Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 19.07.2015
Možná to bude znít jako laciná propaganda, ale už od odhalení programu jsem věděl, že nejvíce času budu trávit na domovské Full Moon stage. Line up poskládaný z nejzajímavějších jmen, které se urodily na české alternativní scéně za poslední rok, doplňuje naprosto famózní lokace zastrčená kousek od hlavní festivalové třídy. Pódium v rámci proporcí monstr akce působí útulným dojmem a navíc poskytuje tu nejcennější surovinu - příjemný chládek ve stínu.
Nelichotivá role první kapely připadla novozélandské dvojce Gerda Blank, která je několik posledních let pevně usazená na tuzemské hudební scéně. Ušpiněný rock´n´roll v podání kytary a bicích přilákal slušnou návštěvnickou kulisu, nekompromisní zvuk krásně řezal do uší, dobře naložený Rhys Braddock a Stuart Mills mezi písničkami bez ustání vtipkovali a potlesk nebral konce. Mise splněna na jedničku.
O poznání hůře dopadlo vystoupení nadějného shoegazeového projektu Divided. Obměněná sestava se na pódiu teprve sehrává, což vyústilo v delší prodlevy mezi jednotlivými skladbami, ale nad tím se dá lehce mávnout rukou. Bohužel přibližně v půlce setu se zhroutil počítač, který se staral o podstatnou část zvuku. Po chvilce bezradného postávání situaci zachránil kytarista Filip Helštýn se zpěvačkou Sárou – dvojice čerstvých skladeb ukázala nebývalé popové ambice a čirou esenci éterického vokálu.
O několik minut později ovládli zcela zaplněnou elektronickou stage úderníci Gagarin, kteří se s každým dalším koncertem posouvají na vyšší level. Primitivní osmibitová elektronika ve spojení s řízným zvukem kytary a bicích možná působila ve srovnání s ostatními vystupujícími jako pěst na oko, ale podobný nával nespoutané energie elektro stage jenom tak nezažije. Kapela i dav zbrocení potem, sborové vyřvávání uvědomělých sloganů, takhle vypadá láska.
Dvojblok Kill the Dandies! a Gallon Drunk proměnil Full Moon stage na zaplivaný berlínský klub uprostřed 80. let. Dramaturgický zásah do černého, kdy spojnic najdeme hned několik – garážový rock, psychedelie a kmotr Nick Cave. Těžko říct, kdo byl v genderovém souboji více sexy, jestli femme fatale La Petit Sonja nebo svíjející se exhibicionista James Johnston. Uzavřít program vystoupením/performance ostravských Schwarzprior, příhodnější propojení prostoru a hudby snad nemůže ani existovat. Temné elektronické beaty se valí jako struska z vysokých pecí, znepokojivé texty jdou až na kost, frontman sebou epilepticky háže a atmosféru dotváří bizarní minimalistické projekce, kde o obrácené kříže a oživlé mrtvoly není nouze. Naprosto pohlcené publikum chce pořád víc, poslední sklenka v nonstopu nad ránem nikdy nezůstane poslední.
Colours of Ostrava
18.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava
foto © vrbaak
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.