Články / Reporty

Na Szigetu: Kde mám svůj bublifuk?!

Na Szigetu: Kde mám svůj bublifuk?!

Shaqualyck | Články / Reporty | 16.08.2014

Po propršeném čtvrtku se páteční obloha nad maďarskou metropolí opět vyjasnila. Bahenní lázně vystřídaly sluneční paprsky, létající tanečnice a bublifuky. Čím víc bublin, tím víc Sziget. Na konferenciérův rasta přízvuk by měl existovat paragraf. „Let´s celebrate the unity!“ Na A38 je svět naštěstí ještě v pořádku. Britští Palma Vilolets začínali s půlhodinovou sekerou, ale stálo za to si počkat. Sáčka, patky, Iggyho Lust for Life na úvod, energičtí kluci, jejichž srdéčka bijí pro punk stejně jako pro Stouny, zlobivé The Who nebo veselé Small Faces, o Beatles nemluvě. Nedá práci pochopit, proč jeli šňůru s Milesem Kanem. Mládí vpřed! Chvíli na to přitvrdili jejich ostrovní kolegové Band of Skulls. Že prý ostřejší blues rock, kytarový očistec a tak… houby s octem! Kdepak garáž, tohle byl spíš masokombinát. Zasviněný, krvavý a nekompromisní. Rezavá melodičnost jdoucí až na kost. Klokotavá basa Emy Richardson předla jak diesel rozjetého parního válce, před kterým zdrhala sípavě kvílivá kytara Russella Marsdena. Představuju si, že takhle nějak znějí plíce Jirky Bartošky před prvním ranním cigárem. Jedna z nejlepších věcí celého festu.

Manic Street Preachers mi na jaře v Praze utekli, takže jsem se vetřel do kotle a čekal, jak budou vypadat věci z aktuálního alba Futurology naživo. Resultát? Velmi dobře! Po nástupu za zvuků instrumentálky Dreaming a City (Hughesovka) otevřeli klasicky s Motorcycle Emptiness (úspěch zaručen), ale hned na to spustili Walk Me to the Bridge, Let´s Go to War a Europa Geht Durch Mich. Dav reagoval jako na objednávku, vedle rozzářených třicátníků poskakovali stěží plnoleté děti a sborově hulákali všechny texty. Žádný make-up ani zakrvavená předloktí, tyhle časy už jsou pryč. Manics jeli napříč celou diskografií, zahráli i Revol a PCP z kultovní The Holy Bible. Parádní singalong Everlasting jen v doprovodu akustiky rozdělil koncert vedví. Nicky překvapil, nejenže mluvil, dokonce si sundal sluneční brýle! Jinak bylo všechno na svém místě, Jamesovy tanečky, odvařená kytara i smutná píseň ochlastova A Design for Life. Krev mi v žilách ztuhla jen při Suicide Is Painless. Během teskného pomaláče zvedla skupinka vedle mě nad hlavu ukrajinskou vlajku, nikdo ani nepípnul.

Zpátky na zem a poklusem na A38, kde si neo-soulová diva Kelis hrála na hvězdu, publikum nechala i přes zpoždění čekat další půlhodinu. Tleskání místy přecházelo v pískot, ale stačily dva tři songy a bylo vymalováno. Kapela se snažila a rozšafná Kelis si svým specifickým vokálem omotala všechny kolem prstu. Navrch flitry, afro, natřásání zadku… Myslím, že jí nakonec odpustil i ten baculatý pán v kostýmu rozzlobené pandy. Mně však pasovala o něco víc Dorrey Lin Lyles s Johnnie Shepperd bandem na Blues-Irish scéně. Lepší hlas a upřímný projev bez manýr. A cover Elvisova hitu Hound Dog? Úplná senzace.

Info

Sziget 2014
15. 8. 2014, Budapešť, Maďarsko
www.szigetfestival.cz
www.facebook.com/SzigetCZ

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace