Články / Reporty

Nadšeni i nabaženi (na TransCentury Update)

Nadšeni i nabaženi (na TransCentury Update)

Pavel Novotný | Články / Reporty | 21.11.2017

Oproti pátečnímu line-upu TransCentury Update, kdy jsme uhýbali nebo se prohýbali pod útokem nabroušených kytar po vzoru kopí hoplítů, se sobotní část festivalu odehrává v tanečnějším duchu. Cedule u vchodu hlásí, že je vyprodáno, na počtu návštěvníků Fun Fare to však není vidět. Své posluchače si přitáhne až Jane Weaver, na kterou se prostor zahušťuje a dav se vlní do psychedelicky laděných písní. Repetitivní bicí jako základ a kytaru měnící své polohy od rytmických akordů po atmosférické linky usměrňuje zpěv, melodie si chvíli hraje, chvíli táhle vypráví. Každopádně ukazuje směr, kterým se dnešní večer bude ubírat.

Vzpomínky na minulé epochy vyvolá Alex Cameron. Vizáž kazatele, černý gotický háv, vlasy ulíznuté dozadu a hlavně zvuk kláves á la osmdesátky ukazují, že pro celkové vyznění je pečlivě budovaná image nezbytností. Písničky o lásce bojující o příčky v hitparádách ještě neumřely. Nebo se jen v cyklech vracejí? Podle textů se zdá, že návrat opulentně intimního popu bude přemýšlivější. V dnešním světě je jen málo prostoru pro chybujícího naivku, kterého Cameron na pódiu představuje, a publikum toto chápe, i když dekorace jsou vypůjčené z dob dávno minulých. Aranžované, ale přesné. Saxofonová sóla melodicky dotvářejí výpověď popového losera, který chce jen milovat.

V podobných kulisách vystupuje i John Maus, i když posouvá hudební postupy k dance punku. Zpěv není tak uvolněný jako v předchozím případě, Maus písně více prožívá a spíše než svým zevnějškem přitahuje nasazením. Nasazení si texty zaslouží, i když při práci s delayem vyšumí do prázdna. Do celkového projevu však zpěv zapadá, podporují ho průrazná basa i epické klávesy s širokým rejstříkem. Těch však je už příliš, a tak diváci průběžně odcházejí, možná unaveni, možná nabaženi, a šetří se na nedělní festivalový den. Protože sobota rozdávala zážitky ve velkém.

Info

TransCentury Update No.2
17. - 19. 11. 2017
UT Connewitz, Lipsko, Německo
www.transcenturyupdate.com

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.