Články / Recenze

Natáhnu (Protijed)

Natáhnu (Protijed)

waghiss666 | Články / Recenze | 11.04.2020

OHODNOŤTE DESKU

Málokdo je adorovaný i vysmívaný tak jako Banán (Cardio Radio, exKovadlina, exHanba). Poplácání po zádech od jedněch, u druhých zase pohrdavé mávnutí rukou. A třetí střídají pohled. Dávno nejsem nestranný, dvojitý zápor hrubne každým dalším podáním ruky, paradoxně se mezi nimi zvětšují rozestupy. Asi už se nesměju vtípkům o „předsedovi scény“, ani se nenechávám utáhnout na zhnědlou slupku. První kapitolu Protijedu, čtyři tracky z roku 2017, točím dodnes. Vycítil jsem načasování, zaslechl vlivy, pochopil odkaz, přesto mi právě Banán kopírování kapely Sect jednoznačně vyvrátil.

Ještě pár let dozadu jsem si neuměl představit, že se spolu v kapele potkají s Šamanem (Gattaca, V0NT, Remek). Superkapela je pořád debilní označení, ale klidně přiznám, že při zmapování pódia na jednom z prvních koncertů Protijedu mě nalákali ti dva mlaďoši v sestavě. Neměly by právě takhle superkapely fungovat? Protijed není jen další Banánovina, stejně jako se nedá jednoduše odbýt označením vegan sxe hardcore. Beru to zkratkou: tam, kde zmiňovaní Sect uhýbají ke grindcoru a oldschool death metalu, tam udává charakter všech osmi hymen eklektická kytarová špína, kterou se umazal Honza (z vynikajících a zapomenutých Got a Wolf). Průraznost a tlak, jakým kapelu žene kupředu bubeník Marián (ex-Empty Hall of Fame), aby jeden pohledal.

Říká se, že hardcore is more than music, ale pokud jde hudba stranou, proč nepsat manifesty? První strana dvanáctipalce je melodičtější, širší, čerstvější, političtější? Ta druhá zralejší, osobnější, striktnější, špinavější. Na první poslech se ztrácí kompaktnost celé desky, co působí spíš jako dvě EP, ale až pod jehlou dostává rozpůlení a obracení asfaltu smysl, až naživo se stísněnost a nasrání obaluje kolem kostí.

Je to sotva patnáct minut, nastupuje ticho. Černý kafe k snídani zase zhořklo a popel z vyhořelé cigarety se rozsype po prstech. Natáhnu. Sere mě, jak mi chutná.

Info

Protijed – Stres (Pushteek, 2019)
album na Bandcampu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace