Články / Recenze

Návod na českou desku roku? (Saade)

Návod na českou desku roku? (Saade)

Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 11.03.2013

Saade vždycky patřili k těm českým kapelám, které by si zasloužily více uznání a s tím spojené častější koncertování. Rychlý flashback: v roce 2011 vychází povedený split Saddest / Night, nesourodá dvojka Cvalda / Simon na jeho podporu nekoncertuje a blíží se poločas rozpadu… Střih, leden 2013: v myslích fanoušků se Saade už pomalu odebrali na smetiště dějin, konec je však nový začátek – přichází opětovné vdechnutí života s lednovými koncerty a druhou studiovou deskou symbolicky pojmenovanou Guide to Happy Living. Za bubny už nesedí Simon, ale Regál (Night, Priessnitz), který hostoval (piano a foukací harmonika) už na debutu You Are Coming Home. Na postu zpěváka a kytaristy se nic nemění, všechno má pod palcem Tomáš Zakopal aka Cvalda. A jak se okolnosti kolem kapely projevily na hudbě samé?

Na první poslech zaujme novinka přístupností – Saade podobně jako Dinosaur Jr. na nejnovějším albu I Bet on Sky utlumili hlukové stěny a dali na odiv melodie a popěvky. Na rozdíl od debutu You Are Coming Home kapela upustila od dlouhých, takřka baladických skladeb s pomalou gradací a vsadila na rychlejší vzdušné skladby, celková stopáž dosahuje necelých 40 minut. Hitové možnosti vyplouvají na povrch a mimo vynikajícího první singlu Into the Space na albu najdete hned několik singlových kandidátů – úvodní Several Facies se stadiónovými refrény a prosluněnou atmosférou, Come Along s mohutnou kytarovou stěnou či na precizní souhře postavená Dark Heart. Pozor ale, stále zůstáváme ve škatulce devadesátkového alternativního rocku s vlivy grunge a stoner rocku, stěnami zkreslených kytar, noiseovými pasážemi a metalovými útoky – základem je opět masivní zvuk na sebe vrstvených nástrojů, což však není v rozporu s přehledností a hitovostí.

Produkce Guide to Happy Living se zhostil Amák ze spřízněných Night a rozhodně se nejedná o krok zpět. Vyčaroval totiž svěží „americký“ zvuk kvalitativně srovnatelný s prací respektovaného Randalla Dunna z první desky. Skladby vynikají svou různorodostí – namátkou Paralyzed se zběsilým pianem ve stylu zabijáka Jerryho Lee Lewise, Drift, ozvláštněná zvukem xylofonu, nebo thrashmetalová Sugar Sandwich. Další posun vidím v jistotě Cvaldova zpěvu. Nový Mike Patton z něj asi nikdy nebude, ale jeho hrubý hlas s citem pro zpěvné melodie má v sobě potřebnou dávku dřevorubeckého charismatu. V protikladu „hravé“ hudby jsou temné osobní texty plné vztahové problematiky; u českých kapel preferuju rodný jazyk, ale k tvorbě Saade sedí angličtina o poznání více (tím spíš, že Cvalda tráví většinu roku venku jako tour manager Dinosaur Jr., Boris, Sunn O))) a dalších formací).

Saade na Guide to Happy Living odkrývají svůj hitový potenciál, který byl dříve za hradbou hluku, není nouze o hromadu silných skladeb a vybroušený zvuk. Jestliže povedený debut vnesl na domácí scénu závan čerstvého vzduchu, jeho nástupce by měl rozpoutat malý uragán.

Info

Saade – Guide to Happy Living (self-released, 2013)
www.last.fm/music/Saade

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.