Články / Reporty

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 09.12.2019

Sestavit koncertní večer tak, aby jednak zahalil sál do celistvé atmosféry a aby se současně odvíjel určitým směrem a prohluboval se až ke svému konci, není snadné. Je to o to složitější, když závěru vévodí postmetalová veličina Cult of Luna.

Úvodní role se ujímá letos debutující, ale rychle rostoucí jméno (nejen) londýnské scény A. A. Williams. O téhle kapele se tvrdí, že jejich tíživost si nezadá s poklidností, ale ve skutečnosti je její zvuk daleko pestřejší. Trojčlenné obsazení nijak nebrání postrockové odvaze, protkané chmurným darkfolkovým písničkářstvím, v němž nezaniká jemné ťukání paličkami o činel, připomínající sypající se špendlíky, a zároveň z něj září kytary ostré jako potácivé paprsky světla ve tmě. Z té posmutnělosti roste něco osvobozujícího. Tónina, v níž se odehraje celý večer.

Belgičtí Brutus letos v Česku zahráli třeba na Besedě u Bigbítu, kde podali fenomenální výkon. V Akropoli startují vzdušně a záhy začínají nezkrotně pulzovat. Především díky bubenici a zpěvačce Stefanii Mannaertové. Když se opírá do bicích, vypadá to, jako by toužila roztřískat obrovský činel, na němž se zrcadlí světlo z reflektorů. Spouští kopákové hromobití, zatímco ostatní bubny rezonují v matematicky přesných rytmech. Jen se zdá, že ať se oddává zpěvu sebevíc, celá kapela nemůže povyrůst o ten malý, ale zásadní kousek. Zatímco na Besedě se zdálo, že se jejich zvuk už nikdy nevytratí z krajiny, v Akropoli zůstává v táboře pod vrcholem, který tady patří přeci jen někomu jinému.

Rozsvěcí se pečlivě naaranžovaná, až divadelně pojatá scéna, chvíli připomínající ohněm planoucí vikinský koráb, chvíli okultní chrám a když velké plátěné plachty zalije ostré bílé světlo, nosná konstrukce vypadá jako sestavená z kostí. Cult of Luna jsou pověstní svým perfekcionistickým koncertním pojetím, kdy světla oslňují stejně mocně, jako omračuje jejich hudba. Stage zalévá krvavě rudá, z ní vystupuje šestice stínů a když se reflektory rozblikají, ustrnou siluety v extatických polohách, zatímco se do kostí vžírají otřesy dvou bicích souprav.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Cult of Luna celou dobu spíš mohutní v kmeni, než aby se jejich větve upínaly do čím dál větší výšky. Při Nightwalkers nechávají skladbu zesílit v atmosférický metalgaze a zkreslený zvuk putuje prostorem podobně jako stovky jemných paprsků světla, aby se v následující I: The Weapon mohl zkřivit do neforemného kvílení. Johannes Persson napíná ruce nad dav, jako by z něj potřeboval načerpat energii pro stahující se growlová mračna v Lights on the Hill nebo pro řízné samply In Awe Of. I s nimi v zádech ale kapela nevystupuje ze sludgeové povlovnosti.

Zvuková tíže nedovoluje žádný spěch, naopak obaluje nohy jako nejhustší bahno. Vláčení jím si vyžaduje spočinutí v podobě Passing Through s hlasem čistším než na albu a se zvonkohrou vybízející k hypnagogickému stavu, po němž čeká poslední probuzení. The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště. Sál se třese a Persson stojí pevně postavený na aparátu v hustou mlhou zahaleném světle, připomínajícím záři úplňku, jako bájný titán, mohyla, kult... Cult of Luna.

Info

Cult of Luna (se) + Brutus (be) + A. A. Williams (uk)
7. 12. 2019 Palác Akropolis Praha

foto © Kubuthor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesta Kataríny Málikové k Prophetu

Vadim Petrov 24.01.2020

Máliková se ráda oddává experimentování s vybavením a o drum machines dokáže vyprávět se zapálením jako málokdo.

Jazz dvou kontinentů (Jorge Rossy Vibes Quintet)

David Bláha 20.01.2020

Úvodní melodie připomene tvorbu Thelonia Monka, což vlastně vypovídá i o celém výrazu a zvuku, který skupina vytváří...

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.