikem Westem, dlouhovlasým hipíkem z Austrálie, který hrál na banjo a mandolínu. Vzali se, nahráli čtyři alba a odehráli nespočet koncertů. Zatímco album Blue Gold bylo nasáklé blues, deska Why Do All the Country Girls Leave? ukázala, že Myshkin nejsou cizí žádné hudební styly. Jazz, blues i country, ska-billy, valčík… Celkem patnáct skladeb, každá je jiná, ale typický sametový alt nelze přeslechnout. Zní rozpustile, divoce vášnivě i melancholicky vážně.
V roce 2001 se Mike West a Myshkin rozešli, ona se s tím vyrovnala po svém. Dala dohromady kapelu Ruby Warblers a natočila přelomovou desku Rosebud Bullets (2002). Střely ve tvaru poupat zasáhly snad každého, kdo si album poslechl, dokonce ani hudební časopisy nešetřily superlativy a hovořily o desce roku. Nejde však o sladkobolné písně o nešťastné lásce, ale spíše o příběhy ženy, která je se svou minulostí smířená. S albem Rosebud Bullets skončila pro zpěvačku neworleanská etapa a bylo na čase zkusit štěstí jinde. Myshkin se přestěhovala do Portlandu.
V Portlandu založila spolu s dalšími nezaměstnanými uměleckou komunitu a hlavně se tu potkala s multiinstrumentalistkou a producentkou Sailor Banks, která nahrávala pod jménem Sugar Shortwave. O dva roky později vzniklo z téhle spolupráce folk-jazzové album Corvidae (2004), inspirované válečnými příběhy žen i politikou. Rozčarování z politické situace je znát i na další desce Sigh Semaphore (2006). Pak se Myshkin rozhodla opět vydat na cestu. Opustila Portland, odešla do hor na jihu Oregonu, kde s přáteli založila permakulturní komunitu, ve které vlastníma rukama pět let stavěli ekologické nahrávací studio. Tady vzniklo i album The Diamond Lust.
A toto album, plné temných revolučních písní, přijede představit i na pražský festival Habrovka, která letos proběhne 7. a 8. června.
Myskin (usa)
www.myshkinsrubywarblers.com
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.
Dušan Šuster 29.06.2023
Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.
Jan Krejča 24.03.2023
Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.
redakce 15.03.2023
Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.