Články / Recenze

Návod na českou desku roku? (Saade)

Návod na českou desku roku? (Saade)

Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 11.03.2013

Saade vždycky patřili k těm českým kapelám, které by si zasloužily více uznání a s tím spojené častější koncertování. Rychlý flashback: v roce 2011 vychází povedený split Saddest / Night, nesourodá dvojka Cvalda / Simon na jeho podporu nekoncertuje a blíží se poločas rozpadu… Střih, leden 2013: v myslích fanoušků se Saade už pomalu odebrali na smetiště dějin, konec je však nový začátek – přichází opětovné vdechnutí života s lednovými koncerty a druhou studiovou deskou symbolicky pojmenovanou Guide to Happy Living. Za bubny už nesedí Simon, ale Regál (Night, Priessnitz), který hostoval (piano a foukací harmonika) už na debutu You Are Coming Home. Na postu zpěváka a kytaristy se nic nemění, všechno má pod palcem Tomáš Zakopal aka Cvalda. A jak se okolnosti kolem kapely projevily na hudbě samé?

Na první poslech zaujme novinka přístupností – Saade podobně jako Dinosaur Jr. na nejnovějším albu I Bet on Sky utlumili hlukové stěny a dali na odiv melodie a popěvky. Na rozdíl od debutu You Are Coming Home kapela upustila od dlouhých, takřka baladických skladeb s pomalou gradací a vsadila na rychlejší vzdušné skladby, celková stopáž dosahuje necelých 40 minut. Hitové možnosti vyplouvají na povrch a mimo vynikajícího první singlu Into the Space na albu najdete hned několik singlových kandidátů – úvodní Several Facies se stadiónovými refrény a prosluněnou atmosférou, Come Along s mohutnou kytarovou stěnou či na precizní souhře postavená Dark Heart. Pozor ale, stále zůstáváme ve škatulce devadesátkového alternativního rocku s vlivy grunge a stoner rocku, stěnami zkreslených kytar, noiseovými pasážemi a metalovými útoky – základem je opět masivní zvuk na sebe vrstvených nástrojů, což však není v rozporu s přehledností a hitovostí.

Produkce Guide to Happy Living se zhostil Amák ze spřízněných Night a rozhodně se nejedná o krok zpět. Vyčaroval totiž svěží „americký“ zvuk kvalitativně srovnatelný s prací respektovaného Randalla Dunna z první desky. Skladby vynikají svou různorodostí – namátkou Paralyzed se zběsilým pianem ve stylu zabijáka Jerryho Lee Lewise, Drift, ozvláštněná zvukem xylofonu, nebo thrashmetalová Sugar Sandwich. Další posun vidím v jistotě Cvaldova zpěvu. Nový Mike Patton z něj asi nikdy nebude, ale jeho hrubý hlas s citem pro zpěvné melodie má v sobě potřebnou dávku dřevorubeckého charismatu. V protikladu „hravé“ hudby jsou temné osobní texty plné vztahové problematiky; u českých kapel preferuju rodný jazyk, ale k tvorbě Saade sedí angličtina o poznání více (tím spíš, že Cvalda tráví většinu roku venku jako tour manager Dinosaur Jr., Boris, Sunn O))) a dalších formací).

Saade na Guide to Happy Living odkrývají svůj hitový potenciál, který byl dříve za hradbou hluku, není nouze o hromadu silných skladeb a vybroušený zvuk. Jestliže povedený debut vnesl na domácí scénu závan čerstvého vzduchu, jeho nástupce by měl rozpoutat malý uragán.

Info

Saade – Guide to Happy Living (self-released, 2013)
www.last.fm/music/Saade

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?