Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 19.07.2015
Možná to bude znít jako laciná propaganda, ale už od odhalení programu jsem věděl, že nejvíce času budu trávit na domovské Full Moon stage. Line up poskládaný z nejzajímavějších jmen, které se urodily na české alternativní scéně za poslední rok, doplňuje naprosto famózní lokace zastrčená kousek od hlavní festivalové třídy. Pódium v rámci proporcí monstr akce působí útulným dojmem a navíc poskytuje tu nejcennější surovinu - příjemný chládek ve stínu.
Nelichotivá role první kapely připadla novozélandské dvojce Gerda Blank, která je několik posledních let pevně usazená na tuzemské hudební scéně. Ušpiněný rock´n´roll v podání kytary a bicích přilákal slušnou návštěvnickou kulisu, nekompromisní zvuk krásně řezal do uší, dobře naložený Rhys Braddock a Stuart Mills mezi písničkami bez ustání vtipkovali a potlesk nebral konce. Mise splněna na jedničku.
O poznání hůře dopadlo vystoupení nadějného shoegazeového projektu Divided. Obměněná sestava se na pódiu teprve sehrává, což vyústilo v delší prodlevy mezi jednotlivými skladbami, ale nad tím se dá lehce mávnout rukou. Bohužel přibližně v půlce setu se zhroutil počítač, který se staral o podstatnou část zvuku. Po chvilce bezradného postávání situaci zachránil kytarista Filip Helštýn se zpěvačkou Sárou – dvojice čerstvých skladeb ukázala nebývalé popové ambice a čirou esenci éterického vokálu.
O několik minut později ovládli zcela zaplněnou elektronickou stage úderníci Gagarin, kteří se s každým dalším koncertem posouvají na vyšší level. Primitivní osmibitová elektronika ve spojení s řízným zvukem kytary a bicích možná působila ve srovnání s ostatními vystupujícími jako pěst na oko, ale podobný nával nespoutané energie elektro stage jenom tak nezažije. Kapela i dav zbrocení potem, sborové vyřvávání uvědomělých sloganů, takhle vypadá láska.
Dvojblok Kill the Dandies! a Gallon Drunk proměnil Full Moon stage na zaplivaný berlínský klub uprostřed 80. let. Dramaturgický zásah do černého, kdy spojnic najdeme hned několik – garážový rock, psychedelie a kmotr Nick Cave. Těžko říct, kdo byl v genderovém souboji více sexy, jestli femme fatale La Petit Sonja nebo svíjející se exhibicionista James Johnston. Uzavřít program vystoupením/performance ostravských Schwarzprior, příhodnější propojení prostoru a hudby snad nemůže ani existovat. Temné elektronické beaty se valí jako struska z vysokých pecí, znepokojivé texty jdou až na kost, frontman sebou epilepticky háže a atmosféru dotváří bizarní minimalistické projekce, kde o obrácené kříže a oživlé mrtvoly není nouze. Naprosto pohlcené publikum chce pořád víc, poslední sklenka v nonstopu nad ránem nikdy nezůstane poslední.
Colours of Ostrava
18.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava
foto © vrbaak
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.