Články / Sloupky/Blogy

Nahoře v Labi, dole v Severu II: Vzpomínka na babí léto model 2010

Nahoře v Labi, dole v Severu II: Vzpomínka na babí léto model 2010

Jirka Imlauf | Články / Sloupky/Blogy | 16.02.2013

Před měsícem jsem tady za­čí­nal tim, že přišel ká­moš podz­im, ale tenkrát mís­to sebe poslal babí lé­to, do­razil teprve teď. Od tý do­by, co by­dlim napro­ti parku, vim, že oprav­dovej podz­im nepřichází každej rok ste­jně. Někdy jsou už touh­le dobou stromy bez listí a ve hře je otáz­ka, proč se desátej měsíc ne­jmenu­je listopad, jo, to jo, zvířa­ta jsou v říji, ale ty holý stromy máme na očích. Jenže – tře­ba letos je to ji­nak.

Tenhle park – vlast­ně jedinej oprav­dovej park v cen­tru měs­ta – je teď barevnej jako voskovky v oma­lovánkách, listí se dolů nechce, snáší se jenom nes­měle a ráno pořád není potře­ba brát si čepi­ci. Li­di by ale asi chtěli, aby přiš­lo ně­co ex­trém­ního, čim dál víc jich slyšim řikat, že letos bude oprav­du krutá zi­ma, pani! Sran­dovní je ta třetí os­oba: No řikaj, že... V rádiu mluvili o tom, že... Udělali a zdražili, postavili a zavíraj... Pořád máme poc­it, že rozho­du­je něk­do jinej, ne my. Tenhle me­te­oro­log­icko-​jazykověd­nej úvod je asi danej tim, že v tomh­le světě aut jsem out: jezdim jenom měst­sk­ou do­pravou, a tam je tohle všech­no k za­slech­nutí. So­ci­olog by už mohl ser­iózně přiz­nat, že míra nas­ra­nos­ti je v ústeckým MHD nejvyšší v re­pub­lice. Ne­jhorší na tom je, že člověk má od přírody velký nadání se přizpů­sobo­vat, takže za chvíli vy­padá stejně jako ty nekom­pro­mis­ní chláp­ci v ko­cov­ině a pani s igelitka­ma. Já mám as­poň pa­pírovou. Non­stopy i ulice jsou přec­paný, ve vz­duchu plu­je kouř a neúspěch pirát­ský strany ve volbách. Ústí mod­el 2010.

A ještě jed­nou piráti. Mu­mie je fakt ex­perimen­tál­ní pros­tor, něk­terý situ­ace se nedaj vymyslet, při­jdou samy. Beru stu­den­ty do ki­na, vol­ba padne na film Piráti na vl­nách (The Boat that Rocked). Sto­jim na ste­jným místě, kde jsem s kapelou v no­ci před­tim nestíhal se španělk­ou zběsilý tem­po jed­ný nový pís­ničky – přes­ně tady zk­oušíme – a uvádim ten film. Sto sedm­nác­tilete­jch lidí s iPo­dama v kapse, bram­bůrka­ma v hrsti a s chutí vzít ro­ha. Asi ten film znáte, zábavná sto­ry o pirát­skym rádiu, který v roce ’66 vysíla­lo z lo­di a brit­ská vlá­da se jim to snaži­la za­trhnout. Tak zkusim připome­nout dvacet let od vysílání Rá­dia Stalin v Praze, stu­den­ti se zas­mějou to­mu jménu a mně se vy­baví, jak jsme pod Stalinem kdysi hráli a zabouch­li jsme před tim for­da i s klíčka­ma vevnitř drsňákovi Růžičkovi. Drátem ho pak otevřel René Bre­jla. V tom fil­mu jsou kromě jine­jch tři důležitý mís­ta, který je v sedmnác­ti
do­brý vidět. V je­denác­tý min­utě za­zní vě­ta: Všech­ny vlády svě­ta nes­nášej svo­bod­ný li­di, pak v hod­ině a ně­co ra­da sukničkáře pan­icovi: Buď jem­nej, ale pevnej, a na samot­nym kon­ci fil­mu řve Philip Sey­mour Hoff­man: Ro­ken­rol!!! Jsem sen­ti­men­tal­ista, dost mě to bere, ale hlavní přek­vapení jsou ti stu­den­ti. Baví je to taky, reagu­jou na do­bre­jch místech a ke­jvaj hlavou při stare­jch Kinks. To jsem nečekal. Ve­dle na baru ten chlap, co přišel čis­tit trubky, míchá čaj stře­doškol­ský učitelce češtiny, a ta mu ně­co řiká o stát­ních ma­tu­ritách. Tohle jsou Čechy mod­el 2010.

V pátek večer po­tom v rám­ci fes­ti­valu Kult na ste­jným místě rak­ouskej post-​rock Pendler. Sam­ply v plný parádě, tři li­di, který si stří­davě pro­hazu­jou ba­su, ky­taru a klávesy, tro­jh­lasy. Chytrá a dost pochmurná pro­jekce, není to nu­da. A jak to u týh­le hud­by be­jvá, myšlenky se za­toulaj daleko, ty mo­je... Řeknu tady všechno, jenom tohle ne. Do­brej kon­cert, ale sedí nás tam de­set. Řikáme si, že to vlast­ně ani není di­vný, není to ska ani sran­da punk, kterej tady letí ne­jvíc, ve městě, kde senát­ní vol­by vyhrál ko­mouš.

Děláme s Vokurk­ou rozhovor do míst­ního in­ter­ne­tovýho rá­dia Gem, fun­gu­jou teprv pár měsíců, v malým domku na kra­ji města, dlouho to v dešti hledáme, když to po­tom na­jdem a vpad­nem dovnitř, něk­do tam má pořad o Smash­ing Pump­kins, tý star­odávný prapo­di­vný kapele, s Adore jsem strávil jed­ny celý prázd­niny. Jsme přek­vapený, čekali jsme tech­naře a tady něk­do roze­bírá text Ava Adore. Jsou to hod­ný klu­ci, ce­jtíme, že maj re­spekt, a tak jim řikáme, že hrát dlouho není žád­ná zás­luha. A vůbec – dlouhověkost kape­ly je zabi­ják, proč nehra­jem teprv tři roky?

Doděláváme všech­no možný k nový de­sce, obal, web, tri­ka... Jmenu­je se to Ho­tel Palace, po­dle jed­no­ho míst­ního pod­niku s pochyb­nou pověstí, vždy­cky sm­rděl průserem, ste­jně jako celý tohle měs­to. Hádáme se u návrhu na plakát, grafik Lukáš nechce nápis, co si li­di přečtou z trole­jbusu, ať si to při­jdou prohlíd­nout zblíz­ka, ste­jně na nás při­jdou spíš ti, co nezabíraj na křik: Jsme tady! Je to plakát lump, v neděli bude viset.

Ve starý hospodě v kopcích nad Ústím hra­je rá­dio Zpověď klau­na, ten název se hodí i pro tenhle text, viet­namskej hospodskej si tu písničku po­bruku­je s Novákem a nese mi lampičku: „Ať na to líp vidíte, pane, chodí sem takhle ještě je­den.“ Ně­jak mě tenhle ří­jen bere, snad ho neveme čert, tohle jsou Čechy čoveče, mod­el 2010.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #5> / 2010.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #64: „I got a feeling I just can't shake“

Michal Pařízek 22.10.2021

Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě...

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace