waghiss666 | Články / Recenze | 11.04.2020
Málokdo je adorovaný i vysmívaný tak jako Banán (Cardio Radio, exKovadlina, exHanba). Poplácání po zádech od jedněch, u druhých zase pohrdavé mávnutí rukou. A třetí střídají pohled. Dávno nejsem nestranný, dvojitý zápor hrubne každým dalším podáním ruky, paradoxně se mezi nimi zvětšují rozestupy. Asi už se nesměju vtípkům o „předsedovi scény“, ani se nenechávám utáhnout na zhnědlou slupku. První kapitolu Protijedu, čtyři tracky z roku 2017, točím dodnes. Vycítil jsem načasování, zaslechl vlivy, pochopil odkaz, přesto mi právě Banán kopírování kapely Sect jednoznačně vyvrátil.
Ještě pár let dozadu jsem si neuměl představit, že se spolu v kapele potkají s Šamanem (Gattaca, V0NT, Remek). Superkapela je pořád debilní označení, ale klidně přiznám, že při zmapování pódia na jednom z prvních koncertů Protijedu mě nalákali ti dva mlaďoši v sestavě. Neměly by právě takhle superkapely fungovat? Protijed není jen další Banánovina, stejně jako se nedá jednoduše odbýt označením vegan sxe hardcore. Beru to zkratkou: tam, kde zmiňovaní Sect uhýbají ke grindcoru a oldschool death metalu, tam udává charakter všech osmi hymen eklektická kytarová špína, kterou se umazal Honza (z vynikajících a zapomenutých Got a Wolf). Průraznost a tlak, jakým kapelu žene kupředu bubeník Marián (ex-Empty Hall of Fame), aby jeden pohledal.
Říká se, že hardcore is more than music, ale pokud jde hudba stranou, proč nepsat manifesty? První strana dvanáctipalce je melodičtější, širší, čerstvější, političtější? Ta druhá zralejší, osobnější, striktnější, špinavější. Na první poslech se ztrácí kompaktnost celé desky, co působí spíš jako dvě EP, ale až pod jehlou dostává rozpůlení a obracení asfaltu smysl, až naživo se stísněnost a nasrání obaluje kolem kostí.
Je to sotva patnáct minut, nastupuje ticho. Černý kafe k snídani zase zhořklo a popel z vyhořelé cigarety se rozsype po prstech. Natáhnu. Sere mě, jak mi chutná.
Protijed – Stres (Pushteek, 2019)
album na Bandcampu
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.