Články / Rozhovory

Náhody to nejsou: Jested

Náhody to nejsou: Jested

David Vo Tien | Články / Rozhovory | 15.06.2015

Jested, projekt Tomáše Severy, se postupně rozrostl na hudební těleso bez pevné sestavy. Ještě v roce 2014 poslal skladbu Shadow of Kolín do Startéru Radia Wave, ze kterého sice nevyšel s výhrou, zato s několika remixy a klipem od Kittchena. Letos se přihlásil už s kapelou do soutěže 1BAND2PLAY, odkud jedou vítězně na Colours of Ostrava a nahrávat desku.

„Jested je projekt jednoho a vznikl z nejtvrdšího jádra kapely Nadpřirození“. Jak se z jednočlenného projektu stane kapela, co si chystá playlist na Colours of Ostrava?
Kapela vznikla tak, že jsem v zimě přemýšlel, jak tracky dodělat na živý hraní a probíral to s kamarády a spřízněnými muzikanty. Jurachym s náma začínal a Radek se mnou kdysi hrál, tak jsem je oslovil.

Ale to je pořád velký kus od toho přihlásit se do soutěže a vyhrát ji.
Tracky, který hrajeme, vznikaly tři roky. Většinou jsem na nich pracoval v noci, tomu taky odpovídá tempo a možná i nálada. Ale do soutěže jsem to poslal jen s tím to zkusit, nečekali jsme postup. Taky jsem si říkal, že by mě zajímalo, jestli dokážeme obstát před někým, kdo ty věci nezná a vnímá je nezaujatě. A největší motivací byla podpora desky, kterou chceme tenhle rok dokončit. Hraní na Colours je samozřejmě krásná představa, už jen proto, že tam bude Björk.

Kromě profilu s krátkým fragmentem nečitelného živáku se mi o Nadpřirození nepodařilo nic najít. Je to záměr, držet kapelu mimo internet?
Je to trochu vtip, ale kapela Nadpřirození existuje. Zakládali jsme ji s Dominikem Čejkou, Jirkou Thýnem a Honzou Haubeltem před dvaceti lety. Doteď si pamatuju, že jsme jezdili na zkoušky, a já měl v přehrávači Morphine, desku Yes. I na Jestedu se kluci svým způsobem podílejí. Udržet tuhle kapelu mimo internet nebylo tak těžký, nahrávky mám na kazetách a hráli jsme jen dva koncerty. Na prvním s velikánama, jako jsou Rafani, a ten druhej, poslední byl na malým festivalu Keňské Kvílení, před náma hrála kapela Ta Fixa ta píše.

Spoluhráče na živé hraní jsi sehnal až teď, takže sis všechno skládal a nahrával sám, předpokládám. Desku budete nahrávat jako kapela, nebo máš jasnou vizi sám?
S Jurachymem jsem začínal, pak nějakou dobu pracoval sám, občas Viktor z Cocoon nebo Petr z JTNB nahráli basu. Ale určitým způsobem se na Jestedu podílí spousta dalších lidí. Lukáš Chodoba aka Spinks, se kterým si posíláme tracky a konzultujeme, taky nám poslala krásný vokály Makak ze Startéru. A další, nerad bych na někoho zapomněl. Desku bych rád dodělal dohromady, pokud se nám to podaří propojit. Já a Honza máme děti, takže je to náročný s časem.

Pouštíte dětem svoji hudbu?
Pouštím, synovi Mikulášovi jsou čtyři. Nevím, jestli jsou to náhody nebo to nějak odtuší, ale občas mu dema pouštím s tím, že neví, kdo to dělal, a většinou se usmívá a říká „pěkný”, nikdy mi do toho nekecá. Zkoušel jsem mu pouštět i jiný desky a nevím, jak je to možný, ale věci, který mně nejsou až tak blízký, nechce poslouchat.

Na profilu máš fotku za bicíma, kapely ti píšou, že tě chtějí do kapely, na bicí jsi hrál v Disquiet. V Jested hraješ na kytaru, místo trsátka máš e-bow. Co bylo dřív, kytara, nebo bicí, a jak ses k hudbě dostal?
To byla jen jedna nabídka, ale takhle to zní moc hezky, a v Disquiet jsem hrál jen chvíli. K hudbě jsem přišel na základce, dostal první kytaru od táty, mám ji pořád. Potom na střední nebo na vejšce jsem měl půjčený klávesy, kde se daly nahrávat tři stopy. Tam jsem si zkoušel dělat první soudtracky k „filmům”, ale znělo to všechno jako hodně špatný Badalamenti, páč jsem byl uchvácený Lynchem. Potom jsem začal dělat věci na kompu a většinou hrál na bicí v kapele. Teď jsem se ke kytaře vrátil.

Stává se ti, že koukáš na film a říkáš si „ne, to se tam nehodí” a představuješ si tam muziku podle svého?
To ani ne, spíš pokud to jsou silný věci, sleduju titulky, kdo dělal hudbu. Nedávno jsem byl na Birdmanovi a byl nadšený, skvělý film a soundtrack založený jen na rytmice bubeníka, který se tam občas objevil ve střihu se soupravou. Fungovalo to krásně.

Když už jsme u soundtracků, kdo tě ještě baví kromě Badalamentiho?
Morricone, Goldsmith, Santaolalla, Nitzsche, z českých Svoboda a Liška a další. Mám to spojený spíš s konkrétními filmy. Dost mě ovlivnily ty Formanovy, třeba Přelet nad kukaččím hnízdem je zásadní, tam dělal hudbu zmíněný Nitzsche.


