Články / Reporty

Náplast na duši Toma Rosenthala

Náplast na duši Toma Rosenthala

Barbora Kadlíčková | Články / Reporty | 11.06.2019

Současné anglické písničkáře bychom jen těžko spočítali. Sólové hlasy pohnutě zpívající o úskalích života, brázdící s kufrem elpíček kluby a festivaly na cestě za širším uznáním nejen virtuálního světa. Že někdo zvolí opačnou taktiku a navíc vás bude přesvědčovat, že si máte koupit důležitější věci než jeho merch, je poněkud netradiční přístup.

Ten zvolil Tom Rosenthal, anglický textař, zpěvák a klavírista, který má na svém kontě šest alb, nespočet písní s vydařenými videoklipy, miliony streamů na Spotify a dlouho dopředu vyprodané koncerty i přesto, že naživo vystupuje teprve od letošního března. Před pár dny se jej dočkal i pražský Palác Akropolis.

Jako předskokana si pozval zpěváka a klavíristu Willa Cooksona, který poctivě zaplněný sál rozehřál křehkým hlasem a výběrem z tvorby včetně známé balady Alone in the Dark. Pak už scéna patřila mistru teplákových tanců a jeho doprovodu – kytaristovi Jonu Willoughbymu a cellistce Maddie Ashman, kteří s úsměvně ironickou Don't You Know How Busy & Important I Am odstartovali více než dvacítku písní. Bylo zřejmé, že většina posluchačů jsou věrnými fanoušky a splynuli do jednoho nadšeného celku.

Rosenthalovou doménou je textová zkratka, kterou přiléhavě komentuje realitu všedního dne. Ať už se jedná o glosu současného milostného života v groovy Phone Battery Dead, kde předvedl svůj kouzelný falzet, nebo o vážnější baladická vyznání It´s OK či Hugging You s krásnou akustickou aranží, můžeme obdivovat upřímnost a nevtíravost, se kterou tvoří své příběhové miniatury. Všudypřítomný přirozený humor v komunikaci s publikem eskaloval při zatěžkaném coveru disco hitu Blue (Da Ba Dee) od Eiffel 65, věnovanému Evropské unii. Byl to taky asi první „akropolní“ koncert, kdy vzduchem létaly ponožky ze zpěvákova merche a na oplátku dokonce jedna fanouškovská zpět na pódium, během skladby Every Sock Gets a Hole. Red Red Red hlasitě skandoval celý sál a vrcholem večera byl sounáležitý zpěv v populární Go Solo.

fotogalerie z koncertu se nalézá tady

Hlavní část ukončila minimalistická meditace nad těstovinami P.A.S.T.A. a aplaus emocemi zasaženého publika, po kterém nevyhnutelně následoval přídavek s taneční hitovkou Watermelon. Protože ani pak nechtěli posluchači Rosenthala pustit z pódia, přidal ještě sólovou baladu s klavírem, načež nadobro odtančil do zákulisí.

Autentický projev Toma Rosenthala a otevřená komunikace se skvěle naladěným publikem vytvořily večer, který bude ještě dlouho rezonovat. A jak zaznělo v davu – kdyby tu koncertoval každý měsíc, lidi by byli hned více v pohodě.

Info

Tom Rosenthal (uk) + Will Cookson (uk)
7. 6. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Pavels Dunaicevs

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.