gaga | Články / Reporty | 23.05.2013
Není nad ty koncerty, kam dorazíte sotva na čas, ve chvíli, kdy první kapela už hraje, a trvá vám v podstatě celý set, než se rozkoukáte, vstřebáte lidi, atmosféru a prostředí, a nakonec si uvědomíte, že sofistikovaně jste schopni mluvit až o tom, co následovalo až po první partě. A právě tak tomu bylo 18. května v českobudějovické Kredanci, kde se s line-upem Depakine Chrono, 5 Seconds to Leave, Io Monade Stanca a esazlesa schylovalo k epické party. Shit happens. Ale i tak se můžu aspoň pokusit.
Depakine proklamovali už před koncertem nové pojetí, prý že místo pevné struktury se přidá více nahodilosti a každé vystoupení tím dostane punc jedinečnosti. A nelze nesouhlasit. Depakine Chrono hráli jako obvykle perfektně, těm dvěma lze jen těžko někdy něco vytknout, ale s pocitem, že člověk právě slyší něco, co možná už nikdo nachlup stejně neuslyší, ta hudba baví ještě víc. Každá stará známá pecka v nových šatičkách. Pro věrné fanoušky je to rozhodně další, nový důvod, proč se zas jednou dohrabat na jejich koncert. To věčné počítání a „hrůzu nahánějící“ přesnost semelou kolemstojící stejně jako dřív, ale celé to bude mít přívětivější a nevinnější ksichtík.
A jak Depakine nasadili laťku poměrně vysoko, 5STL ji svým nekompromisním vystoupením vystřelili do jiné dimenze. Jako milovníka atmosférické, pokud možno i značně depresivní, hudby mě každý jejich koncert rozseká na kousíčky a tento nebyl výjimkou. Projekce chvílemi vypadala jako ta podivná kazeta z Kruhu – zneklidňující, bravurně sestřihané obrazy, jejichž nálada se pohybuje někde mezi Lynchem a absolutním šílenstvím. Dotvářely naprosto odzbrojující, bezkonkurenčně perfektní instrumentální provedení a málem jsem se plazila zbídačeně domu, protože jsem nevěřila, že mám ještě síly na víc. Kdo by chtěl zavřít oči a užívat si naplno pouze hudební složku, rozhodně by prohloupil, protože by mu unikl skvělý nezávislý surrealistický film.
Následující Io Monade Stanca představili vystoupení z dosti odlišného soudku. Bandička afektovaných a výstředních Italů, kteří do toho řežou zdánlivě hlava nehlava. Řízná, ostrá matematika s dikcí stejně temperamentní, jako je sama italština. Při jejich promluvách mezi songy bylo těžko rozeznat jazyk, kterým byly proneseny, protože míra emoční angažovanosti vše přebila. A když se do toho pak zpěvák opřel v písních, nabízela se mi jediná možná asociace – znělo to jako punková inscenace italské opery. A kupodivu to ani nepůsobilo směšně. Prostě Aida v roztrhaném kabátku a s pocuchanou frizúrou. Jen škoda, že po dvaceti minutách jsem začala nabývat dojmu, že začali hrát celý set od začátku. Kdyby skončili po půl hodince, dojem by zůstal neporušený.
A po krátké cigaretové pauze přišli ti, na něž já vlastně čekala nejvíc. Ti, o jejichž nových věcech jsem slyšela mnoho, ale sama jsem ještě neměla možnost utvořit si vlastní názor. Ačkoli esazlesa zahráli krátký set, nekompromisně vtáhli do víru snad všechny přítomné a moje bolest za krkem a chudák povalená kytka, která schytala neředěnou dávku energie přímo od zapálených „tanečníků“, jsou toho důkazem. Esa předvedli všechno, co v sobě mají, načež jsem zjistila, že jejich zvuk je bohatší o jednoho kytaristu, který přidává na hutnosti, a pojem gradace tak dostává nový význam. Jejich kytarová smršť s nekompromisně údernými a přesnými bicí se stává až nebezpečně ohromující. Jak je vůbec možné, že hudba prorokující deziluzi a zmar dokáže vyloudit nadšení z tolika lidí najednou? Asi jsme všichni padlí na hlavu, ale takové řežbě, kterou Esa předvedli, se nedá nepodlehnout.
Kolektivní trans mě vyplivl na noční ulici unavenou a přemoženou decibely, pokročilou hodinou, ale především dojmy. I ty čtyři bídné hodiny spánku za tohle bez pochyby stály.
Io Monade Stanca (ita) + Depakine Chrono + 5 Seconds To Leave + esazlesa
18. 5. 2013, Kredance, České Budějovice
Mia Kordová 07.02.2021
Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.
Minka Dočkalová 21.01.2021
Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.
Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021
Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.
Veronika Mrázková 14.10.2020
"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.
Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020
Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!
Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020
Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...
Michaela Šedinová 09.09.2020
Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.
Václav 04.09.2020
Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.
Adéla Polka 04.09.2020
Funguje to. Nenásilně a vkusně.
Vadim Petrov 01.09.2020
Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.