Barbora Kašparová | Články / Reporty | 27.11.2018
Program minulé sezóny HaDivadla nazvaný „Věčný návrat – krize budoucnosti“ zakončila na konci září adaptace ruského antiutopistického románu Čevengur v režii Jana Kačeny. Inscenace nejen že tázavě uzavírá loňské motto „a co dál?“, ale jak ve výběru titulu, tak v jeho zpracování se explicitně odráží ideové směřování tvůrců.
V českém kontextu jde vůbec o první divadelní ztvárnění díla nepříliš známého ruského prozaika, dramatika a publicisty Andreje Platonova (1899–1951). Literární tvorba tohoto represemi postihovaného autora se vyznačuje filosofickým nadhledem, ale zároveň i vnitřním soubojem idealismu a skepse z nastupující ideologie. Toto napětí je příčinou lyrického naladění jeho paradoxně vzdušných a prozářených antiutopických krajin a dějů. V hroutící se románové struktuře Čevenguru (1926–29) Platonov tematizuje průběh revoluce daleko od vroucího epicentra, kde se ustanovování nových pořádků jeví ve své prázdnotě a naivitě ad absurdum. Z mužika na vyprahlé stepi se stane soudruh na vyprahlé stepi. To je jediný rozdíl. V líčení osudu budovatelské činnosti lidové vrstvy se bije soucit a naděje na jedné straně a skepse z nezodpovědné revoluce na straně druhé.
Básnivá metaforičnost Platonovova jazyka a množství motivů v nekonečné ruské šíři spíše nebytí než bytí v bezčasém a neprostorovém Čevenguru po divadelní adaptaci přímo volá. K inscenaci Jana Kačeny, jejíž řád je výrazně určen scénografií Matěje Sýkory, se nedá přistoupit ani tak jako k dramatizaci románu, mnohem spíše jako k inscenaci atmosféry románové předlohy. Ta se vyznačuje jistou neurčitostí a lze ji interpretovat různě s důrazem na tu či onu rovinu – politicky kritickou, existenciální, kosmogonickou. Tvůrci svou interpretaci nekontextualizují a do detailu vystihují hlavně formální principy Platonovova textu, jako např. neautonomní individua, fragmentární strukturu děje, porevoluční apokalyptickou náladu bezčasí nebo podivnou absurditu jednání budovatelů Čevenguru.
Čevengur předestírají jako časoprostor vytržený z tohoto světa, jako svébytný uzavřený Platonovův svět bez veškerého vývoje událostí. Dramaturgie (Ivan Buraj) jako by se vcítila do pozice autora předlohy, oprostila se od nánosu dějin, postavila se na jejich počátek a přejala jeho rozpolcenost mezi skepsí a idealismem, což navíc zvolila za jediný možný interpretační klíč. Z toho pro mě plyne dvojí. Zaprvé zřejmě nastal čas, kdy se marxistická filosofie pomalu zbavuje svého dezinterpretovaného významu a HaDivadlo představuje jedno z míst, kde k ní takto přistupují. Zadruhé si nejsem jistá, zda to lze s ohledem na její minulost vyjádřit, byť (nebo právě) divadelním jazykem, takto bezproblémově.
Andrej Platonova – Čevengur (režie: Jan Kačena, premiéra 25. září 2018)
HaDivadlo, Brno
web představení
foto © Kateřina Barvířová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.