Tribute to Le Corbusier. V Praze není moc kapel, co by věnovaly skladbu architektovi. Zajímáš se o architekturu?
Zajímám, asi ne tolik jako o hudbu. Tribute to Le Corbusier se původně jmenoval jinak, ale když jsem to stříhal a poslouchal, vzpomněl sem si na něj. Vlastně jsem ten text trochu rozbil Kláře Vágnerový, pardon. Ale Le Corbusier je pro mě důležitý díky svým výrokům, nejen kvůli domům, ve kterých se blbě bydlí.

Kromě tématu vybočuje song zpěvem i zvukem. Další skladba se zpěvem RA se žánrově vzdaluje asi nejdál. Kromě Kittchena jsi taky remixoval Clarinet Factory a kapelu Fred Madison. Je pro tebe pestrost důležitá?
Rozhodně. Ale náhody to nejsou, i když jsem se k tomu dostal shodou náhod. Kittchen mě dostal poslední deskou Radio a na jeho profilu jsem se dozvěděl o remixování, tak jsem ho oslovil. Fred a Neutrino byli ve Startéru, od toho se to odvinulo. O Clarinet Factory jsem se dozvěděl pozdě, když už bylo všechno uzavřené. Tehdy jsem slyšel rozhovor na Radio 1 s Josefem Sedloňem a Clarinet Factory a zazněly tam skvělý remixy od Floexe a třeba 5Steps od Hidden Orchestra. To mě tak rozsekalo, že jsem to chtěl zkusit taky. Navíc mám Clarinet Factory moc rád, i když to znám hlavně z nahrávek.

Ve StreetCulture jsi říkal, že Trainspot je pro tebe nejdůležitější song a vznik klipu byl pro režisérku Harunu Honcoop velmi osobní.
S Harunou jsme se potkali v Disquiet při natáčení klipu. Teď dělala KinoKabaret a ptala se mě, jestli by mohla použít Trainspot pro svoje video, který už bylo skoro dokončený. Nejdřív jsem jí do toho trochu kecal, ale nakonec jí nechal volnou ruku. Pro mě je největší satisfakce, že track žije svým vlastním životem a někoho oslovil. Nicméně když jsem Trainspot dělal, představoval jsem si jinej příběh. (smích)

Startér, remixy, klip a 1BAND2PLAY má Jested za sebou. Před sebou Colours of Ostrava a desku. Co bude dál?
To bych taky rád věděl…

Info

www.facebook.com/jested10?ref=hl
www.soundcloud.com/jested

Live:
Gram Bazaar vol.5
20. 6. 2015, Bajkazyl, Praha

Colours of Ostrava 2015
16. - 19. 7. 2015, Dolní oblast Víktovice, Ostrava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vstupní prohlídka: Fred Madison

redakce 20.02.2020

V březnu Fred Madison pokřtí novou desku ve Valmezu, ale i jinde. Co si nechají donést do backstage, co je vyprudí?

Chelsea Wolfe: Budujem si svoju definíciu ženskosti

Lucia Banáková 19.02.2020

Byť na javisku sama a hrať prostý akustický song je náročné, ale je to pre mňa osobný rituál, príležitosť k rastu ako umelkyne i duchovnej bytosti, hovorí Chelsea.

Martin Mažári (Edison Filmhub): Tahle oscarová sezona byla perfektní

Jarmo Diehl 18.02.2020

Povídání s Martinem Mažárim o současné kinematografii, vnímání filmu jako takového i o tom, co ho dovedlo zrovna do filmhubu.

Pořadatelská: Kristýna Procházková (Spratek production)

redakce 17.02.2020

Dělat koncerty pro kamarády v sobě obnáší velkou dávku romantiky, ale taky spoustu práce. Kristýna Procházková vypráví o své Spratek Production.

Protokol: Scott Hansen (Tycho)

redakce 14.02.2020

Scott Hansen neboli Tycho si prošel cestu od tvrdých kytar až k snové elektronice a audiovizuálním světům, které dokáže vytvořit člověk doma s laptopem.

Tono Guth (La3nos): Hudba je rečou a rytmus jej kostrou

Daniel Hevier ml. 14.02.2020

Aký vplyv má hra na perkusie na vedomie, stres, úzkosť? Rytmus je pre Tóna Gutha prirodzeným vyjadrením tela aj mysle.

Vstupní prohlídka: Brains for Sale

redakce 13.02.2020

Brains for Sale nabízí citové výpovědi, hymny loserů i úvahy o současnosti a podobně vyznívají i jeho odpovědi níže v rámci vstupní prohlídky.

Protokol: Isaac Symonds (Half Moon Run)

redakce 11.02.2020

Kde se bere inspirace k éterické tvorbě Half Moon Run? Když vyrůstáte na heavy metalu, jde to samo.

Douška vydavatelská: Dominik Suchý (Weltschmerzen)

redakce 08.02.2020

Label Weltschmerzen se chce věnovat zajímavým a koncepčně zaměřeným nahrávkám současné hudby s dekadentním nádechem.

Protokol: Chris Stewart (Black Marble)

redakce 06.02.2020

Projekt Chrise Stewarta, podepsaný pod Sacred Bones, se poprvé představí v Praze. Při té příležitosti nahlížíme pod jeho pokličku.