Články / Sloupky/Blogy

Nahoře v Labi, dole v Severu II: Vzpomínka na babí léto model 2010

Nahoře v Labi, dole v Severu II: Vzpomínka na babí léto model 2010

Jirka Imlauf | Články / Sloupky/Blogy | 16.02.2013

Před měsícem jsem tady za­čí­nal tim, že přišel ká­moš podz­im, ale tenkrát mís­to sebe poslal babí lé­to, do­razil teprve teď. Od tý do­by, co by­dlim napro­ti parku, vim, že oprav­dovej podz­im nepřichází každej rok ste­jně. Někdy jsou už touh­le dobou stromy bez listí a ve hře je otáz­ka, proč se desátej měsíc ne­jmenu­je listopad, jo, to jo, zvířa­ta jsou v říji, ale ty holý stromy máme na očích. Jenže – tře­ba letos je to ji­nak.

Tenhle park – vlast­ně jedinej oprav­dovej park v cen­tru měs­ta – je teď barevnej jako voskovky v oma­lovánkách, listí se dolů nechce, snáší se jenom nes­měle a ráno pořád není potře­ba brát si čepi­ci. Li­di by ale asi chtěli, aby přiš­lo ně­co ex­trém­ního, čim dál víc jich slyšim řikat, že letos bude oprav­du krutá zi­ma, pani! Sran­dovní je ta třetí os­oba: No řikaj, že... V rádiu mluvili o tom, že... Udělali a zdražili, postavili a zavíraj... Pořád máme poc­it, že rozho­du­je něk­do jinej, ne my. Tenhle me­te­oro­log­icko-​jazykověd­nej úvod je asi danej tim, že v tomh­le světě aut jsem out: jezdim jenom měst­sk­ou do­pravou, a tam je tohle všech­no k za­slech­nutí. So­ci­olog by už mohl ser­iózně přiz­nat, že míra nas­ra­nos­ti je v ústeckým MHD nejvyšší v re­pub­lice. Ne­jhorší na tom je, že člověk má od přírody velký nadání se přizpů­sobo­vat, takže za chvíli vy­padá stejně jako ty nekom­pro­mis­ní chláp­ci v ko­cov­ině a pani s igelitka­ma. Já mám as­poň pa­pírovou. Non­stopy i ulice jsou přec­paný, ve vz­duchu plu­je kouř a neúspěch pirát­ský strany ve volbách. Ústí mod­el 2010.

A ještě jed­nou piráti. Mu­mie je fakt ex­perimen­tál­ní pros­tor, něk­terý situ­ace se nedaj vymyslet, při­jdou samy. Beru stu­den­ty do ki­na, vol­ba padne na film Piráti na vl­nách (The Boat that Rocked). Sto­jim na ste­jným místě, kde jsem s kapelou v no­ci před­tim nestíhal se španělk­ou zběsilý tem­po jed­ný nový pís­ničky – přes­ně tady zk­oušíme – a uvádim ten film. Sto sedm­nác­tilete­jch lidí s iPo­dama v kapse, bram­bůrka­ma v hrsti a s chutí vzít ro­ha. Asi ten film znáte, zábavná sto­ry o pirát­skym rádiu, který v roce ’66 vysíla­lo z lo­di a brit­ská vlá­da se jim to snaži­la za­trhnout. Tak zkusim připome­nout dvacet let od vysílání Rá­dia Stalin v Praze, stu­den­ti se zas­mějou to­mu jménu a mně se vy­baví, jak jsme pod Stalinem kdysi hráli a zabouch­li jsme před tim for­da i s klíčka­ma vevnitř drsňákovi Růžičkovi. Drátem ho pak otevřel René Bre­jla. V tom fil­mu jsou kromě jine­jch tři důležitý mís­ta, který je v sedmnác­ti
do­brý vidět. V je­denác­tý min­utě za­zní vě­ta: Všech­ny vlády svě­ta nes­nášej svo­bod­ný li­di, pak v hod­ině a ně­co ra­da sukničkáře pan­icovi: Buď jem­nej, ale pevnej, a na samot­nym kon­ci fil­mu řve Philip Sey­mour Hoff­man: Ro­ken­rol!!! Jsem sen­ti­men­tal­ista, dost mě to bere, ale hlavní přek­vapení jsou ti stu­den­ti. Baví je to taky, reagu­jou na do­bre­jch místech a ke­jvaj hlavou při stare­jch Kinks. To jsem nečekal. Ve­dle na baru ten chlap, co přišel čis­tit trubky, míchá čaj stře­doškol­ský učitelce češtiny, a ta mu ně­co řiká o stát­ních ma­tu­ritách. Tohle jsou Čechy mod­el 2010.

