gaga | Články / Reporty | 23.05.2013
Není nad ty koncerty, kam dorazíte sotva na čas, ve chvíli, kdy první kapela už hraje, a trvá vám v podstatě celý set, než se rozkoukáte, vstřebáte lidi, atmosféru a prostředí, a nakonec si uvědomíte, že sofistikovaně jste schopni mluvit až o tom, co následovalo až po první partě. A právě tak tomu bylo 18. května v českobudějovické Kredanci, kde se s line-upem Depakine Chrono, 5 Seconds to Leave, Io Monade Stanca a esazlesa schylovalo k epické party. Shit happens. Ale i tak se můžu aspoň pokusit.
Depakine proklamovali už před koncertem nové pojetí, prý že místo pevné struktury se přidá více nahodilosti a každé vystoupení tím dostane punc jedinečnosti. A nelze nesouhlasit. Depakine Chrono hráli jako obvykle perfektně, těm dvěma lze jen těžko někdy něco vytknout, ale s pocitem, že člověk právě slyší něco, co možná už nikdo nachlup stejně neuslyší, ta hudba baví ještě víc. Každá stará známá pecka v nových šatičkách. Pro věrné fanoušky je to rozhodně další, nový důvod, proč se zas jednou dohrabat na jejich koncert. To věčné počítání a „hrůzu nahánějící“ přesnost semelou kolemstojící stejně jako dřív, ale celé to bude mít přívětivější a nevinnější ksichtík.
A jak Depakine nasadili laťku poměrně vysoko, 5STL ji svým nekompromisním vystoupením vystřelili do jiné dimenze. Jako milovníka atmosférické, pokud možno i značně depresivní, hudby mě každý jejich koncert rozseká na kousíčky a tento nebyl výjimkou. Projekce chvílemi vypadala jako ta podivná kazeta z Kruhu – zneklidňující, bravurně sestřihané obrazy, jejichž nálada se pohybuje někde mezi Lynchem a absolutním šílenstvím. Dotvářely naprosto odzbrojující, bezkonkurenčně perfektní instrumentální provedení a málem jsem se plazila zbídačeně domu, protože jsem nevěřila, že mám ještě síly na víc. Kdo by chtěl zavřít oči a užívat si naplno pouze hudební složku, rozhodně by prohloupil, protože by mu unikl skvělý nezávislý surrealistický film.
Následující Io Monade Stanca představili vystoupení z dosti odlišného soudku. Bandička afektovaných a výstředních Italů, kteří do toho řežou zdánlivě hlava nehlava. Řízná, ostrá matematika s dikcí stejně temperamentní, jako je sama italština. Při jejich promluvách mezi songy bylo těžko rozeznat jazyk, kterým byly proneseny, protože míra emoční angažovanosti vše přebila. A když se do toho pak zpěvák opřel v písních, nabízela se mi jediná možná asociace – znělo to jako punková inscenace italské opery. A kupodivu to ani nepůsobilo směšně. Prostě Aida v roztrhaném kabátku a s pocuchanou frizúrou. Jen škoda, že po dvaceti minutách jsem začala nabývat dojmu, že začali hrát celý set od začátku. Kdyby skončili po půl hodince, dojem by zůstal neporušený.
A po krátké cigaretové pauze přišli ti, na něž já vlastně čekala nejvíc. Ti, o jejichž nových věcech jsem slyšela mnoho, ale sama jsem ještě neměla možnost utvořit si vlastní názor. Ačkoli esazlesa zahráli krátký set, nekompromisně vtáhli do víru snad všechny přítomné a moje bolest za krkem a chudák povalená kytka, která schytala neředěnou dávku energie přímo od zapálených „tanečníků“, jsou toho důkazem. Esa předvedli všechno, co v sobě mají, načež jsem zjistila, že jejich zvuk je bohatší o jednoho kytaristu, který přidává na hutnosti, a pojem gradace tak dostává nový význam. Jejich kytarová smršť s nekompromisně údernými a přesnými bicí se stává až nebezpečně ohromující. Jak je vůbec možné, že hudba prorokující deziluzi a zmar dokáže vyloudit nadšení z tolika lidí najednou? Asi jsme všichni padlí na hlavu, ale takové řežbě, kterou Esa předvedli, se nedá nepodlehnout.
Kolektivní trans mě vyplivl na noční ulici unavenou a přemoženou decibely, pokročilou hodinou, ale především dojmy. I ty čtyři bídné hodiny spánku za tohle bez pochyby stály.
Io Monade Stanca (ita) + Depakine Chrono + 5 Seconds To Leave + esazlesa
18. 5. 2013, Kredance, České Budějovice
Jiří V. Matýsek 01.06.2023
Walter Trout slaví v těchto dnech devět let od svého návratu do života a očividně je do hloubi duše šťastný.
David Stoklas 31.05.2023
Otřepané přízvisko o nejhlasitější kapele New Yorku každý slyšel tolikrát, kolikrát Oliver Ackermann za svůj život hodil o zem kytarou.
Jiří Přivřel 30.05.2023
„Je to tu moc hezký, ale nenechávej mě tady,“ říkává žena, kdykoliv zavítáme na Broumovsko.
Václav Valtr 28.05.2023
A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...
Kryštof Kočtář 27.05.2023
Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času...
Jáchym Rainisch 20.05.2023
Optimistický záblesk ze začátku vystoupení Xiu Xiu v podobě narozeninového popěvku věnovaného Freddymu Rupertovi zhasl vysoký syntezátorový tón.
Minka Dočkalová 15.05.2023
Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých kontextech.
Jiří V. Matýsek 06.05.2023
Svého času zázračné dítě s kytarou Joe Bonamassa se po dekádě vrátil do Prahy. Vyprodané Forum Karlín oslnil skvělou technikou i virtuozitou. Stačí to ale na skvělý koncert?
Karolina Veselá 04.05.2023
Těžko říct, jestli se Brno snaží vyhecovat Prahu, nebo jednoduše dokázat, že všechny odvěké vtipy a narážky nejsou opodstatněné... JazzFestBrno táhne.
Mariia Smirnova, Anna Mašátová, Dušan Šuster, Františka Tranová, Andrea Blahová 03.05.2023
Vydobyť si pozornosť širšej verejnosti v malých mestách, akým je Bratislava, môže byť pomerne jednoduché. Dlhodobo si ju udržať, je však rovnako komplikované ako všade inde.