Články / Reporty

Na některé večírky musíte chodit včas!

Na některé večírky musíte chodit včas!

gaga | Články / Reporty | 23.05.2013

Není nad ty koncerty, kam dorazíte sotva na čas, ve chvíli, kdy první kapela už hraje, a trvá vám v podstatě celý set, než se rozkoukáte, vstřebáte lidi, atmosféru a prostředí, a nakonec si uvědomíte, že sofistikovaně jste schopni mluvit až o tom, co následovalo až po první partě. A právě tak tomu bylo 18. května v českobudějovické Kredanci, kde se s line-upem Depakine Chrono, 5 Seconds to Leave, Io Monade Stanca a esazlesa schylovalo k epické party. Shit happens. Ale i tak se můžu aspoň pokusit.

Depakine proklamovali už před koncertem nové pojetí, prý že místo pevné struktury se přidá více nahodilosti a každé vystoupení tím dostane punc jedinečnosti. A nelze nesouhlasit. Depakine Chrono hráli jako obvykle perfektně, těm dvěma lze jen těžko někdy něco vytknout, ale s pocitem, že člověk právě slyší něco, co možná už nikdo nachlup stejně neuslyší, ta hudba baví ještě víc. Každá stará známá pecka v nových šatičkách. Pro věrné fanoušky je to rozhodně další, nový důvod, proč se zas jednou dohrabat na jejich koncert. To věčné počítání a „hrůzu nahánějící“ přesnost semelou kolemstojící stejně jako dřív, ale celé to bude mít přívětivější a nevinnější ksichtík.

A jak Depakine nasadili laťku poměrně vysoko, 5STL ji svým nekompromisním vystoupením vystřelili do jiné dimenze. Jako milovníka atmosférické, pokud možno i značně depresivní, hudby mě každý jejich koncert rozseká na kousíčky a tento nebyl výjimkou. Projekce chvílemi vypadala jako ta podivná kazeta z Kruhu – zneklidňující, bravurně sestřihané obrazy, jejichž nálada se pohybuje někde mezi Lynchem a absolutním šílenstvím. Dotvářely naprosto odzbrojující, bezkonkurenčně perfektní instrumentální provedení a málem jsem se plazila zbídačeně domu, protože jsem nevěřila, že mám ještě síly na víc. Kdo by chtěl zavřít oči a užívat si naplno pouze hudební složku, rozhodně by prohloupil, protože by mu unikl skvělý nezávislý surrealistický film.

Následující Io Monade Stanca představili vystoupení z dosti odlišného soudku. Bandička afektovaných a výstředních Italů, kteří do toho řežou zdánlivě hlava nehlava. Řízná, ostrá matematika s dikcí stejně temperamentní, jako je sama italština. Při jejich promluvách mezi songy bylo těžko rozeznat jazyk, kterým byly proneseny, protože míra emoční angažovanosti vše přebila. A když se do toho pak zpěvák opřel v písních, nabízela se mi jediná možná asociace – znělo to jako punková inscenace italské opery. A kupodivu to ani nepůsobilo směšně. Prostě Aida v roztrhaném kabátku a s pocuchanou frizúrou. Jen škoda, že po dvaceti minutách jsem začala nabývat dojmu, že začali hrát celý set od začátku. Kdyby skončili po půl hodince, dojem by zůstal neporušený.

A po krátké cigaretové pauze přišli ti, na něž já vlastně čekala nejvíc. Ti, o jejichž nových věcech jsem slyšela mnoho, ale sama jsem ještě neměla možnost utvořit si vlastní názor. Ačkoli esazlesa zahráli krátký set, nekompromisně vtáhli do víru snad všechny přítomné a moje bolest za krkem a chudák povalená kytka, která schytala neředěnou dávku energie přímo od zapálených „tanečníků“, jsou toho důkazem. Esa předvedli všechno, co v sobě mají, načež jsem zjistila, že jejich zvuk je bohatší o jednoho kytaristu, který přidává na hutnosti, a pojem gradace tak dostává nový význam. Jejich kytarová smršť s nekompromisně údernými a přesnými bicí se stává až nebezpečně ohromující. Jak je vůbec možné, že hudba prorokující deziluzi a zmar dokáže vyloudit nadšení z tolika lidí najednou? Asi jsme všichni padlí na hlavu, ale takové řežbě, kterou Esa předvedli, se nedá nepodlehnout.

Kolektivní trans mě vyplivl na noční ulici unavenou a přemoženou decibely, pokročilou hodinou, ale především dojmy. I ty čtyři bídné hodiny spánku za tohle bez pochyby stály.

Info

Io Monade Stanca (ita) + Depakine Chrono + 5 Seconds To Leave + esazlesa
18. 5. 2013, Kredance, České Budějovice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.