Články / Reporty

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová | Články / Reporty | 19.07.2021

Festival Obscene Extreme má tradici od roku 1999. Původní narozeninová oslava Miroslava Urbance alias Čurby na Bojišti na okraji Trutnova se zvrhla v několikadenní nářez třaskavé muziky, v největší festival extrémní hudby na světě. Po loňské přestávce byl letos osekaný na tři dny a počítalo se asi s dvěma tisíci fanoušky. Chyběla jména z Ameriky, Asie i Austrálie, nicméně zahrálo na padesát kapel z různých koutů Evropy.

Pokud na Bojiště míříte poprvé a nevíte jistě, kudy se k němu vydat, stačí se rozhlédnout. Odevšad se trousí máničky většinou v černém, mají dlouhé vlasy, dready, barevná číra. Kérky, piercing, cvoky. Občas mezi nimi probleskne indián, pirát, dvoumetrový růžový králíček, punková lolitka, domina ověšená řetězy, fousatá princezna, jeptiška s obnaženým penisem… A když chcete, aby si vás každý všiml, nechte doma kalhoty i spodky. Těchto bizarních bytostí se držte a zaručeně dorazíte k cíli.

Akce začala už tradičně Freak Festivalem, během něhož mají fanoušci příležitost ukázat, jaký talent se v nich skrývá. Začalo to závody v jízdě v odpadkových kontejnerech. První cena za vítězství ve dvoukolové soutěži zamířila zaslouženě do Nizozemí. Pak následovala disciplína odkazující na události, které daly Bojišti název. Bitva z roku 1866 byla překonána postmoderním rytířským soubojem, když hlavní zbraní byl přerostlý uchošťour. Vrcholem všech klání se stalo tradiční pití slané vody. Pravidla zněla jasně: Kdo se pobleje poslední, vyhrál. A blilo se vydatně.

Poté nezbylo nic jiného, než se natěšeně přesunout do hlediště letního kina, zatím relativně čistí a střízliví. Vše napravilo čepované pivo a všudypřítomné bahno. Když už přestalo pršet, selhala technika. Pak věci dostaly rychlý spád: kapela střídala kapelu, patologický goregrind, grindcore a hardcore míjel bezhlavou deathmetalovou agresi, zběsilý thrash a punk s bicími a kytarami tak rychlými, že se v těle třásla každá buňka. Vokály se zařezávaly do mozku, který byl rozmíchán na vaječinu. Tempo hraní drtilo kosti. Jedinou obranou bylo tančit. Kotel houstnul, točil se proti směru hodinových ručiček. Tu a tam někdo vyskočil na pódium, užil si pár vteřin slávy a nechal se nést davem pod ním.

A potom přišlo vyvrcholení, přerovský band Spasm. Přijeli na Bojiště oslavit 20. výročí existence z loňského roku, kdy to prostě vyjít nemohlo. Taťkové od rodin to rozjeli po úvodním aranžmá navozujícím ospalé venkovské ráno zvuky kokrhajícího kohouta a kostelních zvonů, do toho se ozvaly rány bicích a po hrábnutí do kytar bylo jasné, že půjde o pěkně nadupaný grind-grind. Frontman kapely Radim „oblékl” své robustní tělo do boratek, několikacentimetrové kousky látky se marně pokoušely zakrýt aspoň něco málo z jeho „vilného sexy tělíčka”. Král bizáru. Fanoušci rozžhavení doběla se vařili v kotli, tančili i v zaplněném hledišti amfiteátru, na pódiu se objevili první naháči. Jinde by byli smeteni, ukázněni, tady je to jiné. Čím víc jste jiný, podivný, tím víc jste vítán. Máte-li chuť veřejně ukázat své pravé já, jež v běžném životě skrýváte, na Bojišti jste na správném místě.

fotogalerie z festivalu k nahlédnutí tady a tu

Večerní vrchol obstarala polská kapela Hate. Ti se přesto, že spolu hrají třicet let, objevili na OEF poprvé. Jejich třeskutě rychlý death metal provázený složitými kytarami dokonal dílo zkázy. V kotli pod pódiem to vřelo, masa se se rozpohybovala v šíleném rytmu, nechala se válcovat smrtonosnou produkcí. Fanynky se v extázi vrhaly na pódium v podprdách i bez.

V sobotu po poledni přilákali spáče ze stanů čeští Impulsealer, dvojice matadorů Marzena z Hibakushi a John z Bowell Fuck vytvořili nový grindcoreový projekt. Předvedli neuvěřitelně rychlé bicí, jimž zdárně konkurovala nažhavená kytara. Jejich často měněný rytmus byl pokynem k ranní rozcvičce s hojnou účastí ve zběsilém rytmu.

Pokud chcete na chvíli vypadnout z festivalového hemžení, doporučuji navštívit místo, které se jmenuje stejně – Bojiště. Můžete vyrazit z centra Trutnova, kde se zajisté potkáte s návštěvníky OEF v některé z místních osvěžoven. Po ochutnání místního piva Krakonoš se vydáte na vrch Šibeničník tyčící se ve výšce asi 500 metrů nad místem konání festivalu. Po mírném stoupání vyjdete na vrchol, kde se jednak dozvíte něco o historii místa, které je spjaté s rakousko-pruskou válkou, a hlavně budete odměněni nádherným výhledem na okresní město a vrcholy Krkonoš tyčící se nad ním.

Mottem OEF je rychlost a tolerance. Zatímco „rychle“ si zapaříte i na jiných akcích, toho druhého se jinde dočkat nemusíte. V Trutnově můžete být obscénní, můžete beztrestně na jevišti tančit nahý, masturbovat, provádět sex… Obscene Extreme Festival patří mezi festivaly malé, ale světové, sjíždějí se na něj opakovaně fanoušci ze všech koutů České republiky, Evropy i ze světa. Každoročně si tady užívají neuvěřitelnou pohodu, bezkonfliktní prostředí a hlavně skvělou muziku. We are OEF! Outside All Boundaries! Forever!

Info

Obscene Extreme Festival
16.-18. 7. 2021 Na Bojišti, Trutnov

foto © Valdemar Bednarz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace