Články / Reporty

Na roztočený kolos Muse leda kinedryl

Na roztočený kolos Muse leda kinedryl

Dominika Danieliková | Články / Reporty | 07.06.2016

Kolem deváté večer se hala nadobro ponoří do tmy. Nad hlavy publika potichu vplují čtyři bílé drony, halou se vznáší chór a první večerní modlitba v podobě Drones může začít. Na úvod by té něhy bylo až příliš, je potřeba menší oblbovák. Je libo pětiminutové vymytí mozku? Nálet ostrých kytarových riffů se do lidí zabodává jako žiletky, zvuk bicích zrychluje tep, srdce se zastaví, vypjatá dramatičnost a pocit klaustrofobie je tady... “and You're Fucking Psycho!” To, že bude otvírák z nového alba The Drones takový bordel, čekal jen málokdo.

Naposledy Muse navštívili Prahu v roce 2012. Názory na tehdejší koncerty se zásadně rozcházely: kapela byla sice médii opěvována za propracovanou show, ale nelichotivý status namyšlených klučinů, kterým stoupla sláva do hlavy, se jim nikdo odpárat nesnažil. To, že naživo zní o mnoho lépe než na desce, není pochyb. Muse svou nejnovější nahrávku Drones pojali značně pacifisticky, o čemž svědčila celková konfigurace scény. Fanoušci si mohli vychutnat komplexní audiovizuální zážitek díky otáčejícímu se kruhovému pódiu, hranice mezi kapelou a fanouškem téměř padla.

Co skladba, to originál, všechno se míchá dohromady: glam, symphonic a progressive metal, indie, alternativní rock, elektronika. Arogance, chlad a statický projev jsou už jen vzpomínkou na minulost, ale ta pravá vizuální show začíná v okamžiku, kdy se Matthew Bellamy s Christopherem Wolstenholmem promění v loutky a nechají se ovládat jakýmsi ženským kovovým monstrem. Kapela si s lidskými emocemi umí pohrát. Chcete se bát? Tak vypustí obrovský a poněkud kýčovitý stroj protiletecké obrany. Je libo trochu slaďárny? Tak tu máme kybernetickou, roztěkanou Madness, kterou s Bellamym zpívá dalších deset tisíc hlav. Finiš první poloviny koncetu je více než strhující. Že Muse neznáte, nebo neumíte jejich texty? Nevadí, stačí se nechat unášet světelným divadlem a sledovat propracovanou projekci.

Setlist tvořený revolučními songy z nového alba a starou dobrou klasikou byl trefou do černého. Drtivé útoky na bicí v podání Dominica Howarda v průběhu Revolt byly jako vždy dechberoucí, pozadu nezůstával ani basák Wolstenholme, ale zážitkem večera bylo, když Bellamy zasedl ke klávesám. Jeho podání Apocalypse Please emocionálně nabouralo každou náctiletou fanynku a zřejmě nejen ji. Epický večer.

Info

Muse (uk)
4. 6. 2016 O2 arena, Praha

foto © Jan Kuča

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.