V pátek večer po­tom v rám­ci fes­ti­valu Kult na ste­jným místě rak­ouskej post-​rock Pendler. Sam­ply v plný parádě, tři li­di, který si stří­davě pro­hazu­jou ba­su, ky­taru a klávesy, tro­jh­lasy. Chytrá a dost pochmurná pro­jekce, není to nu­da. A jak to u týh­le hud­by be­jvá, myšlenky se za­toulaj daleko, ty mo­je... Řeknu tady všechno, jenom tohle ne. Do­brej kon­cert, ale sedí nás tam de­set. Řikáme si, že to vlast­ně ani není di­vný, není to ska ani sran­da punk, kterej tady letí ne­jvíc, ve městě, kde senát­ní vol­by vyhrál ko­mouš.

Děláme s Vokurk­ou rozhovor do míst­ního in­ter­ne­tovýho rá­dia Gem, fun­gu­jou teprv pár měsíců, v malým domku na kra­ji města, dlouho to v dešti hledáme, když to po­tom na­jdem a vpad­nem dovnitř, něk­do tam má pořad o Smash­ing Pump­kins, tý star­odávný prapo­di­vný kapele, s Adore jsem strávil jed­ny celý prázd­niny. Jsme přek­vapený, čekali jsme tech­naře a tady něk­do roze­bírá text Ava Adore. Jsou to hod­ný klu­ci, ce­jtíme, že maj re­spekt, a tak jim řikáme, že hrát dlouho není žád­ná zás­luha. A vůbec – dlouhověkost kape­ly je zabi­ják, proč nehra­jem teprv tři roky?

Doděláváme všech­no možný k nový de­sce, obal, web, tri­ka... Jmenu­je se to Ho­tel Palace, po­dle jed­no­ho míst­ního pod­niku s pochyb­nou pověstí, vždy­cky sm­rděl průserem, ste­jně jako celý tohle měs­to. Hádáme se u návrhu na plakát, grafik Lukáš nechce nápis, co si li­di přečtou z trole­jbusu, ať si to při­jdou prohlíd­nout zblíz­ka, ste­jně na nás při­jdou spíš ti, co nezabíraj na křik: Jsme tady! Je to plakát lump, v neděli bude viset.

Ve starý hospodě v kopcích nad Ústím hra­je rá­dio Zpověď klau­na, ten název se hodí i pro tenhle text, viet­namskej hospodskej si tu písničku po­bruku­je s Novákem a nese mi lampičku: „Ať na to líp vidíte, pane, chodí sem takhle ještě je­den.“ Ně­jak mě tenhle ří­jen bere, snad ho neveme čert, tohle jsou Čechy čoveče, mod­el 2010.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #5> / 2010.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Danielle de Picciotto

redakce 15.10.2019

Některé milníky její kariéry nabízíme níže, hlavně ale zveme na koncert, který bude výjimečný také tím, že zde vůbec poprvé vystoupí frontmani pražských Kill the Dandies! coby DJské duo.

Tančení Krakovem aneb Top 5 Unsound 2019

redakce 15.10.2019

Polský festival Unsound, soustředící se na progresivní elektronickou hudbu s nejrůznějšími přesahy, má celosvětové renomé a fanoušci se na něj opravdu sjíždějí z různých koutů planety.

Preview: Alternativa 2019

redakce 14.10.2019

Zkusili jsme z lineupu festivalu Alternativa 2019, kde žánry nehrají roli, prosít pár zajímavých jmen. Tady jsou.

Střevíčky děravé aneb Top 5 Lunchmeat 2019

redakce 07.10.2019

Ohlasy i uvnitř redakce byly různé a ne pouze kladné. Výživné to bylo.

Preview: Unsound 2019

redakce 01.10.2019

Ústředním tématem letošní edice Unsoundu je Solidarita a níže najdete pár mužských jmen, které stojí za pozornost a které povětšinou přijedou s unikátním programem.

Beztížný pocit nezvěstného V centru

redakce 25.09.2019

Ve vlaku zaslechnu, jak jí povídá o třípatrovým domě, ve kterém jeho rodina bydlí. „A to jste si postavili sami?“ „Ne, to jsme zdědili. Původně to patřilo nějakejm Němcům.“

Šejkr #43: „Ale dneska v noci, dneska budu pít šampaňské.“

redakce 19.09.2019

Výstava Roberta Franka Unseen byla jedním z důvodů výletu do Berlína, který se změnil v povinnost, když se minulý týden objevila zpráva, že jeden z nejvlivnějších fotografů zemřel.

Setkání v sadu - 6 is the magic number (Pelhřimovy 2019)

redakce 22.08.2019

Tradiční plkání o post-bratroorffovském antifestivalu. Tentokráte hodně o magii (místa).

Všetky odtiene blata alebo Top 5 ArcTanGent 2019

redakce 21.08.2019

Najkrajšie na kompilácií Top 5 zo siedmeho ročníku festivalu je, že mená sa príliš neopakujú a headlineri sa do výberu dostávajú ojedinele.

RapRadar IV: České předpremiéry

redakce 13.08.2019

Albové předpremiéry na letošním Kempu, hyperaktivní Brockhampton a JAY Z i nezdar Chance the Rappera.