Články / Reporty

Na pokraji šílenství (Beseda u Bigbítu)

Na pokraji šílenství (Beseda u Bigbítu)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 04.08.2015

Bez minimálně šesti hodin spánku jsem mrtvola. Co ale dělat, když jdete dobrovolně spát v šest ráno a od osmi vám paří na stan? Nestěžovat si, protože teplá voda ve sprchách u fotbalového hřiště nebude téct věčně. Je to jako v Okresním přeboru, jen víc absurdní. Organizace sprchování. "Tak teď můžou jít dvě holky, teď zase pět chlapů. Jedna holka."

Univerzální záchrana v podobě kelímku s horkým kafem. Povznese i krása baristek, které si zakládají na ženskosti, usrkáváme za poslechu vaty, soutěže písničkářů z regionu, která probíhá na béčku. Neřekli byste to do mně, ale mám slabost i pro dobré lidovky, od dvanácti se natáčím ze strany na stranu na Horňáckou cimbálovou muziku Libora Supa. Dokonale matu vlasatého rockera: "Ty seš z Jižní Moravy, viď?" Už chybí jen kroj, mně i chlapům na pódiu.

Uklízím se na přednášku zkušeného hudebního publicisty Pavla Klusáka o terénních nahrávkách. Do silného šumu topolů se z moře vynořuje velryba, za rohem pospává gepard a zvukovku na áčku přehluší rachot hlučné ulice a chystající se bouře.

První růžové víno a první slzy u slovenské folk-raperky Katarzie. "Kdybys věděl, jako moc už se mi nechce znovu hledat." Tahle holka s akustickou kytarou a slabostí pro netuctovou a efektní módu mě nepřestává bavit. Její autentické výpovědi jdou na dřeň, schopnost verbalizace vztahových problémů by se mi taky hodila. Hned by byl život lehčí. Takhle zamáčknu slzu a zajím to cuketama.

Z mimozity mě vyvádí maďarští post-rockeři Rosa Parks. Set sevřený jak půlky militantního homofoba, na melancholii ideální kapky. Jo, vím, že post-rock většině přijde jako vyčpělá kategorie, ale tahle čtyřka z Rábu vás dostane. Vystavěné tak, že se nenudím ani vteřinu.

Do toho mi na mobilu přistává úlet od zásadní persony mého nicotného života, něco se "podělalo" , a tak jsme se už dva roky neviděli, i když žijeme ve stejném městě. "Vím, že to zní bizarně, ale nejsi náhodou v Tasově?" Náhoda ani čas v tomhle případě neexistujou.

Sedíme v trávě. Startky, víno, odrážení útoků slečny objímky a mladé verze Jozefa Tisa s chutí na tvrdší drogy, který "normálně" zahajluje. Jakože cože? Slovenské popové Bad Karma Boy slyším jen když zahrajou mou oblíbenou od Tame Impala, jinak nuda. Ve stanu chytím kousek Skinny Joe Line. Jazz, country, world music. Víc neřeknu, pusťte si.

Na pokraj šílenství mě přivádí šamanská Wovoka z Polska. Chvilku Janis Joplin, chvilku The Doors, pak zas zaříkávací tanec. Do blonďatý Polky v džínových kraťasech, co vypadá tak na šestnáct, se snad vtělil skutečený šaman Wovoka. Pořklá. Šílené vlčí oči, raději utíkám do zadních řad.

Krautrockoví Von Spar s něžnou Adou mě k avizovanému deliriu nedovedou. Neurazí, ale nenadchnou. Ve stanu už to rozjíždí Mutanti hledaj východisko se silně zvrhlou poetikou, okouzlující hiphopový experiment, který jde za hranice představ toho, o čem by se "mělo" zpívat. Cizí strejda si to dělá za okýnkem dívčích sprch. Bratr se miluje s vlastní sestrou a "mrd-mrd-mrd-mrd-mrdání, to je naše poslání." Hlavně nadhled, lidi, nadhled.

Na noc chytře přesunutí syntezátoroví Deaths Igora Brusa oživují ducha osmdesátek. Čekala bych velký věci, tomu klukovi z rodiny kamčatského rybáře je sotva dvacet a nemá strach být světový. Navíc je sladký a má široký záběr. Hraje od čtrnácti, původně spíš hardcore, dělá módní fotku (mj. stáž v magazínu Vice) a režíruje videoklipy.

Ještě počkám na Ventolina, jehož přezdívku jsem nedobrovolně prohlédla minulý týden. Malý měl zánět průdušek a já mu musela čtyřikrát denně (občas násilím) stříkat přes náhubek sprej uvolňující dýchací cesty. Děsivé. Kulturní antropolog David spouští svou chytrou profi diskotéku a přibíjí nás na svůj totem. Závěr, jak má být. Vstávám brzy ráno, lehce poprchává, jdu zlatým polem a ani mi není moc smutno. Ti, se kterými jsem strávila tyhle dva vzácné dny, jdou se mnou, tiše tepají skrz mou kůži. Za rok jsem tu znovu.

Info

Beseda u Bigbítu 2015
1. 8. 2015, Tasov
foto © Martin Rejsa

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.