Články / Reporty

Na domácí půdě (Colours Of Ostrava 18.07.2015)

Na domácí půdě (Colours Of Ostrava 18.07.2015)

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 19.07.2015

Možná to bude znít jako laciná propaganda, ale už od odhalení programu jsem věděl, že nejvíce času budu trávit na domovské Full Moon stage. Line up poskládaný z nejzajímavějších jmen, které se urodily na české alternativní scéně za poslední rok, doplňuje naprosto famózní lokace zastrčená kousek od hlavní festivalové třídy. Pódium v rámci proporcí monstr akce působí útulným dojmem a navíc poskytuje tu nejcennější surovinu - příjemný chládek ve stínu.

Nelichotivá role první kapely připadla novozélandské dvojce Gerda Blank, která je několik posledních let pevně usazená na tuzemské hudební scéně. Ušpiněný rock´n´roll v podání kytary a bicích přilákal slušnou návštěvnickou kulisu, nekompromisní zvuk krásně řezal do uší, dobře naložený Rhys Braddock a Stuart Mills mezi písničkami bez ustání vtipkovali a potlesk nebral konce. Mise splněna na jedničku.

O poznání hůře dopadlo vystoupení nadějného shoegazeového projektu Divided. Obměněná sestava se na pódiu teprve sehrává, což vyústilo v delší prodlevy mezi jednotlivými skladbami, ale nad tím se dá lehce mávnout rukou. Bohužel přibližně v půlce setu se zhroutil počítač, který se staral o podstatnou část zvuku. Po chvilce bezradného postávání situaci zachránil kytarista Filip Helštýn se zpěvačkou Sárou – dvojice čerstvých skladeb ukázala nebývalé popové ambice a čirou esenci éterického vokálu.

O několik minut později ovládli zcela zaplněnou elektronickou stage úderníci Gagarin, kteří se s každým dalším koncertem posouvají na vyšší level. Primitivní osmibitová elektronika ve spojení s řízným zvukem kytary a bicích možná působila ve srovnání s ostatními vystupujícími jako pěst na oko, ale podobný nával nespoutané energie elektro stage jenom tak nezažije. Kapela i dav zbrocení potem, sborové vyřvávání uvědomělých sloganů, takhle vypadá láska.

Dvojblok Kill the Dandies! a Gallon Drunk proměnil Full Moon stage na zaplivaný berlínský klub uprostřed 80. let. Dramaturgický zásah do černého, kdy spojnic najdeme hned několik – garážový rock, psychedelie a kmotr Nick Cave. Těžko říct, kdo byl v genderovém souboji více sexy, jestli femme fatale La Petit Sonja nebo svíjející se exhibicionista James Johnston. Uzavřít program vystoupením/performance ostravských Schwarzprior, příhodnější propojení prostoru a hudby snad nemůže ani existovat. Temné elektronické beaty se valí jako struska z vysokých pecí, znepokojivé texty jdou až na kost, frontman sebou epilepticky háže a atmosféru dotváří bizarní minimalistické projekce, kde o obrácené kříže a oživlé mrtvoly není nouze. Naprosto pohlcené publikum chce pořád víc, poslední sklenka v nonstopu nad ránem nikdy nezůstane poslední.

Info

Colours of Ostrava
18.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?