Články / Reporty

Na Szigetu: Kde mám svůj bublifuk?!

Na Szigetu: Kde mám svůj bublifuk?!

Shaqualyck | Články / Reporty | 16.08.2014

Po propršeném čtvrtku se páteční obloha nad maďarskou metropolí opět vyjasnila. Bahenní lázně vystřídaly sluneční paprsky, létající tanečnice a bublifuky. Čím víc bublin, tím víc Sziget. Na konferenciérův rasta přízvuk by měl existovat paragraf. „Let´s celebrate the unity!“ Na A38 je svět naštěstí ještě v pořádku. Britští Palma Vilolets začínali s půlhodinovou sekerou, ale stálo za to si počkat. Sáčka, patky, Iggyho Lust for Life na úvod, energičtí kluci, jejichž srdéčka bijí pro punk stejně jako pro Stouny, zlobivé The Who nebo veselé Small Faces, o Beatles nemluvě. Nedá práci pochopit, proč jeli šňůru s Milesem Kanem. Mládí vpřed! Chvíli na to přitvrdili jejich ostrovní kolegové Band of Skulls. Že prý ostřejší blues rock, kytarový očistec a tak… houby s octem! Kdepak garáž, tohle byl spíš masokombinát. Zasviněný, krvavý a nekompromisní. Rezavá melodičnost jdoucí až na kost. Klokotavá basa Emy Richardson předla jak diesel rozjetého parního válce, před kterým zdrhala sípavě kvílivá kytara Russella Marsdena. Představuju si, že takhle nějak znějí plíce Jirky Bartošky před prvním ranním cigárem. Jedna z nejlepších věcí celého festu.

Manic Street Preachers mi na jaře v Praze utekli, takže jsem se vetřel do kotle a čekal, jak budou vypadat věci z aktuálního alba Futurology naživo. Resultát? Velmi dobře! Po nástupu za zvuků instrumentálky Dreaming a City (Hughesovka) otevřeli klasicky s Motorcycle Emptiness (úspěch zaručen), ale hned na to spustili Walk Me to the Bridge, Let´s Go to War a Europa Geht Durch Mich. Dav reagoval jako na objednávku, vedle rozzářených třicátníků poskakovali stěží plnoleté děti a sborově hulákali všechny texty. Žádný make-up ani zakrvavená předloktí, tyhle časy už jsou pryč. Manics jeli napříč celou diskografií, zahráli i Revol a PCP z kultovní The Holy Bible. Parádní singalong Everlasting jen v doprovodu akustiky rozdělil koncert vedví. Nicky překvapil, nejenže mluvil, dokonce si sundal sluneční brýle! Jinak bylo všechno na svém místě, Jamesovy tanečky, odvařená kytara i smutná píseň ochlastova A Design for Life. Krev mi v žilách ztuhla jen při Suicide Is Painless. Během teskného pomaláče zvedla skupinka vedle mě nad hlavu ukrajinskou vlajku, nikdo ani nepípnul.

Zpátky na zem a poklusem na A38, kde si neo-soulová diva Kelis hrála na hvězdu, publikum nechala i přes zpoždění čekat další půlhodinu. Tleskání místy přecházelo v pískot, ale stačily dva tři songy a bylo vymalováno. Kapela se snažila a rozšafná Kelis si svým specifickým vokálem omotala všechny kolem prstu. Navrch flitry, afro, natřásání zadku… Myslím, že jí nakonec odpustil i ten baculatý pán v kostýmu rozzlobené pandy. Mně však pasovala o něco víc Dorrey Lin Lyles s Johnnie Shepperd bandem na Blues-Irish scéně. Lepší hlas a upřímný projev bez manýr. A cover Elvisova hitu Hound Dog? Úplná senzace.

Info

Sziget 2014
15. 8. 2014, Budapešť, Maďarsko
www.szigetfestival.cz
www.facebook.com/SzigetCZ

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.