Články / Reporty

Návrat na počátek dějin (Čevengur v HaDivadle)

Návrat na počátek dějin (Čevengur v HaDivadle)

Barbora Kašparová | Články / Reporty | 27.11.2018

Program minulé sezóny HaDivadla nazvaný „Věčný návrat – krize budoucnosti“ zakončila na konci září adaptace ruského antiutopistického románu Čevengur v režii Jana Kačeny. Inscenace nejen že tázavě uzavírá loňské motto „a co dál?“, ale jak ve výběru titulu, tak v jeho zpracování se explicitně odráží ideové směřování tvůrců.

V českém kontextu jde vůbec o první divadelní ztvárnění díla nepříliš známého ruského prozaika, dramatika a publicisty Andreje Platonova (1899–1951). Literární tvorba tohoto represemi postihovaného autora se vyznačuje filosofickým nadhledem, ale zároveň i vnitřním soubojem idealismu a skepse z nastupující ideologie. Toto napětí je příčinou lyrického naladění jeho paradoxně vzdušných a prozářených antiutopických krajin a dějů. V hroutící se románové struktuře Čevenguru (1926–29) Platonov tematizuje průběh revoluce daleko od vroucího epicentra, kde se ustanovování nových pořádků jeví ve své prázdnotě a naivitě ad absurdum. Z mužika na vyprahlé stepi se stane soudruh na vyprahlé stepi. To je jediný rozdíl. V líčení osudu budovatelské činnosti lidové vrstvy se bije soucit a naděje na jedné straně a skepse z nezodpovědné revoluce na straně druhé.

Básnivá metaforičnost Platonovova jazyka a množství motivů v nekonečné ruské šíři spíše nebytí než bytí v bezčasém a neprostorovém Čevenguru po divadelní adaptaci přímo volá. K inscenaci Jana Kačeny, jejíž řád je výrazně určen scénografií Matěje Sýkory, se nedá přistoupit ani tak jako k dramatizaci románu, mnohem spíše jako k inscenaci atmosféry románové předlohy. Ta se vyznačuje jistou neurčitostí a lze ji interpretovat různě s důrazem na tu či onu rovinu – politicky kritickou, existenciální, kosmogonickou. Tvůrci svou interpretaci nekontextualizují a do detailu vystihují hlavně formální principy Platonovova textu, jako např. neautonomní individua, fragmentární strukturu děje, porevoluční apokalyptickou náladu bezčasí nebo podivnou absurditu jednání budovatelů Čevenguru.

Čevengur předestírají jako časoprostor vytržený z tohoto světa, jako svébytný uzavřený Platonovův svět bez veškerého vývoje událostí. Dramaturgie (Ivan Buraj) jako by se vcítila do pozice autora předlohy, oprostila se od nánosu dějin, postavila se na jejich počátek a přejala jeho rozpolcenost mezi skepsí a idealismem, což navíc zvolila za jediný možný interpretační klíč. Z toho pro mě plyne dvojí. Zaprvé zřejmě nastal čas, kdy se marxistická filosofie pomalu zbavuje svého dezinterpretovaného významu a HaDivadlo představuje jedno z míst, kde k ní takto přistupují. Zadruhé si nejsem jistá, zda to lze s ohledem na její minulost vyjádřit, byť (nebo právě) divadelním jazykem, takto bezproblémově.

Info

Andrej Platonova – Čevengur (režie: Jan Kačena, premiéra 25. září 2018)
HaDivadlo, Brno
web představení

foto © Kateřina Barvířová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.