Články / Reporty

NaFilm: V pohybu

NaFilm: V pohybu

Martin Svoboda | Články / Reporty | 15.02.2017

Česká filmová kultura je neskutečně bizarní a plná protikladů. Máme jednu z nejprestižnějších filmařských škol na světě, ale naše kinematografie jako celek stojí úplně mimo zájem zahraničních diváků. Filmovědných oborů najdeme na tuzemských univerzitách tolik, že by absolventi mohli utvořit malou armádu, ale rekordy v návštěvnosti stejně trhá rodinný kýč Anděl páně 2. Zjevně tu existuje propast mezi zasněností nadšenců a realitou „mas“.

Svou roli v celém problému jistě hraje trvající absence kinematografie v osnovách základních a středních škol. Zatímco se do dětí a teenagerů detailně vtlouká literární kánon, aby ve většině z nich ubil zájem o čtení, jsou tomu nejvýraznějšímu, nejvíce všudypřítomnému a nejmasovějšímu dramatickému umění ponecháni zcela napospas. Nemají si na základě čeho vybudovat představu, co film vlastně je, natož utříbit vkus.

Nezmění to filmoví kritici, v Česku (často po právu) nejsou výraznou silou a netěší se přílišné pozornosti, natož důvěře. Nezmění to teoretici, kteří publikují odborné práce, aby si je přečetlo pár studentů a cinefilů. A nezmění to ani filmaři, protože při současném nastavení buď točí izolovaný art, nebo podlehnou komerci.

Vše to působí velmi depresivně a skoro bezvýchodně, ale zdá se, že existují způsoby, jak tuhle velkou propast alespoň občas překlenout. Jedním z nich může být nápad vytvořit Národní filmové muzeum. Tato začínající organizace momentálně pořádá svou druhou výstavu s názvem NaFilm: V pohybu. Na ní mohou lidé přijít z vlastní vůle a nemít tedy pocit, že jim elitáři nutí své názory, což je notorický problém jakékoliv snahy o kultivaci skrz jednosměrná média. Cílem této výstavy sice není jmenovat klasiky ani přímo vybízet ke kritické reflexi filmů, seznamuje ale se samotnými principy jejich existence, což je nepochybně dobrý a nezbytný základ.

V pražském paláci Chicago na Národní třídě si lze projít tři oddíly věnující se různým druhým zachycení pohybu, české avantgardě a předpočítačové animaci. Výstava, pod níž jsou podepsáni studenti filmové vědy na Karlově Univerzitě Adéla Mrázová, Terezie Křížkovská a Jakub Jiřiště, se zaměřuje hlavně na laiky, nicméně neurazí ani filmové nadšence. Mísí jak základy, tak i odkazy pro náročnější návštěvníky. Ti ocení, že se promítají ukázky zrovna z Kola života, a pochopí, proč výstavu tak všudypřítomně prostupuje téma vlaku, aniž by podobné prvky působily nuceně a nastrčeně. Pořadatelé umí nabídnout dostatek atrakcí, třeba hologram Alexandera Hemaly v roli filmového komentátora z dob němé éry, aniž by odpoutávali pozornost od tématu. Každá zastávka je pečlivě promyšlená, aby pasovala do konceptu. Nejsou tu exponáty jen pro poučení a jen pro pobavení, každý z nich se snaží plnit obě úlohy zároveň.

Originální rekonstrukce historického zootropu či laterny magiky, které vyžadují interakci, jsou dalším vděčným způsobem, jak si zajistit pozornost, stejně jako stále ještě neokoukaná virtuální realita. Jediná podivnost dramaturgie je, že chybí samotná filmová promítačka, takže návštěvník přijde do kontaktu s tou nejarchaičtější i nejfuturističtější technikou, aniž by jedinkrát viděl filmový pás. Stejně tak není vysvětlován princip digitálního záznamu (ačkoliv skryté projektory ho hojně ukazují v praxi).

Možná trochu odkrývá problematický aspekt výstavy. Pokud si totiž zaslouží nějakou výtku, tak že nabyté informace působí jaksi odtrženě od každodenní reality sledování filmů. Přítomny jsou buď sto let staré techniky (a filmy), nebo naopak paralelní, futuristicky vyhlížející ozvláštnění. Těžko tedy říct, nakolik si dokáže návštěvník předkládané informace spojit s vlastními kinozážitky. Pořadatelé jako by se soustředili na kontext minulosti i budoucnosti, ale méně na současnost. Což je na jednu stranu jejich právo a možný koncept, jde ale o trochu zvláštní rozhodnutí. Proč ze tří časů chybí zrovna ten přítomný?

Přesto se výstava NaFilm: V pohybu povedla a má velký význam. Film díky ní přestává plout v neznámu jako věc, co zkrátka existuje, ale nabývá jasnějších obrysů. Tím prospěje širší veřejnosti, předně školám. Užitečné jsou jistě i workshopy, na které slyší mnozí učitelé – podle vzkazů na zdi i slov pořadatelů se ukazuje, že třídní exkurze tvoří důležitý podíl návštěvníků.

Výstava je zatím zajištěna do konce dubna. Složité financování spoléhající jak na velké sponzory, tak i příspěvky jednotlivců komplikuje situaci. Pořadatelé musí doufat, že najdou dost nadšenců, kteří odvedou práci zadarmo, a shovívavých firem ochotných poskytnout například propagaci s ohledem na ohraničený rozpočet. Rozhodně stojí za to doufat, že se organizace Národního filmového muzea podaří zavést a stane se silnou institucí.

Info

Výstava Na film! 2: V pohybu
Proč český film pořád nemá své muzeum? Pojďme to změnit!
Palác Chicago, 2. patro | Národní třída 32, Praha 1 | 1. prosince 2016 - 30. dubna 2017
www.nafilm.org/vystavy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...