Články / Recenze

Na lásku tupej nůž nestačí (Wild Tides)

Na lásku tupej nůž nestačí (Wild Tides)

Michal Pařízek | Články / Recenze | 15.05.2017

„Mám hned několik poznámkových bloků, do kterých si zaznamenávám útržky nápadů, slova, verše a podobně. Už od dob The Jam jsem si zvykl na jistý rituál - kdykoliv jsem dokončil desku, tak blok, který se jí týkal, putoval rovnou do ohně. Měl jsem za to, že je důležité a příznačné to takto definitivně ukončit. Je hotovo, tohle musí jít z cesty, je třeba si koupit nový blok a začít znova.“ V rozhovoru pro červnové číslo magazínu Q Paul Weller popisuje tvůrčí metodu, která se ani po čtyřiceti letech v showbizu nezměnila. Těžko říct, zda Jakub Kaifosz používá podobný systém, ale rozhodně by mu měl rozumět, nové album Wild Tides Sbohem & Šáteček tomu nasvědčuje. Kontinuita je zřejmá, ale začíná se z nepopsaného listu, jeden cancák je dopsán, otevíráme druhý.

„Nějak vykloubenej je ten dnešní svět, když neumíš bejt sám.“

„Už si slyšel nový Wild Tides,“ ptal se minulý týden kamarád z jedné pražské kapely. Jasně, jsem nadšený, odpovídám. „Aha, tak ty seš z těchhle,“ následovala mírně zklamaná reakce: „No tak dobře, já si to teda zkusim pustit ještě potřetí.“ Nijak zásadní historka vystihuje obecné vnímání Wild Tides i dalšího Kaifoszova projektu Lazer Viking, kapel, které domácí hudební scénu takovým způsobem polarizují, není mnoho. Novinka Sbohem & Šáteček nebude obkladem, který by měl zjitřené hrany konejšit, naopak - mezi černobílými názory vystaví vysokou, neprůstřelnou zeď. Na jedné straně žánrový ohňostroj, přičemž folkové a country momenty se na dnešní svobodomyslné scéně odpouští stejně složitě jako dřív - doba, kdy každý alespoň chvilku nosil tele nebo usárnu, je dávno pryč a stodola Michala Tučného patří jiné společenské skupině. A pak tu máme texty, upřímné a neúprosné. Všechno, co nám kdy bylo nepříjemné slyšet, zde najdeme v úhledném a jazykově mimořádně bohatém balení.


Jednu věc si ujasněme rovnou – zapomeňte na slovo humor. Alespoň, co se Wild Tides a Jakuba Kaifosze týče. To, čemu nerozumíme, co nechápeme nebo co se nám nelíbí, nemusí nutně být (a většinou není) legrační nebo ujeté. Když někdo dělá na pódiu kraviny, ještě to neznamená, že texty, které zpívá, nemyslí vážně. Jistě, plivání do stropu a tygrované slipy zázračného chlapce s sebou nesou jistou dávku nejistoty, tohle přece nemůže nikdo myslet vážně, to je nějaká parodie. Zklamu vás, není. Nepleťte si humor s nadhledem, Kaifosz si stojí za každým písmenem a notou v písních Wild Tides nebo Lazer Viking, jeho sečtělost, zkušenost a snad i suverenita, se kterou v posledních letech chrlí těžko uvěřitelné množství nahrávek, mohou svádět k myšlence, že je všechno mířeno od boku, hlavně aby se něco dělo. Ve skutečnosti je to ale celé domyšleno do posledního taktu. Při pestrosti a neuchopitelnosti nového alba by tohle mělo (mohlo?) dojít snad už každému, vměstnat do klasické půlhodinky přehršel fines, zvratů a stylů (míněno hudebně i textově) žádná legrace není. A ukočírovat to celé tak elegantně, aby výsledná podoba nepůsobila samoúčelně, tuplem ne.

„Naše dny jsou jenom stín, který se prodlužuje.“

Při debatách o nových textech Wild Tides padají jména jako Zdeněk Rytíř, Pavel Vrba nebo dokonce Jiří Suchý. Ano, všechno je tady správně, při transformaci svých písní do češtiny se Kaifosz logicky obrátil k tomu, co dobře zná a dost možná i obdivuje. Zároveň ale nejde o tvorbu podle daného vzorce, záznamy z tohoto cancáku zůstávají pevně v roce 2017. Pravdou je, že současné české texty jsou plné spíše neurčitých obrazů, letmých popisů nálad nebo emočních stavů, Kaifosz je mnohem přímější a konkrétnější, možná proto jsou jeho texty tak zneklidňující. Dokáže skvěle pracovat s jazykem, formou písně a jejího textu nebo frázováním, umí si pomoci opakováním slov, prodloužením nebo naopak zkrácením veršů, není dogmatický. Na jeho práci s rodným jazykem se znalost historie angloamerické popmusic podepsala, všechno působí pozoruhodně přirozeně a řečeno jeho vlastními slovy, Kaifosz moc dobře ví, za kterým obzorem leží „písnička, čirá, co neláme se v jazz“.

Paul Weller se ve zmíněném rozhovoru přiznal, že na radu přítele začal svoje bloky schovávat, bylo mu vysvětleno, že memorabilie jsou zapotřebí. Moje děti se o ně příliš ale nezajímají, poznamenal, ale to je vlastně zatraceně dobře. O důležitosti uzavření jednotlivých kapitol netřeba polemizovat, Wild Tides mají v šuplíku ještě jedno album, které Kaifosz napsal v bohnické léčebně, ale to už nikdy nenahrají. „Černým koním řídne hříva,“ zpívá Kaifosz v úvodní skladbě Z komína stoupá dým a narážky na věk, nebo lépe řečeno dospělost, se linou celým albem. Ovšem nejde o nostalgickou selanku nebo smíření se, Wild Tides se stále vzpínají, kopou a pojmenovávají nepříjemné věci. Zážitky z mládí v tomhle světle vypadají najednou jinak, ne snad, že by byly méně barevné nebo hluboké, jen dostávají odlišný rozměr.

Tvrzení, že se Wild Tides obracejí směrem do historie české pop music a snaží se s ní vyrovnat, může být do jisté míry pravdivé. Ovšem díky odzbrojující upřímnosti a jako by mimoděk nalezené zralosti zasahují mnohem hlouběji, než se na první pohled může zdát. Na tuhle lásku tupej nůž nestačí, není „pelíškovsky“ přítulná, jímavá a vědoucí, ale krutá, střízlivá a hlavně živoucí.


Info

Wild Tides - Sbohem & Šáteček (BiggBoss, 2017)
www.wildtides.bandcamp.com/album/sbohem-te-ek

Live: Wild Tides - křest
support: Esazlesa + Děti mezi reprákama
17. 5. 2017 20:00
Café V lese, Praha
www.facebook.com/events/522935927830053

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace